Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2760/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Miroslava Hany, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -40 ze dne 28. 8. 2015, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -34 ze dne 4. 5. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 9. 2015 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručené d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tvrdí, že jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 6. 2013, ve znění opravných usnesení ze dne 14. 1. 2015 a 9. 2. 2015, bylo dotčeným usnesením soudu prvního stupně, potvrzeným usnesením odvolacího soudu, nesprávně odmítnuto jako opožděně podané. Má za to, že odvolací lhůta k podání odvolání se s ohledem na okolnosti případu, které v ústavní stížnosti popisuje, má počítat až od doručení posledního opravného usnesení, tj. od 10. 2. 2015. Není dle jeho názoru podstatné, že opravnými usneseními nedošlo k nápravě výroku rozsudku soudu prvního stupně, ale to, že teprve na základě opravného usnesení mohlo být odvolání přiřazeno ke správnému spisu. V důsledku chyby soudu tak byl zbaven práva na odvolání a nedomohl se meritorního přezkumu rozsudku soudu prvního stupně.

Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 6. 2013 č. j. -16 jako opožděně podané podle , (dále jen " "). O odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze dalším napadeným usnesením, jímž rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že ani jedním z opravných usnesení nedošlo k opravě výroku rozsudku soudu prvního stupně, takže stěžovateli nová lhůta k podání odvolání ve smyslu ustanovení nezačala běžet. Pokud tedy podal odvolání proti rozsudku ze dne 25. 6. 2013, který mu byl doručen dne 3. 7. 2013, až dne 25. 2. 2015, učinil tak opožděně.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje požadované formální náležitosti a další podmínky stanovené pro její projednání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Primárně se zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost přípustná.

Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení ( , věta za středníkem ).

Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.

V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo podle potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele jako opožděné. Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost, neboť podle tohoto ustanovení platí, že účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Z obsahu ústavní stížnosti se však nepodává, že by stěžovatel tento opravný prostředek využil. Tvrdí-li tedy, že ze strany soudů došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany tvrzených práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit v této fázi jako nepřípustnou (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 22. 10. 2013,

sp. zn.

ze dne 13. 3. 2013, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2015

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj