Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 207/2022

11 Tcu 207/2022-32

USNESENÍ

na odsouzení

občanů České republiky

P. K.

, narozeného XY v XY, a

J. R.

, narozeného XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Weiden in der Oberpfalz, Spolková republika Německo, ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. 3 Ls ,

hledí jako na odsouzení soudem České republiky

.

Odůvodnění :

1. Rozsudkem Okresního soudu Weiden in der Oberpfalz, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. 3 Ls , který nabyl právní moci ve vztahu k odsouzenému P. K. téhož dne a ve vztahu k odsouzenému J. R. dne 30. 7. 2020, byli tito odsouzení uznáni vinnými ze spáchání trestných činů krádeže a dále trestných činů zvlášť závažné krádeže. Za tyto trestné činy cizozemský soud uložil P. K. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 5 (pěti) měsíců a J. R. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení uvedených trestných činů dopustili (stručně řečeno) tak, že:

dne 14. 11. 2019 jeli oba odsouzení pronajatou malou dodávkou z České republiky do Německa, kde v oblasti města XY společně odcizili v době od 14. 11. 2019 až do 15. 11. 2019 velký počet jízdních kol v celkové hodnotě 6 550 EUR, vždy překonali zámek či jiné zajištění jízdních kol, tyto naložili na ložnou plochu dodávky, kterou řídil odsouzený K., aby jízdní kola poté prodali v Čechách, přičemž si výnos z trestné činnosti zamýšleli rozdělit rovným dílem.

Na zpáteční cestě do České republiky odsouzení dále společně odcizili dne 15. 11. 2019 v 08:30 hod. z neuzamčené garáže poškozeného K. na adrese XY, čtyři hliníkové ráfky na vozidlo značky Mercedes v celkové hodnotě 400 EUR.

Všechna shora odcizená kola, jakož i ráfky poškozeného K., byly nalezeny při policejní kontrole obou odsouzených, která proběhla dne 15. 11. 2019 v 09:30 hod. u obce XY. Uvedené věci byly zajištěny a následně vráceny jejich majitelům.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že oba odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku).

7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného P. K. vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Protiprávní jednání odsouzeného J. R. pak vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

8. Odsouzení si totiž společným jednáním přisvojili cizí movité věci tím, že se jich zmocnili, činu se dopustili vloupáním a na cizím majetku způsobili větší škodu ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Odsouzený J. R. se navíc uvedeného jednání dopustil, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech potrestán [srov. bod 15) opisu z evidence Rejstříku trestů tohoto odsouzeného].

Formální podmínky

ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.

9. V posuzované věci jsou zároveň dány i

podmínky materiální povahy

. Odsouzení se totiž dopustili trestného činu, jehož objektem je zájem na ochraně vlastnického práva, přičemž společenskou škodlivost jejich jednání zvyšuje jak četnost útoků, tak i skutečnost, že se těchto dopustili ve spolupachatelství. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že oběma odsouzeným byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. ). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. K. a J. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 9. 2022 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu