Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1684/2022

30 Cdo 1684/2022-114

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně LIPRACO, s.r.o., identifikační číslo osoby 25142216, se sídlem v Mnichově Hradišti, Víta Nejedlého 919, zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Praze, Holečkova 419/21, proti žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, identifikační číslo osoby 47609109, se sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, o zaplacení 29 193 440 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. -73, t a k t o:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. 6. 2021, č. j. -50, zamítl žalobu o zaplacení částky 29 193 440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 10. 2019 do zaplacení (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně).

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozhodl rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. -73, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, prostřednictvím které se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené peněžní částky jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu státu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jako „OdpŠk“). Žalobkyně nesprávný úřední postup spatřuje v posuzování žádosti o poskytnutí dotace v rámci operačního programu „Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost“. Žalobkyně v srpnu 2015 podala předběžnou žádost a v prosinci 2015 žádost o podporu. V březnu 2018 byl, podle informačního dopisu žalované, projekt vyřazen z evidence. Ministerstvo průmyslu a obchodu se však při hodnocení žádosti o podporu a podkladů připojených k této žádosti neřídilo pravidly a nepostupovalo tak, jak bylo předepsáno, a žalobkyni tím vznikla škoda. Podle názoru žalobkyně tedy je naplněno ustanovení OdpŠk.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a jež se má týkat odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup spočívající v procesu hodnocení kritérií uvedených v žádosti o poskytnutí podpory. Nejvyšší soud však dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Soudy nižších stupňů ve věci postupovaly podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí (tedy např. hodnotí splnění podmínek pro ustanovení zástupce dle ), shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak mohou projevit právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Jinak řečeno, odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 147; k tomu dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. , kdy ústavní stížnost podaná proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. ).

Výše uvedené je zcela postačující k vypořádání se s vágně formulovanou právní otázkou, již žalobkyně v úvodu svého (jinak značně rozsáhlého) dovolání označila za dosud neřešenou. Dovolací soud pouze pro úplnost dodává, že ve zbylém obsahu dovolání žalobkyně líčí postup v řízení o žádosti o podporu a opakuje tvrzení, že se soudy nižších stupňů odmítly zabývat postupem žalované při posuzování žádosti o podporu s tím, že činnost směřující k vydání rozhodnutí nepředstavuje nesprávný úřední postup, přičemž (v důsledku odmítnutí dokazování) opomněly, že ve věci žádosti žalobkyně o poskytnutí dotace jakékoliv rozhodnutí vydáno nebylo. K této námitce patří podotknout, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí se jednoznačně podává, že odvolací soud neměl jakoukoliv pochybnost o závěru soudu prvního stupně, že sdělení žalované o ukončení administrace žádosti žalobkyně je konečným rozhodnutím o žádosti žalobkyně o podporu (viz odst. 8 napadeného rozhodnutí a plyne tak mimo jiné též z odkazu na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. -46). Zmíněný názor žalované, že rozhodnutí o její žádosti neexistuje, představuje toliko polemiku se závěry soudů nižších stupňů, která přípustnost dovolání založit nemůže.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ve spojení s a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalovaná podala k dovolání vyjádření, v němž se de facto pouze ve stručnosti ztotožnila se závěry soudů nižších stupňů. Na takové vyjádření má samozřejmě právo, které jí nemůže být odpíráno. Odlišnou otázkou je ovšem posouzení, zda náklady vynaložené na podání uvedeného charakteru lze pokládat za účelné ve smyslu , a tuto dovolací soud vyhodnotil s negativním výsledkem. Ani žalované tedy právo na náhradu nákladů dovolacího řízení přiznáno nebylo.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 12. 2022

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu