Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2752/2022

33 Cdo 2752/2022-352

USNESENÍ

ANO…, s.r.o.

, se sídlem v Havířově, Mickiewiczova 548/1a (identifikační číslo osoby 258 42 412), zastoupené JUDr. Beatou Ježowiczovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Jablunkovská 2014/40a, o 148.703,41 PLN, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 116 EVC 1/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2022, č. j. -312, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, č. j. -312, potvrdil rozsudek ze dne 19. 2. 2021, č . j. -286, kterým Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 148 703,41 PLN a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky řízení byly na základě dlouhodobé spolupráce (od roku 2016) opakovaně uzavírány smlouvy, jejichž předmětem byla koupě a prodej mražené zeleniny. Žalobkyně zboží, které žalované dodala, vyúčtovala fakturami v celkové částce 148 703,41 PLN; žalovaná žádnou z faktur neuhradila ani částečně. Tvrzení, že dodané zboží bylo vadné, že bylo řádně reklamováno, případně, že nebylo dodáno, žalovaná (přes poučení soudu podle , 3 ) neprokázala. Pokud se žalovaná bránila námitkou započtení, existenci své pohledávky použité k zápočtu neprokázala.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále na otázce procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. , případně od rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. ) se odvolací soud podle dovolatelky odchýlil tím, že „v napadeném rozhodnutí akceptoval nesprávný postup soudu prvního stupně, který neprovedl důkazy navržené žalovanou z důvodu nadbytečnosti přesto, že skutečnosti, které měly být navrženými důkazy prokázány, nepovažoval za prokázané jinými důkazy“. Za dosud neřešenou považuje otázku „co a jak konkrétně je žalovaná povinna tvrdit v případech, kdy svou procesní obranu staví na námitce započtení a k započtení uplatňuje nárok na úhradu slev z kupních cen dodaného zboží.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 ; dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na předložené otázce „co a jak konkrétně je žalovaná povinna tvrdit v případech, kdy svou procesní obranu staví na námitce započtení a k započtení uplatňuje nárok na úhradu slev z kupních cen dodaného zboží“, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, resp. dovolatelka netvrdí, že soudy nesprávně právně posoudily otázku dělení (objektivního) důkazního břemene mezi strany sporu a z ní plynoucí otázky břemene tvrzení, tedy že nesprávně posoudily rozhodné skutkové předpoklady (znaky) protinormy (normy příznivé žalované). Namítá pouze, že soudy nesprávně dovodily, že neunesla břemeno tvrzení. Předloženou argumentací se tak domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Nadto se sluší připomenout, že odpověď na otázku rozložení důkazního břemena a jemu odpovídajícího břemene tvrzení mezi účastníky řízení (strany sporu) podávají přímo ustanovení a příslušná hmotněprávní úprava. Problematiku nelze považovat ani za dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou, neboť například v rozsudku ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. , nebo rozsudcích velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,se Nejvyšší soud k otázce povinnosti a břemene tvrzení poměrně obsáhle vyjádřil; dovodil, že „břemenem tvrzení se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením ) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení.“

Námitka dovolatelky, že „překvapivý postup soudu prvního stupně stran zamítnutí důkazů navržených žalovanou“, který „vyústil ve vydání překvapivého rozhodnutí, jelikož jej nebylo možné vzhledem k postoji soudu prvního stupně předvídat, v důsledku čehož soud prvního stupně zatížil rozsudek a jemu předcházející řízení neodstranitelnou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž postupem soudu prvního stupně došlo ke zkrácení práv žalované, která byla zbavena možnosti se proti podané žalobě bránit“, nepředstavuje způsobilý dovolací důvod uvedený v Nadto ani neobstojí. Rozhodnutí je překvapivé, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. ). V posuzovaném případě byla žalovaná v řízení před soudem prvního stupně opakovaně poučována o nedostatečnosti obranných skutkových tvrzení a byla vyzývána k jejich doplnění ve smyslu

Rovněž výtkou, že odvolací soud „akceptoval nesprávný postup soudu prvního stupně, který neprovedl důkazy navržené žalovanou z důvodu nadbytečnosti přesto, že skutečnosti, které měly být navrženými důkazy prokázány, nepovažoval za prokázané jinými důkazy“, dovolatelka nezpochybňuje žádný právní závěr, na němž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nýbrž namítá vady řízení, k nimž – pokud by jimi řízení skutečně trpělo – dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné. Odkaz dovolatelky na rozhodnutí, od kterých se měly soudy obou stupňů při řešení této „procesní otázky“ odchýlit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. ), je irelevantní a nadto i ne přiléhavý. Odvolací soud, stejně jako předtím soud prvního stupně totiž dospěly k závěru, že i doplněná tvrzení žalované zůstala nedostatečná (obecná, postrádající konkretizaci ve vztahu k jednotlivým nárokům, které žalovaná uplatnila v rámci své procesní obrany). Osvětlil, že pokud není dostatečně tvrzeno ani přes řádné poučení soudu podle , soud neprovádí dokazování, neboť samotné dokazování nemůže nahradit nedostatečná tvrzení účastníka řízení.

Žalovaná v dovolání sice výslovně uvedla, že ho podává „do všech výroků rozsudku“, proti nákladovým výrokům však žádné konkrétní výhrady v dovolání neuplatnila. Ostatně ve vztahu k nim není dovolání podle přípustné.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 10. 2022

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu