Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2243/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a zastupujícího soudce JUDr. Pavla Rychetského o ústavní stížnosti L. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Monikou Hulovou, advokátkou se sídlem Předměřice nad Jizerou, Podbrahy 40, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015 č. j. -52 a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 2. 2015 č. j. -40, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, kterým bylo prodlouženo jeho ochranné psychiatricko-sexuologické léčení v ambulantní formě nejdéle o další dva roky. Stěžovatel dále navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle , , , a d.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že o prodloužení ochranného léčení rozhodoval nepříslušný soud, neboť léčení nebylo fakticky vykonáváno u zdravotnického zařízení, jež podávalo návrh na prodloužení ochranného léčení, a měl proto rozhodovat podle § 315 odst. 2 trestního řádu soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Stěžovatel dále uvádí, že v řízení o prodloužení ochranné výchovy nebyl proveden jím navrhovaný důkaz v podobě vyšetření jeho aktuálního zdravotního stavu.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Ústavní soud musí stejně jako v mnoha předchozích případech nejprve připomenout, že není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti trestních soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (y), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí trestních soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry trestních soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle.

V takto vymezeném rámci Ústavní soud v posuzované věci žádné pochybení neshledal.

Otázkou příslušnosti soudu k prodloužení ochranného léčení stěžovatele se Ústavní soud již zabýval při posuzování jeho předešlé ústavní stížnosti (srov. usnesení

sp. zn.

), přičemž potvrdil, že v dané věci byl k rozhodování příslušný Okresní soud v Mladé Boleslavi. Protože se relevantní okolnosti nezměnily, nemá Ústavní soud důvod tento názor přehodnocovat. Lze totiž souhlasit s Okresním soudem v Mladé Boleslavi, který v napadeném rozhodnutí uvedl, že návrh na prodloužení ochranného léčení mu byl podán zdravotnickým zařízením v jeho obvodu, u něhož měl stěžovatel ochranné léčení vykonávat, a že faktické odmítání léčby ze strany stěžovatele na této skutečnosti nic nemění. Příslušnost Okresního soudu v Mladé Boleslavi k rozhodnutí o prodloužení ochranného léčení tedy vyplynula z ustanovení § 353 odst. 2 trestního řádu.

Pochybení, které by mělo ústavněprávní relevanci, neshledal Ústavní soud ani v tom, že trestní soudy neprovedly nové znalecké zkoumání duševního stavu stěžovatele. Rozsah dokazování je zcela v pravomoci trestních soudů a pouze v případech tzv. opomenutých důkazů jde o vadu, která může založit zásah Ústavního soudu. Jde zejména o případy, kdy návrh na provedení konkrétního důkazu trestní soud zamítne bez adekvátního odůvodnění, popř. jej ignoruje tím způsobem, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o takovém důkazním návrhu ve vztahu k jeho zamítnutí není zmínka buď žádná, nebo jen okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

Ústavní soud má za to, že v projednávané věci k takovému pochybení nedošlo, neboť Okresní soud v Mladé Boleslavi ve svém rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě odůvodnil, proč nepovažuje za potřebné znovu zkoumat duševní stav stěžovatele (viz s. 3 napadeného rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2015

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu Ústavního soudu