Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1911/2022

20 Cdo 1911/2022-519

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné ústřední kancelář s. r. o., sídlem v Českých Budějovicích, Fr. Ondříčka č. 1088/2, identifikační číslo osoby 29113601, zastoupené Mgr. Vojtěchem Hamanem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo nám. č. 110/64, proti povinnému M. M., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Martinem Šalandou, advokátem se sídlem v Třešti, U Vodojemu č. 1041/13, pro 4 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 23. února 2022, č. j. -490, t a k t o:

I. Dovolání oprávněné se zamítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 23. února 2022, č. j. -490, výrokem I. potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byla exekuce na majetek povinného zastavena (výrok I.) a oprávněné uloženo, aby soudní exekutorce JUDr. Evě Jablonské, Exekutorský úřad Praha 6, zaplatila náhradu nákladů exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok II.) a povinnému náhradu nákladů řízení ve výši 216 010 Kč (výrok III.), a výrokem II. rozhodl o povinnosti oprávněné zaplatit povinnému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 900 Kč.

Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že k předpokladům zahájení a vedení exekuce náleží nejen existence exekučního titulu (zde notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti) a dohody o postoupení práv z těchto notářských zápisů na oprávněnou, ale též že toto postoupení postupitel povinnému oznámil či postupník prokázal do doby zahájení exekučního řízení (jinak by postoupení vůči povinnému nebylo účinné), přičemž pokud tak neučinili, nelze nedostatek dodatečně zhojit v průběhu exekučního řízení (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2017, sp. zn. ). Jelikož oprávněná postoupení exekvované pohledávky povinnému oznámila až po zahájení exekučního řízení (postoupení nebylo oznámeno ani dříve postupitelem), nebyla aktivně legitimovaná podat exekuční návrh a bylo na místě exekuci podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “, zastavit. Odvolací soud se dále nad rámec odůvodnění svých výroků (obiter dictum) vyjádřil k některým dalším skutečnostem, které považoval za vhodné mezi účastníky vyjasnit (k právní povaze dohody označené jako „dohoda o narovnání“, jež byla obsažena v exekvovaném notářském zápisu, a její platnosti; k výběru znalce z pohledu určení správného oboru; k možnému prominutí dluhu povinnému).

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž nesouhlasila s právním názorem odvolacího soudu ohledně notifikační povinnosti postupitele. Podle oprávněné se již nejedná o povinnost jako tomu bylo v zákoně č. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“, nýbrž o praktické počínání (dlužník by pořád mohl plnit původnímu věřiteli). K přechodu pohledávky dochází smlouvou o postoupení, nikoliv oznámením postoupení dlužníkovi, které slouží pouze k informování dlužníka o změně platebního místa a možnosti uplatnit námitky vůči novému věřiteli. Přípustnost řešení této otázky oprávněná spatřovala v tom, že dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda je i za účinnosti , , ve znění pozdějších ustanovení, dále též jen „o. z.“, vyžadována notifikační povinnost postupitele, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Oprávněná namítla, že notifikační povinnost postupitele již není nezbytnou podmínkou k nástupu účinků postoupení vůči dlužníku postupované pohledávky jako tomu bylo za účinnosti ve znění účinném do 31. 12. 2013. K takovému právnímu závěru ovšem nelze dospět pouze na základě skutečnosti, že ustanovení o. z. neobsahuje explicitně příkaz postupiteli oznámit postoupení pohledávky bez zbytečného odkladu. Notifikační povinnost postupitele vychází především z významu citovaného ustanovení, a tím je ochrana dlužníka, jehož souhlas k postoupení pohledávky není vyžadován. Ve vztahu k ustanovení obč. zák. bylo dovozováno, že dlužník do oznámení postoupení pohledávky není povinen plnit postupníkovi (může se zprostit závazku plněním postupiteli), a postupník není oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníku v této době požadovat, ani vymáhat soudní cestou (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. , nebo Handlar, J. in Fiala, J. a kol. . Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, výklad k ustanovení ). Znění ustanovení obč. zák. nedoznalo zásadnějších změn přijetím nového právního předpisu (konkrétně shora citované ustanovení o. z.), zejména jeho význam zůstal nedotčen, dovolací soud proto neshledal důvod, proč by výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu neměla být aplikovatelná i nadále za účinnosti stávající právní úpravy.

Oprávněná v dovolání taktéž rozporovala právní závěry odvolacího soudu, které uvedl ve svém obiter dictu, nicméně na nich rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (ustanovení ).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení , a b) nebo v nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , Jelikož oprávněná neměla ve věci úspěch, má povinný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, ze spisu ovšem nevyplynulo, že by mu nějaké vznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 9. 2022

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu