Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2582/2022

23 Cdo 2582/2022-164

USNESENÍ

City Park Přerov s.r.o.

,

se sídlem v Praze 6, Bubeneč, Pod Kaštany 1106/17, identifikační číslo osoby 04033736, zastoupené Mgr. Danielem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované

MABA, s.r.o.

, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Kubelíkova 1656/6, identifikační číslo osoby 25079727, zastoupené JUDr. Soňou Luňákovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Hradecká 2526/3, o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2022, č. j. -136, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za porušení čl. V odst. 1 kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2016, ve kterém se žalovaná zavázala, že na pozemcích parc. č. 6050/46 a parc. č. 6050/2014 v k.ú. Přerov, obec Přerov, jež kupní smlouvou žalovaná převedla na žalobkyni, neváznou žádná věcná břemena ani jiná omezení vlastnického práva.

Obvodní soud pro Prahu 3 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 11. 2021, č. j. -97, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 350 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu dovoláním, v němž předložila námitky proti právnímu posouzení odvolacího soudu, že na uvedených pozemcích vázne věcné břemeno telekomunikačního vedení společnosti CETIN a. s., které vzniklo přímo ze zákona. Žalovaná dále namítala, že odvolací soud měl otázku vzniku věcného břemene posoudit mimo jiné v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. , a nikoliv v intencích závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , kterým bylo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. , zrušeno a jenž byl vydán až po podání žaloby v projednávané věci. Podle žalované soudy nebyly povinny použít „restrospektivní řešení“ otázky existence věcného břemena, které vyplývalo z uvedeného nálezu; odkázala přitom na nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. . Žalovaná v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání by mělo být odmítnuto, neboť podle ní nesplňuje obligatorní náležitosti. Dále se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu co do posouzení vzniku věcného břemene telekomunikačního vedení, poukázala na zásadu incidentní retrospektivity nových právních názorů a rovněž měla za to, že odkaz žalované na nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , není pro projednávanou věc případný. Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas ( ) a osobou k tomu oprávněnou ( ). Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Námitka žalované napadající závěr odvolacího soudu, že na uvedených pozemcích vázne zákonné věcné břemeno telekomunikačního vedení společnosti CETIN a. s., přípustnost dovolání podle založit nemůže, neboť na jejím vyřešení napadený rozsudek výlučně nestojí. Odvolací soud své rozhodnutí založil také na závěru, že žalovaná nesplnila podmínku uvedenou v čl. V odst. 1 kupní smlouvy také s ohledem na uložení telekomunikačního vedení k telefonní ústředně na pozemku parc. č. 6050/46, v k.ú. Přerov, obec Přerov, jež samo o sobě představuje faktické omezení vlastnického práva žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nezpochybňuje tento další závěr, pro něž odvolací soud vyhověl podané žalobě, nemůže žádný další dovolací důvod zpochybňující právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Namítá-li žalovaná dále nesprávné posouzení procesní otázky časových mezí závaznosti nálezu Ústavního soudu, Nejvyšší soud připomíná, že podle y vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby (z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. , a ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. ). V prvém případě jde o závaznost kasační, kdy dojde ke zrušení rozhodnutí obecného soudu, který je následně vázán právním názorem vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu. Ve druhém případě jde o závaznost precedenční, kdy je třeba právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu aplikovat ve skutkově obdobných věcech, přičemž se daný závěr dotýká výhradně právního názoru, který je nosným důvodem rozhodnutí, tj. na němž je založen výrok nálezu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. ).

Nejvyšší soud rovněž ve své ustálené rozhodovací praxi vysvětlil, že při výkladu časových účinků vývoje judikatury platí coby východisko tzv. incidentní retrospektivita nových právních názorů, tedy jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově prosadivších názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu; výjimečné nepoužití později se prosadivších názorů v dříve zahájených kauzách může být odůvodněno pouze specifiky konkrétních případů zakládajících intenzivnější zájem na ochraně legitimního očekávání a důvěry adresátů ve stabilitu právního řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , či ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. ; srovnej dále KÜHN, Z. In: BOBEK, M., KÜHN, Z. a kol. Judikatura a právní argumentace. 2. vyd. Praha: Auditorium, 2013, s. 149-162).

V projednávané věci se však o takovou situaci nejedná, neboť jak plyne z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , byl výklad , o telekomunikacích, jehož se žalovaná v projednávané věci dovolávala, založen na nepřípustné libovůli nerespektující jednoznačně znějící právní normu (srov. bod 30 cit. nálezu Ústavního soudu). Jestliže tedy odvolací soud v rámci posouzení procesní otázky časových mezí závaznosti nálezů Ústavního soudu ve věci aplikoval názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , pak ani tato námitka žalované přípustnost dovolání ve smyslu založit nemůže.

Nejvyšší soud konečně doplňuje, že odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , není pro projednávanou věc přiléhavý. Ústavní soud v tam posuzované věci postavil své rozhodnutí na zcela odlišném skutkovém základu spočívajícím ve vzájemně rozporné judikatuře týkající se otázky promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích v důsledku zásahu do osobnostních práv poškozeného a na hodnocení vznesené námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované směřující proti výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Žalovaná dovoláním napadla také nákladový výrok II napadeného rozsudku odvolacího soudu. Takové dovolání je však podle nepřípustné, proto je také v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou ji ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 9. 2022

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu