Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1165/2022

33 Cdo 1165/2022-262

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E. E., bytem XY, zastoupené Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem Dříteč 155, proti žalovaným 1) I. K. a 2) B. K., oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem Praha 2, Žitná 562/10, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. -230, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne3. 2. 2021, č. j. -177, zamítl žalobu na určení, že právní jednání účastníků, jímž došlo k uzavření kupní smlouvy sepsané dne 14. 5. 2019 ve formě notářského zápisu Mgr. Pavlem Halamou, notářem v Jičíně, pod NZ 37/2019, k němuž přistoupili dne 15. 5. 2019 ve formě pokračování notářského zápisu pod NZ 37/2019, jejímž předmětem je převod vlastnictví bytové jednotky č. XY vymezené v objektu bydlení čp. XY, část obce XY, který je součástí stavebního pozemku parc. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, a s bytovou jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti XY na společných částech domu a na stavebním pozemku parc. č. XY, vše v obci XY, k. ú. XY, je neplatné (výrok I), zamítl žalobu na určení, že vlastníkem bytové jednotky č. XY vymezené v objektu bydlení čp. XY, část obce XY, který je součástí stavebního pozemku parc. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, a s bytovou jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti XY na společných částech domu a na stavebním pozemku parc. č. XY, vše v obci XY, k. ú. XY, je žalobkyně (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. -230, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku II ho změnil tak, že určil, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. XY vymezené v objektu bydlení čp. XY, část obce XY, který je součástí stavebního pozemku parc. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, a s bytovou jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti XY na společných částech domu a na stavebním pozemku parc. č. XY, vše v obci XY, k. ú. XY, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a žalobkyni zavázal k doplacení soudního poplatku.

Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalobkyně dne 14. 5. 2019 učinila formou notářského zápisu návrh na uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky (specifikované výše) žalovaným za kupní cenu 100 000 Kč. Obsahem návrhu byl rovněž osobní závazek žalovaných k výkonu opatrovnictví nad synem žalobkyně. Žalovaní dne 15. 5. 2019 formou notářského zápisu návrh žalobkyně na uzavření kupní smlouvy akceptovali, následně došlo k zápisu do katastru nemovitostí, přičemž z důvodu, že s nimi žalobkyně přestala komunikovat, kupní cenu složili do soudní úschovy. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že na určení neplatnosti kupní smlouvy nemá žalobkyně naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy nenabylo účinnosti, neboť se nedostalo do dispozice žalobkyně, k uzavření kupní smlouvy podle , (dále jen „o. z.“), nedošlo. Žalobu v části týkající se určení vlastnictví proto shledal opodstatněnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost zakládají na přesvědčení, že „jde o právní otázku hmotného práva, která s ohledem na specifika tohoto případu v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena“.

K dovolacímu přezkumu předkládají otázky, (i) „zda notářský zápis jakožto veřejná dle ust. notářského řádu je u, na základě které je možno přijmout návrh na uzavření smlouvy učiněný rovněž formou notářského zápisu, kdy z titulu toho, že jde o veřejnou u, je způsobilá sama o sobě osvědčit akceptaci návrhu“, (ii) zda v případě, že nejde o nečinnost či mlčení, lze z jiné y vyjadřující potvrzení přijetí nabídky usuzovat, že jde skutkově a právně o vyrozumění o akceptaci návrhu, a (iii) zda soudní úschova je náhradním způsobem splnění povinnosti týkající se vyrozumění o akceptaci návrhu.

Nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo, zakládají na přesvědčení, že složení kupní ceny do soudní úschovy má soluční účinky i ve vztahu k doručení kupní smlouvy žalobkyni, která se tak právní mocí usnesení vydaném v dotyčném řízení stala příjemcem kupní smlouvy. Rovněž mají za to, že osobní dopis žalované žalobkyni ze dne 10. 6. 2019 je písemností vyjadřující přijetí nabídky, a že sama žalobkyně, která převzetí stejnopisu kupní smlouvy záměrně zmařila, je v prodlení. Z uvedených důvodů se domáhají změny rozsudku odvolacího soudu. Součástí dovolání je i žádost o odklad právní moci napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně ve svém vyjádření vyslovila s podaným dovoláním nesouhlas, navrhla jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ; dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( st. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Přípustnost dovolání nezakládá dovolateli předestřená otázka, „zda notářský zápis jakožto veřejná dle ust. notářského řádu je u, na základě které je možno přijmout návrh na uzavření smlouvy učiněný rovněž formou notářského zápisu, kdy z titulu toho, že jde o veřejnou u, je způsobilá sama o sobě osvědčit akceptaci návrhu“, na jejímž řešení není napadené rozhodnutí založeno. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že akceptace návrhu žalobkyně nenabyla účinnosti, nikoliv na tom, zda notářský zápis je či není způsobilý osvědčit akceptaci návrhu na uzavření smlouvy.

Otázkou, zda lze i z jiné y vyjadřující potvrzení přijetí nabídky usuzovat, že jde o vyrozumění o akceptaci návrhu, se dovolací soud zabýval například v rozsudku ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 17/2000, v němž dovodil, že stanoví-li zákon, že smlouvy o převodu nemovitostí musí mít písemnou formu, znamená to, že vůle směřující k takovému převodu vyvolá zamýšlené právní důsledky jen tehdy, je-li projevena písemně; současně musí být projevy účastníků na téže ě. Z toho je zřejmé, že k uzavření smlouvy o převodu nemovitosti nedojde v důsledku jakéhokoliv včasného prohlášení adresáta návrhu (obláta) o přijetí návrhu, ale jen v důsledku prohlášení projeveného písemnou formou na téže ě, jako návrh na uzavření smlouvy. Vůči nepřítomnému navrhovateli je přijetí návrhu účinné až od okamžiku, kdy mu došel návrh na uzavření smlouvy, podepsaný adresátem návrhu. I když tedy adresát návrh na uzavření smlouvy, který obdržel od nepřítomného navrhovatele, podepíše a o podepsání navrhovatele informuje, není smlouva uzavřena, dokud podepsaný návrh nedojde navrhovateli. V rozsudku ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 39/2013, velký senát Nejvyššího soudu upřesnil, že za nezbytnou podmínku vzniku smlouvy mezi nepřítomnými osobami nelze považovat skutečnost, že oblátem akceptovaný návrh došel zpět oferentovi, jestliže bylo mezi stranami ujednáno, že akceptace návrhu smlouvy nabývá účinnosti k jinému okamžiku. Takovéto ujednání neodporuje účelu a 2 a . Opačný závěr, podle něhož je vznik smlouvy mezi nepřítomnými účastníky možný jen k okamžiku, kdy akceptovaný návrh dojde oferentovi, by vedl k absurdnímu závěru, podle něhož je oferent chráněn kogentností ustanovení ve spojení s i proti své výslovně vyjádřené odlišné vůli, což by byl závěr ryze formalistický, bezdůvodně zasahující do autonomie vůle dotčených účastníků a odporující zásadě potius valeat actus quam pereat. V této souvislosti Nejvyšší soud nad rámec své argumentace poukázal i na , , podle něhož „s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.“

Z výše uvedeného vyplývá, že je správný právní názor odvolacího soudu, že - není-li jiné dohody - přijetí návrhu na uzavření smlouvy o převodu nemovitostí, uzavírané mezi nepřítomnými, je účinným (a smlouva je uzavřena) až v okamžiku, kdy navrhovateli dojde návrh smlouvy podepsaný adresátem návrhu (oblátem).

Prosazují-li žalovaní, že soudní úschova může představovat náhradní způsob splnění povinnosti týkající se vyrozumění o akceptaci návrhu, pak přehlížejí, že předmětem úschovy v projednávané věci byly pouze peníze za účelem splnění závazku (úhrady kupní ceny), nikoliv (akceptace návrhu na uzavření smlouvy) za účelem splnění závazku spočívajícího ve vyrozumění o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy. Dovolateli avizované „soluční účinky“ nemohlo mít jen to, že k návrhu na přijetí peněz do úschovy byla připojena s akceptací návrhu na uzavření smlouvy.

Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaných na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí [ ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za zastupování advokátem ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle a (podle o. z. je bytová jednotka věc nemovitá) ve spojení s , k tomu náhrada hotových výdajů 300 Kč za uvedený úkon podle téže vyhlášky, a částka 714 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ( ), což je celkem 4 114 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. 10. 2022

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu