Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2506/2022

33 Cdo 2506/2022-167

USNESENÍ

Burián & Penka, insolvence, v. o. s.

A. G.,

bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2022, č. j. -125, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 3. 2021, č. j. -34, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 2.000.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 29. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.) a nahradit mu náklady řízení částkou 40.172 Kč (výrok II.). Současně uložil žalovanému zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 100.000 Kč (výrok III.).

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, č. j. -125, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil tak, že žalovanému se povinnost zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 100.000 Kč neukládá, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“ V první řadě vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku počátku běhu promlčecí doby. Prosazuje názor, že rozhodný pro počátek běhu promlčení je den, kdy byly finanční prostředky skutečně poskytnuty, nikoli okamžik, kdy byl úpadci ustanoven insolvenční správce. Dále namítá, že při posouzení otázky střetu zájmů mezi žalovaným a společností iXTRON Systems, a.s., v níž byl žalovaný v době poskytnutí zápůjčky předsedou představenstva, se odvolací soud odchýlil od závěrů dovozených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ; je přesvědčen, že předmětný spor je jen projevem korporátní povahy společnosti, než střetem zájmů v jeho pravém slova smyslu. V poslední řadě nesouhlasí s odvolacím soudem, že soud prvního stupně nepochybil, doručil-li mu dne 12. 1. 2021 předvolání k soudnímu jednání nařízenému na 4. 3. 2021 na adresu XY. Soudu totiž s dostatečným předstihem před jednáním sdělil, že se již zdržuje na jiné adrese, než kterou původně označil jako svou doručovací adresu.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V projednávané věci soudy dovodily, že za situace, kdy žalovaný byl předsedou představenstva úpadce a současně jeho jediným členem v období, kdy došlo k poskytnutí zápůjčky, zapůjčitelem byl úpadce a vydlužitelem žalovaný, bylo třeba zkoumat otázku střetu zájmů. Z dokazování nevyplynulo, že by žalovaný jako předseda představenstva informoval před uzavřením smlouvy bez zbytečného odkladu kontrolní orgán či nejvyšší orgán úpadce. Soudy po provedeném dokazování uzavřely, že ke střetu zájmů v tomto případě došlo, neboť zájmy zapůjčitele a vydlužitele byly v rozporu. Odvolací soud přitom připomněl, že jsou-li zájmy člena statutárního orgánu právnické osoby v rozporu se zájmy této právnické osoby, nemůže ji při právních jednáních dotčených konfliktem zájmů takový člen statutárního orgánu zastupovat. Pouze za situace, kdy kontrolní či nejvyšší orgán společnosti na základě splnění informační povinnosti nepozastaví členu statutárního orgánu výkon jeho funkce, může obchodní korporaci zastupovat bez ohledu na střet zájmů. V opačném případě, kdy se jedná o jediného člena statutárního orgánu, soud jmenuje právnické osobě opatrovníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Žalovaný jako jediný člen představenstva pro rozporné zájmy právnické osoby nemohl tuto zastoupit při vypovězení smlouvy, proto potřebovala právnická osoba pro své jednání ustanovit opatrovníka. K datu ustanovení opatrovníka bylo třeba vztáhnout počátek běhu subjektivní promlčecí doby; ta počala běžet od okamžiku, kdy byl úpadci ustanoven insolvenční správce.

Námitka dovolatele, že odvolací soud nerespektoval závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , není důvodná; odvolací soud naopak v intencích těchto závěrů danou věc posoudil. Žalovaný v dovolání účelově cituje odstavce, které přizpůsobil své obranné argumentaci. Opomněl ovšem, že v předmětném rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že na situace, kdy jsou zájmy člena orgánu rozporné se zájmy společnosti (např. při uzavírání smluv se společností), pamatuje úprava střetu zájmů, z níž se jako obecné pravidlo (nestanoví-li zákon jinak) podává, že je vyloučeno, aby člen orgánu jednal jménem společnosti v situacích, kdy jsou jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 63/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. ).

Ve vztahu k výtce, že odvolací soud nesprávně posoudil počátek běhu promlčecí doby k uplatnění práva na vrácení zápůjčky, žalovaný řádně nevymezil přípustnost svého dovolání, neboť nespecifikuje, od kterého (případně kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud měl podle jeho názoru odchýlit. Není přitom úkolem dovolacího soudu z moci úřední přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu při pochybnosti dovolatele o správnosti v něm dovozených závěrů, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání.

Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit ani výhrady dovolatele k postupu soudů při doručování předvolání k jednání. Žalovaný jimi nenapadá žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je napadené rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká soudům, že zatížily řízení vadou. K vadám řízení však – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( věta druhá ); tento předpoklad však v dané věci splněn nebyl.

Přestože žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že jím „napadá výroky I. a III.“, proti nákladovým výrokům žádné konkrétní výhrady neuplatnil. Ostatně ve vztahu k nim není dovolání podle přípustné.

Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 11. 2022

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu