Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1301/2022

22 Cdo 1301/2022-389

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce M. E., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovičem, advokátem se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové nám. 274, proti žalované I. O., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Zbyškem Malíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2022, č. j. -367, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2021, č. j. -341, výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal odstranění části domu žalované, a to domu č. p. XY nacházejícího se na pozemcích st. par. č. XY a XY a pozemcích par. č. XY a XY, vše v obci a katastrálním území XY, z pozemku žalobce st. par. č. XY a pozemku par. č. XY. Výrokem II ve prospěch žalované a každého dalšího vlastníka domu č. p. XY zřídil soud prvního stupně služebnost umístění stavby na st. par. č. XY, zapsané na listu vlastnictví XY a výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 15 000 Kč jako protiplnění. Výroky IV a V rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 1. 2022, č. j. -367, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího podává žalobce („dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o , („ “), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost ( ) odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podstata věci je v tomto: Jde o řízení o vypořádání neoprávněné stavby ( , – „obč. zák.“). V původním řízení soudy došly k závěru, že předchůdkyně žalované zřídila stavbu přesahující na pozemek žalobce, nicméně nejsou dány podmínky pro odstranění stavby; proto část pozemku ve vlastnictví žalobce, zastavěnou neoprávněnou stavbou, přikázaly do vlastnictví žalované. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v této věci nelze přikázat část pozemku žalobce do vlastnictví žalované, a že je též třeba znovu zvážit způsob vypořádání a přihlédnout k tomu, že stavba žalované je nepovolená. Soudy v dalším řízení věc znovu zvážily a přihlédly i k tomu, že jde o nepovolenou stavbu, ovšem s tím, že ji takto zřídila právní předchůdkyně žalované, která měla souhlas rovnodílného podílového spoluvlastníka sousední nemovitosti, a druhá rovnodílná spoluvlastnice nesouhlas se stavbou nikdy neprojevila a nijak proti ní nezakročila. Sama žalovaná nabyla stavbu v dobré víře. Proto ve prospěch žalované zřídily věcné břemeno opravňující ji mít na části pozemku, resp. nově vytvořené parcele ve vlastnictví žalobce, část stavby. Jde o plochu 3 m2.

Žalobce opírá přípustnost dovolání o skutečnost, že „soudy nižší instance se neřídily závazným právním názorem dovolacího soudu“. Takový předpoklad přípustnosti dovolání zákon nezná; žalobce má snad na mysli, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ). Tak tomu ovšem není; tuto ustálenou praxi dovolatel nijak nevymezuje a navíc soudy se od závazného právního názoru dovolacího soudu neodchýlily. Soudy se v dalším řízení nedostatkem stavebního povolení zabývaly tak, jak jim to uložil dovolací soud, a odůvodnily, že i přesto byla žalovaná v dobré víře, že má právo na sousedním pozemku mít část stavby; jejich úvaha, na kterou se odkazuje a se kterou ostatně dovolatel nepolemizuje, není zjevně nepřiměřená. Zde není nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání.

Dále dovolatel uvádí, že „nesprávné právní posouzení věci soudem odvolacím, týkající se otázky práva hmotného žalobce spatřuje ve skutečnosti, že se řádně nevypořádal se skutečností, zda je vůbec oprávněn oddělit část pozemku a na něm zřídit věcné břemeno (služebnost). Zákon stanoví (resp. v době podání žaloby stanovil), že za náhradu lze zřídit k pozemku, na němž stojí část cizí stavby věcné břemeno. Zákon však soudu nedává právo předmětný pozemek vlastníka rozdělit, jak učinil soud I. stupně. Dle žalobce tak soud I. stupně rozhodl v rozporu se zákonem, tedy že nejdřív bez právního důvodu resp. aniž by k tomu měl zákonné zmocnění, oddělil od pozemku žalobce jeho část, a k té pak zřídil věcné břemeno.“ Také tvrdí, že oddělení pozemku, zatíženého věcným břemenem, provedl soud prvního stupně v předcházejícím rozsudku, který byl však dovolacím soudem zrušen, takže pozemek již neexistuje, a rozhodnutí odvolacího soudu je tak nicotné a nevykonatelné. Předpoklad přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že jde o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena ( ).

K tomu se uvádí: Soud neprovedl dělení pozemku, pouze takové dělení inicioval. Na této otázce tak rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a nemůže založit přípustnost dovolání.

Již jen na okraj se uvádí: Ke stejné námitce, vznesené v odvolacím řízení, odvolací soud odkázal na judikaturu dovolacího soudu, která i v případě vypořádání neoprávněné stavby v určitých případech předpokládá zřízení nového pozemku, resp. parcely (bod 11 rozsudku odvolacího soudu); s tím dovolatel nijak nepolemizuje. Jde o praxi běžnou např. při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné nemovitosti; nutnost vyvolat rozdělení pozemku vyplývá z povahy věci. Ani v této věci nezřídil soud prvního stupně prvním rozsudkem ve věci novou parcelu (viz výrok rozhodnutí), ta vznikla v důsledku postupu katastrálního úřadu, takže zrušení rozsudku soudu prvního stupně na existenci nové parcely nemělo vliv a soudu prvního stupně pak již nezbylo, než zřídit věcné břemeno v souladu s nastalým stavem v katastru nemovitostí.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle je odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2022

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu