Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2062/2022

30 Cdo 2062/2022-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně J. B. N., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 30 000 Kč s příslušenstvím a omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. -88, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím a omluvy jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku dlouhodobého, systematického a plošného zveřejňování údajů o jejím majetku a osobních poměrech podle , o střetu zájmů, ve znění (dále jen „zákon o střetu zájmů“, jehož část byla dotčena derogačním nálezem Ústavního soudu), z důvodu působení žalobkyně jako starostky obce XY.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 1. 2022, č. j. -65, zamítl návrh žalované na spojení věcí ze dne 18. 11. 2021 (výrok I), zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení ze dne 21. 12. 2021 (výrok II), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni zadostiučinění ve formě tam specifikované omluvy (výrok III), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni zadostiučinění ve výši 30 000 Kč (výrok IV) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok V).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I a II rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích III a IV o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátkou, nejprve v celém rozsahu včasným dovoláním (výslovně na straně 3 dovolání je sice uvedeno „rozsudek…ze dne 9. 3. 2022, č. j.: -130…“, což je však dle dovolacího soudu zřejmá chyba v psaní), které později částečně vzala zpět a omezila jeho rozsah jen na tu část výroku II rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně co do nároku na zadostiučinění ve formě omluvy. Nejvyšší soud tak zpětvzetí dovolání podle věty druhé , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII ) vzal na vědomí z hlediska rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá a ve zbývajícím rozsahu dovolání žalobkyně podle odmítl jako nepřípustné.

Dovolací soud ve smyslu věty první nepřihlédl k části obsahu podání (co do nároku na poskytnutí omluvy) nazvaného jako doplnění dovolání (došlého po lhůtě stanovené k podání dovolání), tedy s výjimkou omezení rozsahu podaného dovolání, jak bylo uvedeno shora.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné ve smyslu v rozsahu otázek, jež má dovolatelka v rozhodování dovolacího soudu za dosud nevyřešené, a to v rozsahu (1) otázky přímé aplikovatelnosti čl. 8 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), a (2) a 10 d, vyhlášené pod č. (dále jen „ “), v předmětné věci, (3) otázky ústavně konformního výkladu pojmu „nesprávný úřední postup“ ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v předmětné věci a (4) otázky odložené vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupné na nalus.usoud.cz), jehož derogačním důvodem byl závěr, že aplikace zrušeného ustanovení právního předpisu působí porušení práva na ochranu soukromí zaručeného a 10 y.

Dovolací soud předně poznamenává, že předmětné otázky jsou jazykově a obsahově shodně formulované a vycházející v podstatných znacích z obdobné skutkové situace (viz , , ) jako v jiné právní věci, která již byla předmětem zkoumání obecných soudů, přičemž tyto otázky byly předmětem právních úvah Nejvyššího soudu v jeho rozsudku ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) a od tam přijatého řešení právních otázek se odvolací soud ve smyslu neodchýlil.

Tento závěr, co do přípustnosti dovolání, nemůže být dotčen ani pozdějším nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. , neboť dovolací soud nepřehlédl, že již soud prvního stupně nevyhověl požadavku na vyslovení omluvy kumulativně ze dvou důvodů, a to 1) že postup žalované v období předcházejícím vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. , není nesprávným úředním postupem a 2) že pokud omluva má být podle žaloby vyslovena i za toto období, kterýžto požadavek je nedůvodný, soud není oprávněn zasahovat do žádaného znění omluvy, a to ani doplňováním časových údajů. Odvolací soud nepochybně i toto řešení právních otázek převzal, jak ostatně uvedl v bodě 18 odůvodnění rozsudku: „Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci a nepochybil ani v právním posouzení věci.“

První důvod přitom není zpochybněn ani nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. , jak je zřejmé z věty prvé bodu 22 nálezu: „Podstatou sporu byla otázka, zda mohou orgány veřejné moci postupovat podle ustanovení zákona prohlášených nálezem Ústavního soudu za neústavní v situaci, kdy byla vykonatelnost zrušujícího výroku tohoto nálezu odložena.“ Druhý důvod uvedený již soudem prvního stupně pak žalobkyně nenapadla nejen v dovolání, ale ani v odvolání, ostatně jistě proto se odvolací soud spokojil s konstatováním, že soud prvního stupně nepochybil v právním posouzení věci, a dále se v rámci vypořádání odvolacích námitek řešením této otázky blíže nezabýval. Tím je ovšem správnost řešení této právní otázky vyloučena i z přezkumu dovolacím soudem, neboť rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Za tohoto stavu nemůže být dovolání shledáno přípustným, neboť i pokud by se dovolací soud ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. rozhodl překonat své závěry vyplývající z jeho dosavadní judikatury představované rozsudkem sp. zn. , co do posouzení postupu Ministerstva spravedlnosti v období po vyhlášení nálezu sp. zn. , nemohlo by to vyvolat zrušení či změnu napadeného rozsudku, nebyly-li současně účinně zpochybněny zbývající důvody zamítnutí žaloby v rozsahu požadované omluvy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ).

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 11. 2022

Mgr. Vít Bičák předseda senátu