Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1330/2022

21 Cdo 1330/2022-326

USNESENÍ

V. Š.

S.

se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Natašou Randlovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1550/15a, o 1 182 463,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2021, č. j. -277, takto:

I. Dovolání žalobce

se

odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

 zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 463 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Nataši Randlové, Ph.D., advokátky se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1550/15a.  

Stručné odůvodnění ( ):

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a .

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. -277, není podle ustanovení přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení

Přestože dovolatel namítá, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti je podstatou jeho dovolání nesouhlas se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr, že „nemůže obstát tvrzení žalobce, že byl ohledně své nadbytečnosti uveden v omyl“ [neboť „žalobce pro žalovanou nadbytečným ve smyslu byl“], a že proto nelze „shledat žádné protiprávní jednání žalované“, a není tedy třeba se zabývat ostatními podmínkami odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle , a se způsobem, jakým odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěl).

Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ).

Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) pak nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Dovolací soud přitom neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry odvolacího soudu, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení důkazů.

Kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem ani nelze budovat na jiných skutkových závěrech, než jsou ty, z nichž vycházel odvolací soud v napadeném rozhodnutí (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Takto postupuje dovolatel při řešení druhé právní otázky, která má zakládat přípustnost dovolání [„zda zaměstnavatel odpovídá za škodu způsobenou zaměstnanci podle tím, že poruší právní povinnosti zaměstnavatele (popřípadě úmyslně jedná proti dobrým mravům), pokud na straně zaměstnance vznikne škoda a mezi porušením povinnosti zaměstnavatele a vznikem škody je dána příčinná souvislost“], kdy namítá, že „rušená pracovní pozice nezanikla, resp. všechny její složky tvořící náplň žalobcovy práce byly pro žalovanou stále nezbytné“, a že „organizační změna tak, jak byla přijata, byla přijata účelově ‚na míruʼ konkrétnímu zaměstnanci, tedy žalobci, nikoli proto, že odpadla potřebnost práce, kterou vykonával“. Ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutkové závěry odvolacího soudu [že „provedená organizační změna skutečně vedla ke snížení celkového počtu zaměstnanců působících na vysokých manažerských pozicích v rámci podnikatelského oddělení, neboť technického vedení direkce TD se ujal vedoucí celého podnikatelského oddělení K., jehož zastupováním (a tedy i některými dílčími úkoly) byl pověřen K., do té doby vedoucí oblasti CG“, že „rozsah práce, který do té doby vykonávali tři pracovníci na manažerských pozicích, po odchodu žalobce ‚zastaliʼ pouze dva takoví zaměstnanci“], a předestírá vlastní (odlišné) skutkové závěry (že „žalovaná v žalobci vyvolala přesvědčení, že rozhodnutím o organizační změně spočívající ve zrušení pozice vedoucího direkce TD se žalobce stal nadbytečným, a tím jej přiměla k uzavření dohody o skončení pracovního poměru, kterou by žalobce, pokud by věděl, že jeho pozice fakticky nezanikne, nikdy neuzavřel“),  na nichž buduje svůj závěr, že „zde jsou dány podmínky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci podle “.

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 9. 2022

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu