Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1626/2021

25 Cdo 1626/2021-248

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: C. S. CARGO a. s., IČO 64259374, se sídlem Hradecká 1116, Jičín, zastoupená Mgr. Šimonem Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo náměstí 737/3, Hradec Králové, proti žalované: Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvková organizace, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, o zaplacení 171 664 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2021, č. j. -224, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, č. j. -191, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 171 664 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaná částka představuje náklady, které žalobkyně vynaložila na opravu mostu, zajišťujícího jediný přístup k jejímu skladu v době uzavírky a opravy silnice žalovanou. Soud vyšel ze zjištění, že v době od 20. 10. 2017 do 10. 11. 2017 v důsledku uzavírky silnice č. I/16 v obci Sukorady pro opravy prováděné žalovanou byl na základě opatření obecné povahy vydaných Krajským úřadem Středočeského kraje a Magistrátem města Mladá Boleslav jediný přístup ke skladu žalobkyně, který leží mezi obcemi Sukorady a Husí Lhota, objížďkou vedenou z Husí Lhoty do Sukorad po pozemní komunikaci č. 27612 přes most ev. č. 27612-1 (dále jen „most“) s nosností do 20 t. Žalobkyně poskytuje logistické, přepravní a související služby zejména v oblasti automobilového průmyslu a svou činnost provozuje za použití nákladních automobilů s nosností do 45 t. Se souhlasem Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje a za podmínky, že tak učiní na vlastní náklady, zajistila žalobkyně na přechodnou dobu uzavírky silnice č. I/16 posílení nosnosti mostu pro vozidla až do 45 t provizorními stavebními úpravami, za které zaplatila 171 664 Kč, neboť žalovaná odmítla její předchozí žádost, aby tak učinila sama, s odůvodněním, že přes most o nosnosti do 20 t byl přístup k nemovitosti žalobkyně dostatečně zajištěn. Soud s odkazem na , o pozemních komunikacích, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. , uzavřel, žežalovaná jako žadatelka o uzavírku a objížďku byla povinna zajistit přístup k sousedním nemovitostem, což splnila za využití mostu o nosnosti do 20 t. Silniční správní úřad pro zajištění přístupu k nemovitosti žalobkyně nestanovil v opatření obecné povahy žádné zvláštní podmínky, ani žalované neuložil povinnost kompenzovat nějakou újmu, která by mohla v důsledku uzavírky vzniknout. Z zákona o pozemních komunikacích nevyplývá, že by žadatel byl povinen zachovat přístup k sousedním nemovitostem ve stejném rozsahu a kvalitě jaký poskytovala uzavřená komunikace. Povinnost nahradit náklady úpravy objízdné trasy nevyplývá z žádného ustanovení zákona o pozemních komunikacích ani ani nebyla žalované uložena žádným veřejnoprávním rozhodnutím. Žalobkyně přistoupila ke zpevnění mostu o své vůli a na své náklady, žalovaná proto není povinna výdaje na tyto úpravy žalobkyni nahradit.

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. 1. 2021, č. j. -224, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho skutkovými závěry i s jeho právním posouzením. Žalovaná neporušila žádnou povinnost stanovenou právním předpisem ani veřejnoprávním rozhodnutím. Po dobu dopravních omezení způsobených rekonstrukcí silnice č. I/16 byl přístup do skladu žalobkyně zajištěn pro pěší a vozidla až do hmotnosti 20 t, čímž žalovaná jako investor stavby a žadatel o uzavírku a objížďku splnila povinnost „umožnit přístup k sousedním nemovitostem“ podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích. Názor žalobkyně, že podle citovaného ustanovení musí být zajištěn přístup k sousedním nemovitostem v původním rozsahu a kvalitě, nemá oporu v zákoně ani v judikatuře. Nelze vyhovět všem specifickým požadavkům a potřebám konkrétních uživatelů dotčených nemovitostí. Jsou-li splněny podmínky vymezené v zákoně o pozemních komunikacích (vedle zajištění přístupu k sousedním nemovitostem též omezení uzavírky na nejkratší možnou dobu), nelze se domáhat ani kompenzace možných škod či nákladů vynaložených v příčinné souvislosti s existencí dopravních omezení, což výslovně vylučuje i znění § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení tím, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení hmotněprávní otázky výkladu zákona o pozemních komunikacích, která nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu vyřešena a kterou odvolací soud podle jejího názoru posoudil nesprávně. Dovolatelka je přesvědčena, že povinnost „umožnit přístup k sousedním nemovitostem“ podle zákona o pozemních komunikacích musí být chápána jako povinnost zajistit přístup k nemovitostem v rozsahu a kvalitě odpovídající poměrům před dopravními omezeními, a to vždy s přihlédnutím k individuálním potřebám a podmínkám každého uživatele nemovitosti. To v jejím případě splněno nebylo. Z provozních a kapacitních důvodů totiž bylo pro žalobkyni nemožné zajistit přepravu zboží do skladu a ze skladu za využití vozidel s nižší hmotností než 45 t, stejně tak bylo nerealizovatelné provizorní ukládání zboží v jiném skladu mimo dopravní omezení. Ustanovení zákona o pozemních komunikacích sice vylučuje nárok na náhradu ztrát, které komukoli vzniknou kvůli objížďce nebo uzavírce, avšak povinnost nahradit škodu vzniklou nesplněním povinnosti umožnit přístup k sousedním nemovitostem podle téhož zákona vyloučena není, ale vyplývá ze soukromoprávních předpisů. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů vynaložených v důsledku nesplnění povinnosti podle zákona o pozemních komunikacích a k jejich náhradě je povinna žalovaná podle zákona o pozemních komunikacích. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelka jen zopakovala svou právní argumentaci uplatněnou před oběma nalézacími soudy, které se s ní ve svých rozhodnutích vypořádaly způsobem, s nímž se žalovaná ztotožňuje. Navrhla proto zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( ), je přípustné podle pro posouzení otázky výkladu zákona o pozemních komunikacích, avšak není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ( ) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích provoz na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích může být částečně nebo úplně uzavřen, popřípadě může být nařízena objížďka. Nikdo nemá nárok na náhradu případných ztrát, jež mu vzniknou v důsledku uzavírky nebo objížďky.

