Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2217/2022

28 Cdo 2217/2022-249

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti: Římskokatolická farnost Smečno, se sídlem Smečno, Kačická 115, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2022, č. j. -231, takto:

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 3. 2022, č. j. -231, usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 5. 2021, č. j. -214, potvrdil ve výroku I., jímž bylo zastaveno řízení o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, kterým byly Římskokatolické farnosti Smečno vydány pozemky parc. č. 543/7 a parc. č. 543/8 v k. ú. Smečno, dovozuje, že vydávané pozemky nejsou pozemky zemědělskými ve smyslu , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), pročež napadené rozhodnutí pozemkového úřadu trpí nicotností, neboť nebylo v jeho pravomoci o těchto nezemědělských pozemcích rozhodnout (výrok I. usnesení odvolacího soudu), změnil jej v nákladovém výroku II. tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 42 150 Kč (výrok II. usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III. usnesení odvolacího soudu).

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku procesního postupu soudu projednávajícího žalobu podanou podle části páté , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,, “), směřující vůči rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitosti ve smyslu ustanovení , rozhodl-li pozemkový úřad o nároku věcně, ačkoli nemovitost měla objektivně vzato nezemědělskou povahu. Měla za to, že se odvolací soud při řešení dané otázky odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , a usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. .

3. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. , již formuloval a odůvodnil závěr, dle něhož pravomoc pozemkového úřadu k projednání restitučního nároku dle je dána toliko tehdy, je-li požadován převod zemědělských nemovitostí. Pokud přitom pozemkový úřad v souladu se zákonnou dikcí vydá rozhodnutí podle , věty třetí, , jímž svou pravomoc popře, nevzniká tím překážka projednání restitučního nároku v civilním řízení dle části třetí , nýbrž naopak jsou zde vytvořeny předpoklady pro to, aby byl restituční nárok civilními soudy řádně projednán (správní akt zamítající návrh podle , věty třetí, není rozhodnutím ve věci samé, třebaže má některé jeho vnějškové znaky, srovnej mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. , bod 30). V případě, že pozemkový úřad o nároku rozhodne věcně, ačkoli předmětné nemovitosti mají objektivně vzato nezemědělskou povahu, trpí jeho rozhodnutí nicotností. Pak soudy projednávající žalobu podanou v dané věci podle části páté řízení v souladu s zastaví; o vyslovení nicotnosti rozhodnutí pozemkového úřadu rozhodují soudy ve správním soudnictví v řízení podle , – dále jen ,, “ (viz usnesení zvláštního senátu zřízeného podle ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. , či usnesení téhož senátu ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. , vydané v režimu ).

5. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se odvolací soud svým postupem (zastavení řízení o žalobě podané podle části páté o. s . ř. směřující vůči rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž byly v režimu ustanovení v rozporu s jeho pravomocí oprávněné osobě vydány nemovitosti nezemědělské povahy) od rozhodovací praxe dovolacího soudu, jež respektuje i závěry zvláštního senátu zřízeného podle , a na níž tak není důvodu čehokoliv měnit, nikterak neodchýlil.

6. Zastavení řízení o žalobě podané dle části páté – pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, když zde není existentního pravomocného rozhodnutí pozemkového úřadu (rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž jsou v režimu ustanovení oprávněné osobě vydány nemovitosti nezemědělské povahy, trpí nicotností) – pak nebrání dovolatelce v tom, aby se vyslovení nicotnosti dotčeného rozhodnutí pozemkového úřadu domáhala ve správním soudnictví.

7. Podané dovolání tudíž předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

8. Napadá-li pak dovolatelka usnesení odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k ustanovení

9. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a v situaci, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy účastnici řízeníŘímskokatolické farnosti Smečno, která se k dovolání nevyjádřila, žádné náklady nevznikly.

11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 10. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu