Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 570/2022

3 Tdo 570/2022-205

USNESENÍ

nejvyššího státního zástupce

podaném ve prospěch obviněného

J. P.,

nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se

rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2022 sp. zn.

zrušuje

.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu

se zrušují

i

všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265

l

odst. 1 trestního řádu

se

Krajskému soudu v Ostravě

přikazuje

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2021 sp. zn.

byl obviněný J. P. uznán vinným jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle (v bodech 1 - 3), jednak přečinem poškození cizí věci dle (v bodě 1), a jednak přečinem neoprávněného užívání cizí věci dle alinea první (v bodě 3). Za to a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , pro který již byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. , který nabyl právní moci dne 30. 8. 2021, byl podle a za použití a odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2021 č. j. -258, kterým byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. O odvolání státní zástupkyně proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 2. 2022 sp. zn.

, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu k odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že podle v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2021, č. j. – 133 zrušil výrok o vině, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a obviněného uznal vinným jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle (v bodech 1 - 4), a jednak přečinem poškození cizí věci podle (v bodě 3). Za to a sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle a neoprávněného užívání cizí věci podle alinea první z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2021, č. j. – 258, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2021, obviněného podle za použití a odsoudil ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody.

3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl

nejvyšší státní zástupce dovoláním

podaným ve prospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Nejvyšší státní zástupce namítl, že krajský soud nesprávně aplikoval při ukládání souhrnného trestu. Zatímco při uložení „společné části“ trestu postupoval soud plně v souladu s , při ukládání „souhrnné části“ trestu podle pochybil, když nezrušil výrok o trestu uložený dřívějším rozsudkem. Při zrušení výroku o vině, celém výroku o trestu a dalších výroků, které mají ve výroku o vině svůj podklad, podle totiž nedochází k automatickému zrušení navazujícího výroku o trestu z pozdějšího rozsudku, který je ve vztahu souhrnnosti k prvnímu rozsudku. Za výrok, který má ve výrocích o vině a trestu zasažených uložením společného trestu podklad, nelze podle státního zástupce bez dalšího považovat navazující výrok o souhrnném trestu, uložený navazujícím rozsudkem. Ačkoliv mezi zmíněnými výroky určitá souvislost existuje, není prvý podkladem druhého ve smyslu . Krajský soud měl proto vedle zrušení výroků o vině, trestu a dalších výroků, které mají ve výroku o vině svůj podklad, podle z prvního rozsudku současně zrušit podle výrok o souhrnném trestu z druhého rozsudku. Jelikož tak krajský soud neučinil, nastala situace značné právní nejistoty na straně obviněného, neboť je ohrožen současnou existencí výroku o trestu z napadeného rozsudku krajského soudu, jakož i původního výroku o souhrnném trestu z druhého odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší státní zástupce k tomu přiměřeně odkázal na stanovisko trestního kolegia sp. zn. 301/2010 a rozhodnutí ve věci sp. zn. .

4. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil ve výroku o trestu napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2022 sp. zn. a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

5. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněnému. Obviněný prostřednictvím své obhájkyně k dovolání sdělil, že navrhuje dovolání nejvyššího státního zástupce vyhovět.

6. Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

7.

Nejvyšší soud jako soud dovolací

(§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

9. Důvod dovolání podle

§ 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu

je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výhrady nejvyššího státního zástupce lze z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu považovat za relevantní, jelikož za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je možno považovat i pochybení soudu v právním závěru o tom, za jakých podmínek měl či neměl být uložen společný souhrnný trest.

10. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

11. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. (dále také „první rozsudek“) byl obviněný uznán vinným pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle spáchaným dvě dílčími útoky ze dnů 18. 5. 2021 a 22. 5. 2021. Ohledně těchto skutků byl obviněnému doručen návrh na potrestání dne 14. 6. 2021.

12. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2021 sp. zn. (dále také „druhý rozsudek“) byl obviněný uznán vinným přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle a neoprávněného užívání cizí věci podle alinea první pro skutek ze dne 23. 6. 2021. Za uvedené přečiny a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , jímž byl uznán vinným prvním rozsudkem, byl obviněnému podle uložen souhrnný trest. Současně byl zrušen výrok o trestu z prvního rozsudku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

13. V dovoláním napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2022 sp. zn. (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2021 sp. zn. ) rozhodoval soud k návrhu na potrestání o skutcích spáchaných ve dnech 24. 5. 2021 a 26. 5. 2021, v nichž byl spatřován jednak přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , jednak přečin poškození cizí věci podle . Odvolací soud správně posoudil skutky ze dnů 18. 5. 2021, 22. 5. 2021, 24. 5. 2021 a 26. 5. 2021 jednak jako dílčí útoky pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , jednak jako přečin poškození cizí věci podle (spáchaný v jednočinné souběhu u skutku ze dne 24. 5. 2021). Rovněž skutek ze dne 23. 6. 2021 správně považoval za další trestný čin, a to s ohledem na doručení návrhu na potrestání obviněnému dne 14. 6. 2021 ve věci, v nímž byl vydán první rozsudek (srov. § 12 odst. 11 trestního řádu). Odvolací soud v napadeném rozsudku naopak nepostupoval důsledně v souladu s , 2 a při ukládání společného souhrnného trestu.

14. Podle odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu ( ), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. V rámci společného trestu za pokračování v trestném činu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Podle se ustanovení a 44 obdobně užijí v případě, kdy je současně ukládán trest za více trestných činů.

15. Pochybení odvolacího soudu spočívá především v tom, že ve výroku napadeného rozsudku výslovně nezrušil výrok o trestu uložený obviněnému druhým rozsudkem. Nejvyššímu státnímu zástupci nutno přisvědčit, že tím nastala situace značné právní nejistoty na straně obviněného, neboť byl ohrožen současnou existencí výroku o trestu z napadeného rozsudku krajského soudu, jakož i původního výroku o souhrnném trestu z druhého odsuzujícího rozsudku. Na rozdíl od návrhu vysloveného v dovolání dospěl Nejvyšší soud k názoru, že výrok o trestu z druhého rozsudku neměl být zrušen až v návaznosti na ukládání souhrnného trestu podle , ale již v souvislosti s rozhodováním o dílčích útocích pokračujícího trestného činu podle . V projednávané věci totiž napadeným rozsudkem soud rozhodoval o společném trestu za pokračování v trestném činu (zahrnujícím dílčí útoky z prvního rozsudku a z napadeného rozsudku) a o souhrnném trestu ohledně sbíhajících se trestných činů (pokračující trestný čin a trestný čin z druhého rozsudku) za situace, kdy byl výrok o trestu z prvního rozsudku již předtím zrušen výrokem o souhrnném trestu ve druhém rozsudku.

16. Obecně platí, že rozhoduje-li soud o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, o jehož ostatních útocích již bylo pravomocně rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem, musí nejprve postupem podle zrušit v tomto dřívějším rozsudku dotčený výrok o vině, celý výrok o trestu a také další výroky, mající ve výroku o vině svůj podklad. Tento zrušující výrok je součástí nového výroku o vině, nikoli výroku o uložení společného trestu (srov. Šámal, P. a kol. , 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 626). Již v rámci nového rozhodování o vině souhrnem všech dílčích útoků pokračujícího trestného činu si proto musí soud ujasnit, které výroky kterých dřívějších rozsudků je třeba zrušit, a tyto ve svém výroku o vině označit (viz § 124 věta druhá trestního řádu). Odpověď na otázku, jak v naznačené situaci postupovat, lze najít v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. 31/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud v něm formuloval právní větu, podle které rozhoduje-li soud o trestu poté, co podle zruší pravomocný rozsudek jiného soudu ve výroku o vině o pokračujícím trestném činu (resp. v části výroku o vině) a v celém výroku o trestu, pak nepřichází v úvahu, aby tentýž výrok o trestu rušil ještě výrokem podle , i kdyby jinak měl být ukládán souhrnný trest. Jestliže na zrušený výrok o trestu obsahově navazují další rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, je třeba je také zrušit.

17. Postupem podle § 45 odst. 1 trestního řádu je v dřívějším rozsudku vedle výroku o vině především třeba zrušit celý výrok o trestu, byť by se skládal z více dílčích výroků (k pojmu „výrok o trestu“ srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2021 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a tam citovaná rozhodnutí). Pokud výrok o trestu v dřívějším rozsudku

de iure

neexistuje, neboť byl zrušen dalším rozsudkem v souvislosti s uložením souhrnného trestu, je třeba zrušit tento navazující výrok o souhrnném trestu, třebaže byl vydán v jiné trestní věci. Jedná se totiž o výrok o (souhrnném) trestu, který má ve zrušeném výroku o vině svůj podklad. I při interpretaci a aplikaci se lze přiměřeně opřít o právní závěry přijaté velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , uveřejněném pod č. 12/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Pokud je předchozí rozhodnutí zrušeno ve výroku o vině, u souhrnného trestu dochází logicky k přetržení nezbytné vazby dané existencí trestného činu a k němu se upínajícímu trestu jakožto právnímu následku trestní odpovědnosti jeho pachatele. Otázka přiměřenosti souhrnného trestu je totiž zvažována ve vztahu ke všem sbíhajícím se trestným činům. Konkrétní výměra souhrnného trestu je soudem zvolena i s přihlédnutím k původnímu výroku o vině, tj. při zvážení povahy a závažnosti nejen sbíhajícího se trestného činu později souzeného, nýbrž i trestného činu obsaženého ve výroku o vině v dřívějším rozhodnutí. Výrok o souhrnném trestu tudíž po zrušení výroku o vině (nebo jeho části), k němuž se souhrnný trest vztahuje, dále nemůže obstát, a to i se zřetelem k zásadě

nulla poena sine crimine

. V důsledku zrušení výroku o souhrnném trestu z navazujícího rozsudku ovšem obživne výrok o trestu z rozsudku dřívějšího, proto je současně nezbytné i takto obživlý výrok o trestu zrušit.

18. V projednávané věci měl proto odvolací soud již ve výroku o vině podle zrušit v prvním rozsudku výrok o vině, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, výslovně zejména celý výrok o souhrnném trestu ve druhém rozsudku. Následně měl podle , 2 a ukládat společný souhrnný trest za pokračující trestný čin a sbíhající se trestnou činnost z druhého rozsudku, aniž by podle znovu rušil výrok o trestu z druhého rozsudku.

19. Protože Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2021 sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

20. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Ostravě bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu).

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 24. srpna 2022

JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu