Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 139/2021-116

MSPH 96 INS XY196 ICm XY29 ICdo 139/2021-116

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Hanou Mesthene, advokátkou, se sídlem v Praze, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. Vlastimilu Benhákovi, se sídlem v Praze 3, Pod Jarovem 22, PSČ 130 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. S., o určení pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2021, č. j. 196 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2021, č. j. 196 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), se mění t a k t o:1. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2020, č. j. 196 ICm XY, se mění tak, že se určuje, že pohledávka žalobce vůči dlužníku určená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 3. října 2016, částkou 520 000 Kč na dlužném výživném za dobu od 1. května 2013 do 31. srpna 2016 a částkou 13 000 Kč měsíčně na běžném výživné za dobu od 1. září 2016, je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 17. června 2020, č. j. 196 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (J. S., narozený XY) domáhal vůči žalovanému (JUDr. Vlastimilu Benhákovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka Ing. J. S., narozeného  XY) určení, že jeho pohledávka z titulu dlužného a běžného výživného stanoveného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. , je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (bod I. výroku).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 15. října 2008, č. j. (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného.

[2] Rozsudkem ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 3. října 2016, Obvodní soud pro Prahu 10 (mimo jiné) schválil dohodu rodičů žalobce (V. S. a dlužníka), podle které se dlužník zavázal přispívat k rukám matky na výživu (tehdy nezletilého) žalobce částkou 13 000 Kč měsíčně a na výživu (tehdy nezletilé) dcery T. S., narozené XY (dále jen „T. S.“), částkou 15 500 Kč měsíčně, a to počínaje 1. květnem 2013, vždy do každého 10. dne v měsíci předem; stejné částky výživného byly určeny pro dobu po rozvodu rodičů. Dluh vzniklý na výživném pro žalobce za dobu od 1. května 2013 do 31. srpna 2016 v celkové výši 520 000 Kč se dlužník zavázal uhradit k rukám matky nejpozději do 31. srpna 2017. Dluh vzniklý na výživném pro T. S. za dobu od 1. května 2013 do 31. srpna 2016 v celkové výši 620 000 Kč se dlužník zavázal uhradit k rukám matky nejpozději do 31. srpna 2018.

[3] Usnesením ze dne 21. prosince 2017, č. j. (zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 22. prosince 2017), vyrozuměl insolvenční soud účastníky řízení, že do 15 dnů ode dne zveřejnění vyrozumění mohou podat námitky proti konečné zprávě insolvenčního správce (ze dne 5. prosince 2017, zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 22. prosince 2017, B-125).

[4] Podáním ze dne 5. ledna 2018 (osobně podaným u insolvenčního soudu dne 8. ledna 2018 a zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 11. ledna 2018,  B-128), matka (tehdy nezletilého) žalobce vznesla námitku proti konečné zprávě odůvodněnou tím, že v konečné zprávě není zahrnut dluh na výživném vzniklý „rozsudkem sp. zn. “ a k podání připojila rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. .

[5] Běžné výživné ani dlužné výživné žalobci neuhradil dlužník ani insolvenční správce.

3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a dále z ustanovení , o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně , o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení (dále jen „ “), a dovolávaje se závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 54/2012 (dále jen „R 54/2012“) [jde o usnesení, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2017, pod číslem 144 – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:

4. V daném případě žalobce podáním označeným jako „námitka proti konečné zprávě (…)“, doručeným insolvenčnímu soudu a učiněným v zákonem stanovené lhůtě k podání námitek proti konečné zprávě, poukázal na to, že v konečné zprávě nebyl zahrnut rozsudkem vzniklý dluh na výživném.

5. Žalobce pohledávku na výživném neuplatnil řádně a včas, neboť v souladu s ustanovením ji měl uplatnit přímo u insolvenčního správce, a to nejpozději do zveřejnění jeho konečné zprávy, respektive do konce lhůty pro podání námitek proti konečné zprávě. Pohledávka žalobce je proto vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení, neboť nebyla uplatněna stanoveným způsobem a insolvenční správce se o ní (včas) nedozvěděl.

6. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. února 2021, č. j. 196 ICm XY, 101 VSPH XY ( ):

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , , a a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:

8. Věřitel s pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávce za majetkovou podstatou je oprávněn domáhat se žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními její úhrady, a to před zveřejněním konečné zprávy, popřípadě ve lhůtě k podání námitek proti ní.

9. Žalobce v průběhu insolvenčního řízení vůči žalovanému pohledávku z titulu výživného řádně neuplatnil, když ji uplatnil toliko vůči dlužníku, který není osobou s dispozičními oprávněními. Žalobce měl nadto pohledávku z titulu dlužného výživného u žalovaného uplatnit postupem podle ustanovení . Pokud takto žalobce nepostupoval, nese odpovědnost za to, že jeho pohledávka za dlužníkem nebude v rámci insolvenčního řízení uspokojována.

10. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, respektive má být dovolacím soudem řešena jinak, a to otázky, zda lze pohledávku uvedenou v ustanovení pokládat za včas uplatněnou [ve smyslu , za použití , (dále též jen „o. z.“)], jestliže ji dovolatel uplatnil posledního dne k podání námitek proti konečné zprávě (jen) u insolvenčního soudu a insolvenční správce se o ní dozvěděl krátce po uplynutí této lhůty.

11. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel především uvádí, že závěry R 54/2012 a usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. neodpovídají poměrům jeho věci, neboť neřeší situaci, kdy věřitel s pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou uplatnil tuto svou pohledávku včas, avšak u insolvenčního soudu coby orgánu veřejné moci ( o. z.), a nikoliv u insolvenčního správce. Dovolatel má za to, že včasným uplatněním pohledávky u insolvenčního soudu naplnil dikci ustanovení .; kdy se o uplatněné pohledávce dozvěděl insolvenční správce, již nemá za rozhodující.

13. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

14. Dovolání v dané věci je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu přijatým po vydání napadeného rozhodnutí.

15. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. srpna 2022, sen. zn. (který se týkal pohledávky T. S. na výživném a byl tak přijat ve zcela obdobných skutkových poměrech v řízení o incidenčním sporu v téže insolvenční věci), dospěl k závěru, že není žádných pochyb o tom, že pohledávka z titulu výživného, jímž rodič (dlužník) plní svou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti (za podmínek plynoucích z o. z.), nebo ke zletilému dítěti, jež není schopno se samo živit (srov. a o. z.), je pohledávkou dítěte (věřitele) na výživném ze zákona, tedy ve smyslu ustanovení pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou; to platí bez zřetele k tomu, zda jde o dlužné výživné, nebo o běžné výživné, jež má (pro futuro) povahu opětujících se dávek (srov. ). V tomto smyslu nebylo o charakteru uplatněné pohledávky (co do jejího pořadí) pochyb ani mezi účastníky, ani u obou soudů.

19. Důvod, pro který soudy přesto žalobu zamítly, tkvěl v tom, že v insolvenčním řízení měla nastat skutečnost, na jejímž základě (již) nelze s uplatněnou pohledávkou zacházet jako s pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (že věřitel uplatnil pohledávku u insolvenčního soudu namísto žalovaného).

20. Odkazuje na R 54/2012, jakož i na usnesení sen. zn. , Nejvyšší soud v rozsudku sen. zn. , dovodil, že pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou lze míti (via facti) za vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení proto, že je věřitel (vůbec) neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle ustanovení . Za nejzazší okamžik k uplatnění výhrady, že částka určená k rozvrhu mezi věřitele měla být použita k uspokojení pohledávky na výživném ze zákona (je-li dlužníkův úpadek řešen konkursem), pak označil lhůtu k podání námitek proti konečné zprávě s odůvodněním, že pravomocné schválení konečné zprávy definitivně řeší otázku, zda bude realizován rozvrh ( ), anebo zda zbývající výtěžek zpeněžení bude rozdělen mezi věřitele postupem dle ustanovení . Nejvyšší soud dále ozřejmil, že podal-li věřitel proti konečné zprávě včas námitku, že konečná zpráva se nevypořádává s jeho neuspokojenou pohledávkou na výživném ze zákona ( ), pak skutečnost, že u insolvenčního správce dlužníka takovou pohledávku podle ustanovení uplatnil písemně až několik dnů po uplynutí lhůty k podání námitek proti konečné zprávě, nezakládá důvod pro změnu pořadí pohledávky (důvod nepokládat takovou pohledávku za pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dán není).

21. Právní posouzení věci soudy nižších stupňů založené na tom, že podání datované 5. ledna 2018 bylo sice včasnou (dne 8. ledna 2018 u insolvenčního soudu uplatněnou) námitkou proti konečné zprávě, leč opožděným (vůči insolvenčnímu správci uplatněným) vyrozuměním o uplatnění pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, tedy není správné.

22. Vzhledem k tomu, že dovolání je opodstatněné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout ( ), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že žalobě vyhověl.

23. Nejvyšší soud nicméně zdůrazňuje, že výsledek tohoto sporu (určení, že co do pořadí jde o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou) nemá žádnou vypovídací schopnost ohledně posouzení, zda jde o pohledávku pravou a uplatněnou ve správné výši.

24. Výrok o nákladech řízení před soudy nižších stupňů i výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že ve sporu úspěšný dovolatel právo na náhradu těchto nákladů nemá vzhledem k ustanovení .

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2022

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu