Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tz 123/2022

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

F. L.

I.

Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12,

byl porušen zákon

v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

v neprospěch

obviněného F. L.

II.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se

usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12,

zrušuje

. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze

přikazuje

, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1.

Usnesením policejního orgánu ze dne 16. 12. 2021, č. j. KRPS-233089-101/TČ-2020-010371-SL, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného F. L. pro skutky tam blíže popsané, které byly právně kvalifikovány jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

2.

Proti citovanému usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. zamítnuta, neboť byla podána opožděně.

II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

3.

Proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021–12, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného F. L. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl tímto usnesením porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného F. L.

4.

Stěžovatel uvedl, že státní zástupce rozhodující o předmětné stížnosti, která byla podána prostřednictvím obhájce obviněného Mgr. Davida Januse, při posuzování včasnosti této stížnosti nechal zcela stranou poukaz obhájce na to, že usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného mu sice bylo doručeno dne 20. 1. 2022, ovšem samotné opatření o ustanovení obhájcem obviněného mu bylo doručeno teprve dne 25. 1. 2022. S touto skutečností se stížnostní orgán žádným způsobem nevypořádal, přičemž jeho postup byl v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu (SR-56/1996), podle něhož: „Jestliže ustanovenému obhájci je nejprve doručeno pouze usnesení o vzetí obviněného do vazby a teprve dodatečně i písemné vyhotovení jeho ustanovení obhájcem, nepočíná obhájci běžet třídenní lhůta k podání stížnosti proti usnesení o vzetí obviněného do vazby následujícího dne poté, co mu bylo takové usnesení doručeno, ale počíná běžet až následující den poté, co mu bylo doručeno ustanovení obhájcem obviněného. Byla-li podána stížnost po uplynutí třech dnů od doručení usnesení obhájci, nelze ji proto v takovém případě zamítnout jako opožděně podanou podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.“ (komentář k Trestnímu řádu I, § 1-156, 7. vydání, autorů Šámal a kol., kde je citace z předmětného rozhodnutí uvedena na str. 1771 k ustanovení § 143 tr. ř.). Ministr spravedlnosti v této souvislost konstatoval, že byť v posuzovaném případě nešlo o vazební rozhodnutí, lze dovodit, že ze stejné zásady je nutno vycházet i při doručování ostatních rozhodnutí v trestním řízení. Pokud na jedné straně účinky úkonu obviněného, jímž si zvolí obhájce, nastávají vůči příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, u kterého se právě vede trestní řízení, okamžikem, kdy mu obviněný nebo jím zvolený obhájce předloží plnou moc udělenou k výkonu obhajoby v trestním řízení (bez ohledu na to, kdy byla smlouva o poskytování právních služeb mezi obviněným a jeho obhájcem uzavřena), a teprve od tohoto momentu vzniká povinnost orgánu činného v trestním řízení umožnit obhájci uplatnění všech práv podle tr. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. ), platí nepochybně i to, že v případě ustanoveného obhájce je předpokladem k výkonu práv a povinností obhájce podle tr. ř. nejenom ustanovení obhájce soudem v souladu s tr. ř. (kdy se

de iure

stává obhájcem obviněného), ale k tomuto musí přistoupit další skutečnost, a sice, že jak obviněný, tak obhájce jsou o tomto ustanovení řádně vyrozuměni. Teprve poté může obhájce vykonávat práva a plnit povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 41 tr. ř. Vzhledem k tomu, že bylo opatření o ustanovení obhájce dodáno do datové schránky obhájce Mgr. Davida Januse dne 24. 1. 2022, přičemž dne 25. 1. 2022 v 15:30 hod. se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba, tj. k doručení opatření obhájci došlo dne 25. 1. 2022 (úterý), počala běžet třídenní lhůta k podání stížnosti až následujícího dne a končila dnem 28. 1. 2022 (pátek). Zamítnutí stížnosti obhájce obviněného ze dne 25. 1. 2022 jako opožděně podané proto nebylo v souladu se zákonem. Toto pochybení přitom nelze zakrýt ani (v důsledku výše uvedeného předčasnými a neprocesními) úvahami státního zástupce vyjádřenými pod bodem 7. usnesení. Postupem stížnostního orgánu tak došlo k porušení zákona v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného F. L., neboť mu bylo odepřeno řádné věcné přezkoumání jeho stížnosti.

5.

Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného F. L., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s takovým postupem souhlasil.

