Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2113/2022

25 Cdo 2113/2022-140

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobce: P. C., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrou Dupákovou, advokátkou se sídlem Hradiště 97/4, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému: M. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Tomášem Chramostou, advokátem se sídlem Kadaňská 3550, 430 03 Chomutov, o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 2. 2022, č. j. -128, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Chomutově zamítl žalobu o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se domáhal náhrady újmy, která mu měla být způsobena v osobnostní sféře úmyslnými pomluvami žalovaného. Zadostiučinění ve výši 160 000 Kč požadoval jako náhradu nemajetkové újmy způsobené sdělením žalovaného v e-mailové žádosti (stížnosti) ze dne 7. 4. 2016 adresované nadřízenému žalobce Ch., a to „V posledních týdnech se stále častěji setkávám s velmi nestandardním jednáním příslušníka Celní správy C.. Vzhledem k tomu, že se jeho invektivy k mé osobě stupňují, a vzhledem k tomu, že jsou směřovány k mému klientovi společnosti Doorhan, patrně ve snaze poškodit mé dobré jméno, rozhodl jsem se požádat Celní správu o prošetření postupů C. a o sjednání nápravy.“. Zadostiučinění ve výši 40 000 Kč pak požadoval za e-mailové sdělení společnosti DoorHan s.r.o. ze dne 4. 4. 2016 „Dobrý den, pane C., před pár minutama jsem mluvila s panem H. a dle informací Vám na e-mail odpověděl ihned v den, kdy jste mu psal Vy. Mohla bych Vás poprosit o upřesnění, co přesně požadujete? Děkuji moc. S pozdravem D. T..“. V obou případech žalovaný podle žalobních tvrzení přisoudil žalobci negativní jednání, které žalobce neuskutečnil, čímž o žalobci sdělil nepravdivé údaje, jimiž ohrozil jeho vážnost u spoluobčanů, značnou měrou ho poškodil ve služebním poměru, narušil jeho rodinné vztahy a způsobil mu další majetkovou a nemajetkovou újmu. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce byl v rozhodné době ve služebním poměru příslušníka celního úřadu, žalovaný vystupoval jako zástupce deklaranta - společnosti DoorHan s.r.o. Žalovaný podal na žalobce stížnost, kterou se zabýval ředitel Celního úřadu pro XY, žalobce byl kázeňsky potrestán za výrok, který není předmětem tohoto řízení. V souvislosti s touto stížností proběhla předmětná e-mailová komunikace. Okresní soud uzavřel, že kritika postupu žalobce obsažená ve stížnosti žalovaného nevybočuje z mezí nezbytných k dosažení sledovaného cíle, tj. prošetření postupu žalobce při výkonu jeho služebních povinností, nepředstavuje ani exces, jež by byl neoprávněným zásahem do osobnosti žalobce ve smyslu ustanovení , , jde o kritiku přiměřenou co do obsahu i formy. V případě e-mailového sdělení společnosti DoorHan s.r.o. ze dne 4. 4. 2016 uzavřel, že i kdyby informace, kterou žalovaný poskytl společnosti DoorHan s.r.o., že na e-mail žalobce odpověděl týž den, kdy mu žalobce psal, nebyla pravdivá, nezasáhla by jakékoliv složky ochrany osobnosti žalobce a nevykazuje znaky pomluvy. Žalovaný takovou informací nesdělil žádný znevažující údaj o osobě žalobce, ani v tomto případě se tedy nejedná o neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 2. 2022, č. j. -128, potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vycházel přitom ze skutkových zjištění okresního soudu, která měl za správná a dostatečná. Ztotožnil se také s jeho právním závěrem, že žalovaný pouze využil svého zákonného práva podat na příslušníka celního úřadu stížnost k jeho nadřízenému se žádostí o prošetření postupu žalobce v jeho dohledové činnosti, že kritika postupu žalobce obsažená ve stížnosti žalovaného nijak nevybočovala z mezí nezbytných k dosažení sledovaného cíle, kterým je prošetření postupu žalobce při výkonu jeho služebních povinností, přičemž obsah stížnosti žalovaného v daném případě nepředstavoval žádný exces. Žalobce v postavení celníka musí snést určitou míru náročnosti, kterou na výkon této funkce při výkonu působnosti orgánů celní správy z hlediska odbornosti i celkového vystupování kladou ostatní osoby. Stížnost na postup celníka nelze automaticky posuzovat jako zásah do jeho osobnostních práv, je-li taková stížnost vedena ve věcné a racionální rovině, bez užití emocionálně vypjatých či excesivních stanovisek či závěrů (např. hrubým, urážlivým a dehonestujícím způsobem). Osobnostní práva žalobce tedy nebyla v daném případě dotčena, nebylo do nich žalovaným neoprávněně zasaženo tak, aby byla odůvodněna soudní ochrana těchto práv a vyvolána potřeba odčinění vzniklé nemajetkové újmy na straně žalobce poskytnutím přiměřeného zadostiučinění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost podle spatřuje v tom, že je třeba vyřešit právní otázku, zda byla osobnostní práva žalobce jednáním žalovaného dotčena, a to v takové míře, že je odůvodněna jejich soudní ochrana spolu s odčiněním nemajetkové újmy. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou například rozhodnutími sp. zn. , sp. zn. , a Ústavního soudu sp. zn. . Zdůraznil, že v řízení vyšlo najevo, že žalovaný zasáhl do jeho práv nepravdivými tvrzeními, že v pozici celního úředníka šikanuje společnost DoorHan s.r.o. Tato tvrzení však nebyla ničím podložena. Podle žalobce tak žalovaný zneužil svého stížnostního práva a překročil zákonné meze přípustné kritiky. Taková kritika nezasahuje pouze jeho profesní sféru, ale dotýká se i jeho osobní cti, tím pádem byl požadavek nepřiměřenosti zcela naplněn. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a uvedl, že finanční zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti lze přiznat, pokud nebude postačující morální zadostiučinění a pokud došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. O snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře jde, pokud újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku pociťuje a prožívá jako závažnou, což žalobce pociťuje. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem, není však přípustné.

Dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu obecně vymezující zásahy do osobnostních práv podle , , účinného do 31. 12. 2013, nikterak neidentifikuje otázku, v níž by tato judikatura nebyla odvolacím soudem respektována. Z prostého převzetí textu odkazovaných rozhodnutí do dovolání způsobem, z nějž nevyplývá jakákoliv kolize s právními závěry odvolacího soudu, není možné dovodit existenci konkrétní otázky řešené odvolacím soudem v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, případně otázky zakládající jiný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. , či ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. , a judikaturu v nich odkazovanou, kladoucí důraz na skutečné postihnutí otázky, nikoliv jen formální odkaz na rozhodnutí). Závěry, na nichž spočívají dovolatelem odkazovaná rozhodnutí, nejsou s právním posouzením projednávané věci v rozporu, neboť se nevyslovují proti stěžejnímu závěru o existenci okolností vylučujících protiprávnost zásahu do osobnostních práv, jež mohou spočívat ve výkonu jiného subjektivního práva či povinností stanovených zákonem, děje-li se tak v určitých akceptovatelných mezích. Úvahy odvolacího soudu naopak odpovídají ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, reprezentované např. usneseními ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , či ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. , v níž se dovolací soud zabýval protiprávností zásahu do osobnostních práv tvrzeními adresovanými orgánům veřejné moci v rámci výkonu zákonem daného subjektivního práva.

Dovolání žalobce též směřuje proti výroku o nákladech řízení. Podle však není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 10. 2022

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu