Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2109/2022

-571

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce P. Ch., nar. XY, bytem XY, podnikajícím pod názvem P. CH. – T., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha, proti žalované Realitní kanceláři ZITA s.r.o., se sídlem Přemyslovská 1911/38, Žižkov, 130 00 Praha 3, IČO 60470704, o zaplacení 2 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2020, č. j. -397, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 9. 2020, č. j. -397, výrokem I potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 5. 3. 2019, č. j. -215, kterým byla žaloba o zaplacení částky 2 100 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem, že žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhá náhrady škody v souvislosti se smlouvou o zprostředkování nájmu nebytových prostor ze dne 23. 5. 1995, nebyla podána důvodně, neboť nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované podle uvedené smlouvy, uzavřené ve smyslu a násl. , obchodního zákoníku, platného do 31. 12. 2013, a tvrzeným vznikem škody z očekávaného zisku z pronájmu nebytových prostor. Odvolací soud konstatoval, že i kdyby příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a žalobcem tvrzeným vznikem škody byla, došlo k jejímu přerušení, neboť po uzavření zprostředkovatelské smlouvy nenásledovala smlouva nájemní a předání nebytových prostor, ale žalobce uzavřel podnájemní smlouvu se společností CRESEUS, s. r. o., podle níž měly být nebytové prostory předány 1. 3. 1996, k čemuž však nedošlo. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se soudem prvního stupně, že pokud žaloba byla podána až 31. 12. 2003, stalo se tak po uplynutí čtyřleté promlčecí doby, tudíž námitka promlčení uplatněného nároku, vznesená žalovanou, byla vznesena důvodně. Odvolací soud proto potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež bylo následně doplněno soudem ustanoveným advokátem, v němž dovolatel vyjádřil nesouhlas s právním posouzením věci. Žalobce v dovolání namítl vadu řízení, kterou spatřuje v tom, že postupem soudu bylo zasaženo do jeho práv rozdělením řízení, kdy došlo k vyloučení návrhu žalobce směřujícímu původně i vůči CRESEUS, s. r.o., jakožto druhému žalovanému, k samostatnému řízení. Dovolatel dále vyjádřil nesouhlas s právním posouzením vznesené námitky promlčení a počátku běhu promlčecí lhůty. Má za to, že uplatněný nárok na náhradu škody není promlčen a namítá, že v souladu s judikaturou nemohlo dojít k promlčení uplatněného nároku. Nesouhlasí ani se závěrem soudu, že žalovaný neporušil povinnosti z uzavřené zprostředkovatelské smlouvy s ohledem na skutečnost, že žalobce uzavřel podnájemní smlouvu s jiným subjektem. V této souvislosti namítá podvodné jednání žalovaného, což podle jeho názoru soud ignoroval a zatížil tak řízení vadou, neprovedl-li v tomto směru další důkazy. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí vydaná v dané věci zrušil nebo změnil ve shodě s petitem žalobce. Zároveň navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Soudem ustanovený advokát žalobce pro dovolací řízení v doplnění dovolání uvedl, že se formálně ztotožňuje s obsahem dovolání podaným žalobcem a zopakoval důvody uvedené dovolatelem v podaném dovolání.

K dovolání žalobce podala žalovaná vyjádření, v němž navrhla zamítnutí dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), po zjištění, že dovolání žalobce, doplněné podáním ustanoveného advokáta, bylo podáno včas ( ), k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( a 4 ), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat. Žalobce nijak v dovolání nevymezil, v jakém předpokladu přípustnosti dovolání, uvedeném v , spatřuje jeho přípustnost. Dovolatel v dovolání pouze rekapituluje průběh řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, procesní průběh těchto řízení podrobuje kritice, brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu učiněným na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování, k němuž uvádí své výhrady a vyjadřuje nesouhlas s právním posouzením věci. Nejvyšší soud však již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, formuloval právní závěr, že pokud může být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje ani pouhá citace textu ustanovení (či jeho části) – shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. , či usnesení ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. (dostupných na www.nsoud.cz). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, musí být z obsahu dovolání patrno, jakého předpokladu přípustnosti dovolání se dovolatel dovolává, v čem spatřuje dovolatel přípustnost dovolání podle , tedy jestli napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jakých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil a v čem, nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak. Žádnou z uvedených přípustností dovolání však dovolatel nevymezil, tudíž nedostál požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání podle Žalobce v dovolání nevymezil ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by měla být předmětem řešení dovolacím soudem. Nejvyšší soud se přitom opakovaně vyjádřil k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. nebo ze dne 8. 8. 2018, sp. zn. – veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz), když judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Namítá-li žalobce v dovolání nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, je nutno konstatovat, že skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. nebo 12. 9. 2018, sp. zn. na www.nsoud.cz). Námitkami k nesprávnému právnímu posouzení je vymezen jen důvod dovolání, nikoliv přípustnost dovolání ve smyslu

Námitky dovolatele týkající se vad řízení a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci směřují do konkrétních vad řízení, nezahrnují však otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v (vzhledem k nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. nebo ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. dostupných na www.nsoud.cz).

Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalobce odmítl ( ).

Jelikož byly naplněny důvody pro odmítnutí dovolání ( věty první ), Nejvyšší soud neshledal návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu projednatelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ); více se jím proto nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 9. 2022

JUDr. Kateřina Hornochová

podepsáno JUDr. Zdeňkem Desemza nepřítomnou předsedkyni senátu