6.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s touto stížností ztotožňuje, poněvadž v posuzované věci je určující vyrozumění obhájce o jeho ustanovení obviněnému, od něhož se odvíjí počátek běhu lhůty k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, třebaže samotné usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo doručeno s předstihem. Znamená to, že zamítnutí stížnosti obhájce obviněného ze dne 25. 1. 2022 jako opožděně podané, o níž rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze dne 10. 3. 2022, nebylo v souladu se zákonem. Lhůta k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání končila dnem 28. 1. 2022, pokud opatření o ustanovení obhájce mu bylo doručeno dne 25. 1. 2022. Státní zástupce vyjádřil i souhlas s návrhem ministra spravedlnosti na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu a souhlasil pro ten případ s rozhodnutím v neveřejném zasedání.

III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona

7.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon skutečně napadeným rozhodnutím ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného byl porušen.

8.

Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět.

9.

Z obsahu posuzovaného trestního spisu jako i z napadeného rozhodnutí vyplynuly skutečnosti uváděné stěžovatelem. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. pro opožděnost zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu ze dne 16. 12. 2021, č. j. KRPS-233089-101/TČ-2020-010371-SL, kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného F. L. V odůvodnění předmětného zamítavého rozhodnutí je mj. uvedeno, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému doručeno dne 29. 12. 2021, jemu ustanovenému obhájci Mgr. Davidu Janusovi dne 20. 1. 2022 (čtvrtek) a stížnost byla podána prostřednictvím datové schránky obhájce obviněného až dne 25. 1. 2022, tedy až po uplynutí zákonné třídenní lhůty ve smyslu § 143 odst. 1 tr. ř. od doručení napadeného usnesení policejního orgánu, k čemuž došlo již o den dříve, tedy dne 24. 1. 2022 (pondělí).

10.

Shora uvedená argumentace je, pokud jde o údaje vztahující se k datu doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému a jemu ustanovenému obhájci, správná. Mylná ovšem je, pokud jde o údaje stran běhu lhůty určené k podání stížnosti proti tomuto usnesení, a v návaznosti na to, pokud jde o závěr, že stížnost byla podána až po uplynutí zákonné třídenní lhůty. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že opatřením soudkyně Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 2022, č. j. -1, byl obviněnému F. L. podle § 39 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájce Mgr. David Janus. Uvedené opatření bylo obhájci doručeno datovou schránkou dne 25. 1. 2022. Stěžovatel relevantně upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu SR-56/1996 citované výše pod bodem 4., které, byť ve vztahu k vazebnímu rozhodnutí, leč s obecnou platností ve vztahu k obdobným procesním situacím vymezilo pravidla pro počítání lhůty k podání opravného prostředku. Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěrem, že je třeba v návaznosti na uvedené rozhodnutí vycházet v projednávané věci (i při doručování ostatních rozhodnutí v trestním řízení) ze stejné zásady, a to, že ustanovenému obhájci počíná běžet třídenní lhůta k podání stížnosti proti usnesení až následující den poté, co mu bylo doručeno opatření o ustanovení obhájcem obviněného, bylo-li takové opatření doručeno později, než rozhodnutí, proti kterému je obviněný prostřednictvím obhájce oprávněn podat opravný prostředek. Teprve od okamžiku, kdy je obhájce řádně vyrozuměn o svém ustanovení (doručením příslušného opatření podle § 39 odst. 1 tr. ř.), může začít reálně a efektivně vykonávat svá práva a plnit své povinnosti stanovené v § 41 tr. ř., tj. mj. podávat za obviněného opravné prostředky. Jestliže tedy v projednávané trestní věci bylo opatření o ustanovení obhájce doručeno obhájci Mgr. Davidu Janusovi až dne 25. 1. 2022, počala běžet třídenní lhůta k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání až dne 26. 1. 2022 a skončila dne 28. 1. 2022, byť mu dříve bylo dne 20. 1. 2022 doručeno stížností napadené usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného. Za této situace, podal-li jmenovaný obhájce stížnost proti tomuto usnesení dne 25. 1. 2022, podal ji včas. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze tudíž pochybil, zamítl-li stížnost jako opožděně podanou, a porušil tak v neprospěch obviněného F. L. zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

11.

Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná a s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného F. L. Proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. citované rozhodnutí zrušil, zrušil také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Jak rovněž stěžovatel správně podotkl, státní zástupce se sice v napadeném usnesení pod bodem 7. argumentačně dotkl věcné správnosti usnesení o zahájení trestního stíhání, pokud však byla stížnost do usnesení jednoznačně zamítnuta pro opožděné podání (viz výrok i odůvodnění napadeného usnesení), byly tyto úvahy jednak nadbytečné, jednak nemohou zhojit specifikované porušení zákona, které regulérnímu věcnému přezkumu stížnosti obviněného zabránilo.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 11. 2022

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Vypracoval:

Mgr. Pavel Göth