Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 882/2022

-105

USNESENÍ

MONTANO VALTR, s.r.o.

České republice – Ministerstvu zemědělství

, identifikační číslo osoby 00020478, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o 65 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. -83, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, č. j. -50, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 65 000 000 Kč (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně).

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. -83, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Žalobkyně se shora uvedené částky domáhala jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Uvedla, že požádala o dotaci z programu rozvoje venkova na projekt „investice do skleníkové produkce II“ a tato žádost byla ze strany Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též jako „SZIF“) vedena pod registračním číslem 16/003/0411l/120/004026. Oznámením ze dne 30. 6. 2017 bylo žalobkyni ze strany SZIF oznámeno ukončení administrace žádosti. V návaznosti na ukončení administrace projektu požádala žalobkyně o prověření postupu SZIF. Odpovědí ze dne 4. 8. 2017, č. j. SZIF/2017/0513201, obdržela žalovaná stanovisko, podle nějž byl uvedený postup správným. Žalobkyně pokládá ukončení administrace žádosti o dotaci za nesprávný úřední postup ze strany SZIF.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která případně nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Konkrétně žalobkyně uvádí, že byla nesprávně posouzena právní otázka povahy nároku žalobkyně jako nároku podle a násl. , odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jako „OdpŠk“), přičemž žalobkyně má za to, že ten měl být posuzován jako nárok podle OdpŠk. Nejvyšší soud však dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II ), dále jen „“, jako nepřípustné odmítl.

Soudy ve věci postupovaly podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí (tedy např. hodnotí splnění podmínek pro ustanovení zástupce dle ), shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak mohou projevit právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Jinak řečeno, odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 147; k tomu dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. , kdy ústavní stížnost podaná proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. ).

Uvedené úzce souvisí též s dovolacím soudem opakovaně konstatovaným závěrem, že soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud by totiž soudy v odškodňovacím řízení přezkoumávaly postupy, jež vedly k vydání rozhodnutí, přezkoumávaly by de facto rozhodnutí samotná, a jejich činnost by tak představovala další opravný prostředek.

Žalobkyni lze přisvědčit v názoru, že není vyloučeno, aby škoda, za níž odpovídá stát, byla způsobena nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, ovšem pokud poukázala na judikaturu, v níž byla tato možnost dovozena, odvolací soud odůvodnil, že se jedná o případy na danou věc nedopadající z důvodu skutkové odlišnosti. Jestliže se tímto argumentace žalobkyně vyčerpala, není relevantně podložen závěr, že by odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil, zda žalobkyní tvrzená škoda měla svůj původ v (případně nezákonném rozhodnutí) či v tvrzeném nesprávném úředním postupu, když napadené rozhodnutí spočívá na výše uvedeném, obecně platném, závěru.

Pokud je v dovolání poukázáno na skutečnost, že žalobkyně po sdělení o ukončení administrace žádosti o dotaci činila právní kroky, je k danému třeba dodat, že tyto její kroky nevedly ke zrušení uvedeného rozhodnutí. Jak plyne rovněž z poukazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. -42, žalobkyně nepodala opravný prostředek proti sdělení o ukončení administrace žádosti o dotaci, jež je rozhodnutím, ale toliko podnět k přezkumu (z odůvodnění shora označeného rozsudku se podává, že Nejvyšší správní soud neměl pochyb o skutečnosti, že se jedná právě o podnět k přezkumu). Naznačuje-li žalobkyně, že mohla být zmatena ohledně možných opravných prostředků proti sdělení o ukončení administrace žádosti, nejedná se o důvod, pro nějž by daný případ mohl být řešen prizmatem odpovědnosti za nesprávný úřední postup namísto odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. Jak je konečně uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2018, č. j. -48, na který žalobkyně v dovolání též poukázala, změny , o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), účinné od 1. 1. 2015, neměly žádný vliv na možnosti podání opravných prostředků proti sdělení o ukončení administrace, oproti stavu předešlému.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ve spojení s , části věty před středníkem, a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, když žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle za jeden úkon ve výši 300 Kč [ ve spojení s ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 12. 2022

JUDr. František Ištvánek předseda senátu