Podle § 24 odst. 2 věty první zákona o pozemních komunikacích o uzavírce a objížďce rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě žádosti osoby, v jejímž zájmu má dojít k uzavírce.

Podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích při rozhodování příslušný silniční správní úřad dbá, aby uzavírka byla vždy omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující a aby byl umožněn přístup k sousedním nemovitostem. Silniční správní úřad může v rozhodnutí stanovit podmínky, při jejichž nesplnění může udělené povolení omezit nebo zrušit. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

Podle § 24 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace, po níž má být vedena objížďka, je povinen strpět bezúplatně provoz převedený na ni z uzavřené pozemní komunikace. Případné úpravy objížďkových pozemních komunikací nutné z důvodu objížďky a náhrada případných následných škod se stanoví v podmínkách rozhodnutí o uzavírce a objížďce a uskuteční na náklad žadatele o uzavírku a objížďku.

Omezení obecného užívání pozemních komunikací uzavírkami a objížďkami a podmínky, za nichž k němu lze přistoupit, je upraveno v § 24 zákona o pozemních komunikacích. O těchto úpravách užívání pozemních komunikací je oprávněn rozhodnout příslušný silniční správní úřad na žádost subjektu, v jehož prospěch má omezení sloužit, při dodržení citovaným ustanovením stanovených podmínek. Pozemní komunikace nejsou všechny stejné kvality a totožných vlastností, proto z logiky věci při omezení provozu a vytyčení objízdné trasy nemůže být vždy a za všech okolností zajištěno, že objízdná trasa povede po komunikacích kvalitou a délkou srovnatelných s uzavřenou komunikací. Proto zákon silničnímu správnímu úřadu ukládá jen obecně povinnost zajistit, aby byla uzavírka omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující. O tom, zda byla tato kritéria dodržena, je třeba učinit závěr v každém konkrétním případě, přičemž nelze očekávat zachování zcela stejných parametrů objízdné trasy, jaké měla původní přístupová komunikace. V tomto závěru se dovolací soud ztotožňuje se závěry nalézacích soudů i s obvodním soudem citovanou odbornou literaturou.

Třetím kritériem při rozhodování o omezení provozu na komunikacích je umožnění přístupu k sousedním nemovitostem, čímž jsou míněny nemovitosti přímo sousedící s uzavřenou komunikací. Toto kritérium se tedy týká pouze uzavírky, nikoliv již objížďky. Osobám, které v sousedních nemovitostech bydlí, podnikají apod., pak zákon garantuje pouze zajištění přístupu, nikoliv příjezdu (viz Košinárová, B. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 209–229). Shodně pojem „sousední nemovitost“ chápe též judikatura správních soudů (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. , publikovaný pod č. 3100/2014 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. ). Silniční správní úřad může v rozhodnutí stanovit i další podmínky, při jejichž nesplnění může udělené povolení pro uzavírku omezit nebo zrušit. Ztráty, které komukoli v souvislosti s uzavírkou komunikace vzniknou, se podle výslovného znění zákona nenahrazují.

Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že z § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích nevyplývá povinnost žalované zajistit, aby objízdná trasa ke skladu žalobkyně byla stejné kvality jako před uzavírkou, který je ze shora uvedených důvodů správný. Opírá-li žalobkyně svůj požadavek o výklad pojmu „sousední nemovitost“ v § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, přehlíží, že citované ustanovení se týká jen nemovitostí nacházejících se v bezprostředním sousedství uzavřené komunikace, nikoli všech nemovitostí, k nimž byl přístup nějakým způsobem uzavírkou dotčen. Sklad žalobkyně podle skutkových zjištění nalézacích soudů (která dovolacímu přezkumu nepodléhají) není nemovitostí sousedící s uzavřenou komunikací. Z uvedených důvodů není pro tuto věc zcela přiléhavý ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. , který řešil nárok vlastníka nemovitosti přímo sousedící s uzavřenou komunikací. Náhrada nákladů, které žalobkyně vynaložila na zajištění příjezdu ke svému skladu o požadované kvalitě, nemůže být odůvodněna ani § 24 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, který upravuje nároky vlastníků komunikací, po nichž vede objížďka.

Ze všech těchto důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu správným, proto dovolání žalobkyně podle zamítl.

Podle bylo odmítnuto dovolání žalobkyně proti výroku o nákladech řízení, neboť proti němu není dovolání přípustné podle

Podle věty první, , a je žalobkyně, jejíž dovolání bylo částečně zamítnuto a částečně odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty jsou představoványjednou paušální náhradou hotových výdajů 300 Kč podle a

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 23. 9. 2022

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu