Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1990/2022

20 Cdo 1990/2022-511

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného AAAAA (pseudonym), narozeného XY, bytem ve XY, zastoupeného kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 15, se sídlem v Praze 10, Boloňská 478/1, právně zastoupeného Mgr. Davidem Oplatkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, proti povinnému T. D., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Simonou Raškovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1512/11, pro dlužné a běžné výživné, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2022, č. j. -465, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1) Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 23. 2. 2022, č. j. -465, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 6. 9. 2021, č. j. -419, v napadených výrocích II. a III., o zamítnutí návrhu povinného na úplné zastavení exekuce a na odklad provedení exekuce, odmítá podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ), dále jen „ “, ve spojení se , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. ř. s.“), neboť dovolání v posuzované věci není přípustné.

2) V rozsahu dovolání směřujícího proti části výroku napadeného usnesení, v níž odvolací soud rozhodoval o exekuci pro vymožení výživného nezletilého dítěte, není dovolání projednatelné se zřetelem k ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s., zapovídajícího přípustnost dovolání proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se totiž s účinností od 1. 1. 2014 přesunula z ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do výše zmíněného ustanovení z. ř. s. (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. ). Jelikož v posuzované věci se jedná právě o exekuci ve věci výživného pro nezletilé dítě upravenou v hlavě páté části druhé z. ř. s. ( a násl. z. ř. s.) a současně se neuplatní žádná z výjimek taxativně vymezených v z. ř. s., nelze v dovolacím řízení pro chybějící obligatorní předpoklad přípustnosti pokračovat (z mnoha rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. usnesení ze dne 10. června 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 20. června 2021, sp. zn. ). Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu, neboť nesprávné poučení samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2016, sp. zn. ).

3) V rozsahu dovolání napadajícího část usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně, o zamítnutí odkladu provedení exekuce, není dovolání přípustné podle ustanovení

4) O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 9. 2022

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu