Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1765/2022

22 Cdo 1765/2022-417

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. Č., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Lukášem Eichingerem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Veleslavínova 94/8, proti žalovanému J. Č., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Ondřejem Keharem, advokátem se sídlem v Praze 6, Radimova 136/27, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, č. j. -376, -376, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 6. 2020, č. j. -142, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14. 4. 2021, č. j. -161, přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení do vlastnictví žalovaného movité věci specifikované ve výroku I a do vlastnictví žalobkyně movité věci blíže určené ve výroku II. Žalobkyni uložil povinnost doplatit úvěr č. 949553 poskytnutý společností ŠkoFIN s.r.o. (Volkswagen Financial Services) ve výši 177 195 Kč ke dni 4. 7. 2017 (výrok III). Dále nařídil prodej pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, a stanovil, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem (výrok IV). Zamítl návrh žalovaného na vypořádání žalovaným tvrzených vnosů do společného jmění účastníků řízení v celkové výši 571 816 Kč (výrok VII) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých státu (výrok V) i účastníkům řízení (výrok VI).

Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, č. j. -376, -376, rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení s doplňujícím rozsudkem, změnil ve výroku III tak, že zamítl návrh na vypořádání závazku z úvěru poskytnutého na základě smlouvy ze dne 15. 12. 2015, č. 949553, uzavřené mezi ŠkoFIN s.r.o. a žalobkyní, dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů 131 658 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve výroku I, II, v části výroku VII týkající se návrhu žalovaného na vypořádání jeho vnosu ve výši 400 000 Kč a ve výroku IV rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům (výrok II rozsudku odvolacího soudu) i státu (výrok III rozsudku odvolacího soudu) před soudy obou stupňů.

S ohledem na obsah a rozsah dovolání jsou pro rozhodnutí dovolacího soudu v této věci významná níže uvedená skutková zjištění a právní závěry odvolacího soudu.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli manželství dne 15. 1. 1988, kdy rovněž vzniklo jejich bezpodílové spoluvlastnictví, a společné jmění účastníků řízení zaniklo ke dni 4. 7. 2017, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , kterým soud manželství účastníků řízení rozvedl.

Dovodil, že na základě kupní smlouvy ze dne 5. 12. 1990 nabyli účastníci řízení do bezpodílového spoluvlastnictví manželů shora specifikované nemovitosti v k. ú. XY (které se staly od 1. 8. 1998 součástí společného jmění manželů). Za opodstatněný považoval požadavek žalovaného na vypořádání vnosu ve výši 171 816 Kč do společného jmění manželů, který spočívá ve vynaložení těchto finančních prostředků ve výlučném vlastnictví žalovaného na zaplacení kupní ceny za shora uvedené nemovitosti. Odvolací soud však neshledal důvod pro valorizaci vnosu ve smyslu , (dále jen „o. z.“). Vyložil, že při řešení otázky valorizace vnosu je nutné posoudit, zda je dána příčinná souvislost mezi provedením vnosu a současnou obvyklou cenou věci, které se vnos týká. Při stanovení valorizace vnosu je nutné také vzít v potaz všechny faktory, které mohly mít vliv na nárůst ceny věci, například „vliv vývoje trhu“ nebo vliv zhodnocení věci (v posuzované věci nemovitostí) případnými stavebními úpravami realizovanými v době po jejím pořízení účastníky (tedy po vynaložení výlučných finančních prostředků ze strany žalovaného), které financovali již ze společných prostředků.

V poměrech projednávané věci dovodil, že nárůst hodnoty nemovitostí je způsoben především investicemi financovanými ze společných prostředků účastníků řízení v době trvání jejich manželství, přičemž stav nemovitostí byl v době jejich pořízení (a tedy v době vynaložení vnosu ze strany žalovaného) velmi špatný. Uzavřel, že „na výši současné hodnoty nemovitostí se tedy projevily společné investice a vliv trhu, nikoliv částka vnesené žalovaným, kterou proto není na místě valorizovat.“

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na právní otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázce valorizace vnosu z výlučného majetku některého z manželů na majetek tvořící společné jmění manželů. Nepovažuje za správný závěr odvolacího soudu, že v poměrech projednávané věci není opodstatněný požadavek žalovaného na valorizaci jeho vnosu do společného jmění manželů, který spočívá ve vynaložení finančních prostředků ve výši 171 816 Kč ve výlučném vlastnictví žalovaného na zaplacení kupní ceny za shora uvedené nemovitosti, jež účastníci řízení nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 5. 12. 1990 do jejich bezpodílového spoluvlastnictví. Má za to, že vnos by měl být ve smyslu o. z. valorizován, neboť hodnota nemovitostí za dobu trvání společného jmění manželů několikanásobně vzrostla. Podotýká, že provedené stavební úpravy (financované již ze společných prostředků účastníků řízení) byly spíše marginálního charakteru a neměly na současnou hodnotu nemovitostí zásadní vliv. V této souvislosti poznamenává, že odvolací soud měl jednotlivé stavební úpravy specifikovat a stanovit jejich vliv na nárůst cen nemovitostí. Není rovněž zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že nemovitosti byly v době jejich pořízení ve špatném technickém stavu. Odvolací soud rovněž dostatečně nevysvětlil, z jakého důvodu nelze valorizovat vnos žalovaného s ohledem na obecný nárůst cen nemovitostí. Je nutné také přihlédnout ke skutečnosti, že výše vnosu odpovídala celé výši kupní ceny za nemovitosti. S ohledem na shora uvedené má za to, že odvolací soud měl vnos žalovaného valorizovat. Jelikož odvolací soud při řešení otázky valorizace vnosu žalovaného do společného jmění manželů nezohlednil veškeré podstatné faktory, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku I a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání předně namítá, že žalovaný nevymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobkyně se dále ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a má za to, že v poměrech projednávané věci není požadavek žalovaného na valorizaci jeho vnosu ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. opodstatněný. Poznamenává, že předmětné nemovitosti byly v době jejich pořízení ve špatném technickém stavu a nárůst jejich hodnoty způsobily především investice financované ze společných prostředků účastníků řízení s přihlédnutím k obecnému růstu tržní ceny nemovitostí. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl, případně jej zamítl.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle –3 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle (rozhodnutí odvolacího soudu závisí na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména a ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v dovoláním napadené části založeno na řešení právní otázky, zda má být (a případně za jakých podmínek) při vypořádání společného jmění manželů valorizován vnos spočívající ve vynaložení finančních prostředků ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů na součást jejich společného jmění.

Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (§ 742 odst. 2 o. z.).

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. , řešil právní otázku týkající se valorizace vnosu ze společného jmění manželů do výlučného majetku jednoho z manželů ve smyslu § 742 o. z. V tomto rozhodnutí dále Nejvyšší soud uvedl, že uvedená argumentace se přiměřeně uplatní i při vypořádání vnosu z výlučného majetku jednoho z manželů na majetek tvořící společné jmění manželů.

Nejvyšší soud v označeném rozhodnutí vyložil, že citované ustanovení § 742 odst. 2 o. z. „je třeba vykládat v kontextu právní úpravy majetkových vztahů mezi manžely“.

Podrobně přitom odůvodnil závěr (k jednotlivým důvodům vedoucím k dále uvedenému závěru dovolacího soudu srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. ), „že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (tzv. valorizace), jen pokud se tak účastníci dohodli. Jestliže by v konkrétní věci bylo nezohlednění valorizace vnosu v důsledku zvýšení hodnoty věci, na kterou byl vynaložen a ke které došlo až později, po vynaložení vnosu v rozporu s dobrými mravy anebo vedlo ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 o. z.), bylo by třeba k těmto okolnostem přihlédnout v rámci stanovení výše podílů na společném majetku (tzv. disparita podílů), aniž by bylo (zejména v případě rozsáhlejších rekonstrukcí staveb) nutné zjišťovat přesnou výši takového zhodnocení.“

V souvislosti se žalovaným navrhovanou valorizací vnosu z jeho výlučného majetku na společné jmění manželů nebylo v poměrech projednávané věci prozatím tvrzeno ani zjištěno, zda se účastníci řízení na valorizaci vnosu dohodli, případně zda by učiněný vnos z výlučného majetku žalovaného na společný majetek, který tvoří společné jmění manželů, zakládal důvody k disparitě podílů.

Nejvyššímu soudu je zřejmé, že odvolací soud, který vyhlásil rozsudek dne 10. 2. 2022, nemohl znát později vyhlášený rozsudek Nejvyššího soud ze dne 27. 9. 2022. sp. zn. , a tak se pravidly v něm uvedenými nemohl řídit. Rozhodnutí odvolacího soudu v souvislosti se žalovaným požadovanou valorizací vnosu je však s ohledem na shora uvedené předčasné, tedy nesprávné (a objektivně je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. ), a proto je naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Protože v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro postup podle , Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle zrušil a věc podle vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. ).

V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( ve spojení s ).

O návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu dovolací soud samostatným rozhodnutím nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, čímž byl požadavek žalovaného v přiměřené lhůtě fakticky zcela uspokojen (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 11. 2022

Mgr. David Havlík

předseda senátu