Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 673/2022

33 Cdo 673/2022-111

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávková a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně European Property Invest, s. r. o., se sídlem v Praze 1, náměstí Republiky 1078/1 (identifikační číslo 061 34 360), zastoupené JUDr. Tomášem Osičkou, LL. M., advokátem se dílem v Praze 3, Baranova 1802/21, proti žalovanému S. H., advokátu se sídlem XY (identifikační číslo XY), za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného Generali České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 86/7, o 2.739.168,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, č. j. -87, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 2. 2021, č. j. -49, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2.739.168,16 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), co do částky 4.500 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a žalovanému a vedlejší účastnici uložil nahradit žalobkyni náklady řízení.

Rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č. j. -87, Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku věci samé a v nákladovém výroku a žalobkyni přiznal proti žalovanému a vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení. Po právní stránce odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že odpovědnost advokáta za újmu, kterou svému klientovi způsobil v souvislosti s výkonem advokacie, je odpovědností objektivní. Advokát nenese odpovědnost za každý neúspěch svého klienta v soudním řízení, žaloba právní předchůdkyně žalobkyně – European Investments spol. s r. o. – však byla zamítnuta právě a výlučně pro zánik práva den před tím, než byla podána žaloba ( , o úpadku a způsobech jeho řešení / /, ve znění pozdějších předpisů). Zmeškání lhůty, na kterém nenese žádné spoluzavinění klient, je tradičně chápáno jako pochybení advokáta podle , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V marném vynaložení nákladů řízení právní předchůdkyní žalobkyně lze shledat přímý důsledek pochybení žalovaného, který nepodal žalobu včas a o zániku práva ji neinformoval a nezabránil tak zbytečně vynaloženým výlohám. V daném případě žalobkyně nepožaduje náhradu škody spočívající v částce představující předmět původního sporu, nýbrž „pouze“ neúčelně vynaložené náklady řízení; nejedná se tedy o tzv. zrcadlové řízení, v němž nalézací soud provádí dokazování. Ani závěr o pravděpodobném neúspěchu právní předchůdkyně žalobkyně ve sporu o náhradu škody vedeném proti insolvenčním navrhovatelům by neznamenal, že žalovaný není odpovědný za důsledky opožděného podání žaloby a neinformování o zákonném důsledku zmeškané lhůty (prekluze práva).

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle , věty první, lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spořívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. , byla z důvodu prekluze práva zamítnuta žaloba o náhradu škody vzniklé podáním insolvenčního návrhu proti právní předchůdkyni žalobkyně zastoupené žalovaným. V průběhu řízení žalovaný – zástupce s procesní plnou mocí – postupoval samostatně, o možné prekluzi klientku informoval až v červnu 2016 a podání odvolání jí doporučil, protože úspěch v odvolacím řízení nevyloučil. Dne 6. 9. 2016 jí zaslal email, v němž uvedl, že i vedlejší účastnice si po přezkoumání dokumentů myslí, že by mělo být v odvolacím řízení pokračováno. Právní předchůdkyně žalobkyně v řízení, které pro prekluzi práva nemohlo skončit jinak než zamítnutím žaloby, účelně vynaložila na nákladech řízení 2.739.168,16 Kč.

Námitka žalovaného, že si nebyl subjektivně vědom toho, že žalobu podává opožděně, a tudíž nemohl informovat klienta o prekluzi práva, není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na řešení subjektivní stránky zavinění rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ). Je-li odpovědnost advokáta podle koncipována jako odpovědnost objektivní (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. , ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. ), je nadbytečné se zabývat tím, zda si advokát byl či nebyl vědom svého pochybení.

Posouzení, zda je v případě uplatnění nároku na náhradu škody vzniklé pochybením advokáta rovněž nutné zkoumat příčinnou souvislost, přípustnost dovolání rovněž nezakládá. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závěry formulovanými v rozsudcích ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. , a – v již výše zmíněném – ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. . V nich Nejvyšší soud dovodil, že „úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi“. Soudy obou stupňů se otázkou příčinné souvislosti zabývaly a dospěly ke shodnému závěru, že marné vynaložení nákladů řízení právní předchůdkyní žalobkyně je přímým důsledkem pochybení žalovaného. Prosazuje-li navíc dovolatel, že z provedeného dokazování příčinná souvislost nevyplývá, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ( ) , nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 19. 9. 2022

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu