Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3042/2022

-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci žalobkyně Iskro s.r.o., se sídlem v Praze 4 – Kunraticích, Fadějevova 575/11, IČO: 03982343, zastoupené JUDr. Milošem Kopeckým, advokátem se sídlem v Praze 8, Feřtekova 739/16, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 853/12, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022, č. j. -113, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. ledna 2022, č. j. -113, potvrdil rozsudek ze dne 29. září 2021, č. j. -84, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se domáhala určení, že je neoprávněná výpověď z nájemní smlouvy č. NAN/35/04/002417/2017, uzavřené dne 19. října 2017 (dále jen „Nájemní smlouva“), kterou jí dal žalovaný dopisem z 11. listopadu 2019 (dále jen „Výpověď“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Vzhledem k použitým dovolacím námitkám je zapotřebí již na tomto místě zdůraznit, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ) dovolatelka uplatnila rovněž nezpůsobilý důvod, jímž brojila proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu rozhodného pro závěr, že byl naplněn ve Výpovědi uplatněný výpovědní důvod (výpovědní důvod podle čl. VII odst. 2 Nájemní smlouvy). Nad rámec toho Nejvyšší soud výjimečně dodává, že skutková zjištění, k nimž odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dospěl, nejsou – vzhledem k pořízené fotodokumentaci pronajatých prostor sloužících podnikání, jakož i s přihlédnutím k obsahu dalších listinných důkazů a k tomu, co v průběhu řízení uvedla sama dovolatelka ( ) – vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení jejích práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a , pak dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

K dovolacím námitkám podřaditelným pod způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( věta první ) lze uvést následující.

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. jeho rozsudky z 30. srpna 2018, sp. zn. , a z 18. prosince 2019, sp. zn. ) zdůraznil, že žaloba upravená v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“, resp. „“), o niž jde i v předmětné věci, je specifickou žalobou, definovanou v hmotněprávním předpise, jíž se může vypovídaná strana ve lhůtě tam stanovené bránit proti oprávněnosti výpovědi, a to jak ve vztahu k naplněnosti výpovědního důvodu, tak i neplatnosti a zdánlivosti výpovědi, že žalobce nemusí v řízení prokazovat naléhavý právní zájem a že nezbytnou podmínkou pro uplatnění žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem je podání námitek ( o. z.). V rozsudku z 24. července 2019, sp. zn. , pak – s odkazem na závěry, k nimž dospěla soudní praxe ve vztahu k určitosti výpovědi pronajímatele z nájmu bytu za účinnosti , , ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“) – vyložil, že i když se žaloba na neoprávněnost výpovědi podle o. z. obsahově liší od žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle obč. zák., i nadále je v ve prospěch nájemce upravena speciální žaloba, kterou se může takové výpovědi bránit a ve které musí v rámci vylíčení rozhodujících skutečností uvést, v čem spatřuje její neoprávněnost, tedy proč podle něj není výpovědní důvod naplněn. K tomu, aby mohl této povinnosti dostát, je (logicky) třeba, aby měl k dispozici údaje, které podle pronajímatele výpovědní důvod zakládají. Zbývá dodat, že i pro výpověď z nájmu prostoru sloužícího podnikání zároveň platí, že její případná neurčitost může být odstraněna výkladem podle pravidel upravených v ustanoveních až 558 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. ledna 2019, sp. zn. ). Od uvedených právních názorů se dovolací soud neodklání ani v poměrech souzené věci.

V posuzovaném případě dal žalovaný jako pronajímatel dovolatelce jako nájemkyni Výpověď z Nájemní smlouvy z důvodu jejího porušení, jež mělo spočívat „v užívání předmětu nájmu v rozporu s dohodnutým účelem…“. Přitom účastníci si v čl. II Nájemní smlouvy výslovně ujednali, že účelem nájmu pronajatých prostor bude provozování restauračního zařízení (v této souvislosti lze poukázat též na čl. VI odst. 3 písm. a/ Nájemní smlouvy, v němž se dovolatelka zavázala – mimo jiné – užívat předmět nájmu pouze k účelu stanovenému v této smlouvě, a to pod sankcí výpovědi z nájmu s jednoměsíční výpovědní dobou, nezjedná-li nápravu do 30 dnů ode dne písemného upozornění pronajímatele /viz čl. VII odst. 2 Nájemní smlouvy/). S ohledem na takto popsané okolnosti byl projev vůle žalovaného (vypovídající strany) vtělený do Výpovědi dostatečně určitý (§ 553 odst. 1 o. z.), neboť z něj byly seznatelné údaje, které podle něj zakládají výpovědní důvod, a to v rozsahu, jenž dovolatelce (vypovídané straně) umožňoval se Výpovědi účinně bránit žalobou podle § 2314 o. z., tj. v rámci vylíčení rozhodujících skutečností v takové žalobě uvést, v čem spatřuje neoprávněnost Výpovědi, tedy proč podle ní není tam specifikovaný výpovědní důvod naplněn (v daném případě to znamenalo tvrdit a prokázat, že pronajaté prostory ve skutečnosti užívá v souladu s dohodnutým účelem nájmu k provozování restauračního zařízení). Byť lze připustit, že při obsahovém vymezení použitého výpovědního důvodu mohl být žalovaný konkrétnější v tom smyslu, že by podrobněji a současně i výstižněji za použití méně obecných formulací popsal okolnosti vedoucí jej k dání Výpovědi, avšak nic to nemění na tom, že obsah dotčeného právního jednání byl pro dovolatelku od počátku objektivně pochopitelný, o čemž svědčí i skutková tvrzení uvedená v žalobě. Je tomu tak i přes to, že ve Výpovědi nebyla uvedena bližší specifikace sjednaného účelu nájmu či údaj o tom, k jakému účelu (odlišnému od dohodnutého účelu) měla dovolatelka (podle žalovaného) pronajaté prostory fakticky užívat. Rozhodující je v tomto ohledu skutečnost, že dovolatelka již z Nájemní smlouvy (na niž Výpověď výslovně odkazovala) věděla, jaký je sjednaný účel užívání pronajatých prostor, a mohla tak bez rozumných pochybností vnímat, že úmyslem žalovaného vtěleným do Výpovědi bylo nájemní poměr (založený Nájemní smlouvou) vypovědět z důvodu, že pronajaté prostory užívá k jinému účelu (lhostejno o jaký účel zde konkrétně šlo), než právě (a jen) k provozování restauračního zařízení (§ 556 odst. 1 věta první o. z.). Jestliže tedy odvolací soud neshledal, že Výpověď je neoprávněná v tom smyslu, že jde – pro neurčité vymezení tam použitého výpovědního důvodu – o zdánlivé právní jednání, neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalobkyně podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti dovolatelce, jejíž dovolání bylo odmítnuto. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze v tomto konkrétním případě (po zohlednění celé řady dřívějších, skutkově i právně obdobných věcí) za účelné považovat i proto, že jde-li o hlavní město, lze u něj presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by muselo využívat právní pomoci advokátů (srov. nález Ústavního soudu z 23. listopadu 2010, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 12. 2022

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu