Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 912/2021

-727

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce V. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem, se sídlem v Praze, Vodičkova 695/24, PSČ 110 00, proti žalovanému A. I., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Bc. Milanem Mlezivou, advokátem, se sídlem v Plzni, Skrétova 1011/48, PSČ 301 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2020, č. j. -676, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 4. srpna 2010, č. j. -50, uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 5.000.000 Kč s 6% úrokem od 3. prosince 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 16.333 Kč, na náhradě nákladů řízení částku 138.200 Kč a rozhodl o přechodu poplatkové povinnosti na žalovaného. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný námitky.

2. Rozsudkem ze dne 16. dubna 2018, č. j. -585, Krajský soud v Plzni ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Šlo přitom o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když jeho první rozsudek ze dne 23. dubna 2012, č. j. -160, jímž ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. listopadu 2013, č. j. -250, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (dovolání žalobce podané proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. května 2014, sp. zn. ). V pořadí druhý rozsudek ze dne 13. října 2014, č. j. -303, jímž soud prvního stupně opět ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, zrušil k odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. února 2015, č. j. -332, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (dovolání žalobce podané proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 31. května 2016, sp. zn. ).

3. Soud prvního stupně s odkazem na výsledky provedeného dokazování uzavřel, že:

[1] Směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhal (dále též jen „sporná směnka“), obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením čl. I. , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “), a je tudíž platnou směnkou vlastní.

[2] Námitka, podle níž žalovaný vystavil spornou směnku pod nátlakem (jenž měl za následek nesvobodu jeho podpisu), byla již dříve vyvrácena a nebyl žádný důvod na tomto závěru cokoli měnit.

[3] Obstát nemohla ani námitka absence směnečné kauzy, když k vystavení směnky došlo za takových okolností, že je vyloučeno, aby žalovaný emitoval pro žalobce planou směnku (směnku bez kauzy). Žalovaný věrohodným způsobem nevysvětlil, proč by takovou směnku podepisoval, navíc již v námitkách směřoval k tomu, že směnka ve skutečnosti kauzu měla, byť (podle názoru žalovaného) šlo o kauzu nedovolenou (směnka měla souviset s realizací obchodu s určitou chemickou látkou).

[4] V řízení nebylo prokázáno, že kauzou sporné směnky měl být tvrzený obchod s označenou chemickou látkou, který se však nikdy neuskutečnil. V řízení vyšlo najevo pouze to, že vystavení směnky časově s tímto obchodem souviselo. Nešlo ani o obchod nedovolený či vyžadující zvláštní povolení.

[5] Žalovanému se nepodařilo vyvrátit tvrzení žalobce, podle kterého směnka sloužila k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce, kterou žalovanému poskytl.

4. Rozsudkem ze dne 8. září 2020, č. j. -676, změnil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz zrušil (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

5. Odvolací soud – poté, co částečně zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně (mimo jiné opětovně vyslechl oba účastníky řízení a svědka V. S.) a dále jej doplnil – dospěl (na rozdíl od soudu prvního stupně) k závěru, že žalovaný spornou směnku podepsal za okolností, které popsal v námitkách, tedy že sporná směnka měla být podle směnečné dohody uzavřené se žalobcem vystavena v souvislosti s chystaným obchodem s označenou chemickou látkou, použitelnost směnky však byla časově omezena, neboť žalobce se zavázal směnku druhý den žalovanému vrátit s tím, že bude nahrazena další směnkou vystavenou jinou osobou (A. D.) a žalobce již nadále nebude práva ze sporné směnky vůči žalovanému uplatňovat.

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

7. Dovolatel – odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 27. září 2012) – namítá, že odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí, když skutečnost, že „z chaotických námitek dlužníka vyplývá tvrzení o jakési směnečné dohodě, která nebyla naplněna, v předchozím řízení nebyla zmíněna ani dlužníkem ani soudem prvního i druhého stupně“. Odvolací soud si podle názoru dovolatele ve svých rozhodnutích vydaných v projednávané věci protiřečí, uvedený právní názor při jednání „vůbec neprezentoval a zbavil tak žalobce možnosti skutkově a především právně argumentovat“.

8. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

9. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

10. Námitkou, podle níž je rozhodnutí odvolacího soudu překvapivé, neboť je založeno na něčem, co v průběhu dosavadního řízení „nebylo zmíněno ani dlužníkem ani soudem prvního i druhého stupně“, dovolatel poukazuje na údajnou vadu řízení. S přihlédnutím k ustanovení , jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a jež s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle , a b) a , však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti (jen) u přípustného dovolání ( ), jestliže takové (tvrzené) vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují (jako v předmětném dovolání) podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu

11. Budiž (nad rámec výše uvedeného a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení) dodáno, že vytýkanou vadou napadené rozhodnutí ani netrpí. Žalovaný již ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu vylíčil (dostatečně určitě a srozumitelně) okolnosti, za nichž měla být sporná směnka vystavena (včetně dohody uzavřené se žalobcem o časovém omezení využitelnosti sporné směnky). Těmito okolnostmi (tvrzeným důvodem vystavení sporné směnky) se pak při posuzování důvodnosti vznesených námitek zabýval již soud prvního stupně. O překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, byť založeného na opačném závěru, než učinil soud prvního stupně, tak zjevně nemůže být řeči (k tomu srov. též např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel proto nebyl zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat a ze stejného důvodu nemohl být ani konečným výsledkem řízení „překvapen“.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

13. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 8. 2022

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu