Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3873/2022

-240

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Arcibiskupství olomouckého, se sídlem v Olomouci, Wurmova562/9, identifikační číslo osoby: 00445151, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, o zaplacení částky 1.716.459,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2022, č. j. -173, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2022, č. j. -173, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 1. 2022, č. j. -143, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 1.716.459,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900,- Kč (výrok II.).

K odvolání žalobce a žalované Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. -173, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 698.787,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 1. 7. 2021 do zaplacení; jinak ve věcném výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 267,- Kč (výrok II.) a náklady odvolacího řízení ve výši 111,50 Kč (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu doručeného žalované (dále „dovolatelka“) dne 26. 8. 2022 bylo podáno dovolání, jež bylo dodáno do datové schránky soudu prvního stupně dne 7. 9. 2022. Dovolatelka obsahově vymezuje přípustnost dovolání odkazem na ustanovení , , v platném znění (dále „“), přičemž předkládá k posouzení otázku hmotného práva, jež nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud řešena, popřípadě byla-li již vyřešena některým z dřívějších rozhodnutí dovolacího soudu, měla by být posouzena jinak. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

V rámci podaného dovolání dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Návrh odůvodnila újmou, která by jí vznikla v situaci, pokud by Nejvyšší soud zaujal ve věci odlišný názor od závěru soudu odvolacího, přičemž pro takový případ by na straně žalobce, jemuž bylo pravomocným a vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu přiznáno peněžité plnění v nezanedbatelné výši, vzniklo bezdůvodné obohacení, které by s největší pravděpodobností muselo být vymáháno další žalobou.

Žalobce, jenž proti rozhodnutí odvolacího soudu podal rovněž dovolání, se v rámci vyjádření k dovolání žalované k vlastnímu návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. (toto usnesení je, stejně jako dále označené rozhodnutí dovolacího soudu, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), vyslovil tak, že pro jeho vyhovění není splněna základní podmínka, a sice, že by neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) mohla dovolatelce hrozit vážná újma. Uvedl, že žalovaná na základě pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu povinnost, jejíž výkon má být odložen, již dne 27. 9. 2022 splnila (tuto skutečnost žalobce osvědčil kopií výpisu z jeho bankovního účtu – viz č. l. 224 procesního spisu).

Podle ustanovení v platném znění, jež je pro dovolací přezkum rozhodné [srovnej článek II., bod 1. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.

S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu , patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:

1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),

2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,

3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,

4) podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v ,

5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).

Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uplatnit potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu.

Na podkladě shora ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), že dovolání žalované nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a je přípustné subjektivně (podala jej žalovaná jako účastník řízení, v jejíž poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , a judikaturu dovolacího soudu v tomto rozhodnutí uvedenou) i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ), důvod přípustnosti dovolání, jakož i důvod dovolání, jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení a Konečně, dovolatelce je věcným výrokem rozsudku odvolacího soudu uložena povinnost k zaplacení peněžitého plnění ve značné výši, jež by mohla být - v případě, že by nebyla splněna dobrovolně – vymožena v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekučním řízení.

Jak ovšem plyne z obsahu spisu, žalovaná svou povinnost uloženou jí pravomocným rozsudkem odvolacího soudu, jehož vykonatelnost má být podle jejího návrhu odložena, již splnila, a proto je pojmově vyloučeno, aby se mohl žalobce domáhat vymožení takové povinnosti ve vykonávacím (exekučním) řízení, čímž v daném případě absentuje stav hrozící závažné újmy, jenž s úspěšným uplatněním návrhu na odklad vykonatelnosti spojuje (z judikatury Nejvyššího soudu k tomu srovnej žalobcem připomenuté usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , bod 19. odůvodnění).

Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoliv předjímal rozhodnutí o dovoláních obou účastníků, jež směřují proti rozhodnutí ve věci samé) na základě shora uvedeného návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, č. j. -173, jako neopodstatněný zamítl [ ].

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 1. 2023

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu