Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 34/2021

KSHK 35 INS XY

35 ICm XY

29 ICdo 34/2021-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Long Credit s. r. o., se sídlem v Teplicích, Doubravická 1691, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 28712234, zastoupeného JUDr. Martinem Neumannem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Aloise Jiráska 1367/1, PSČ 415 01, proti žalovanému 1. správcovské a konkurzní v. o. s., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 67, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 26126788, jako insolvenčnímu správci dlužnice V. V., zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice V. V., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2020, č. j. , 101 VSPH XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 12. března 2020, č. j. 35 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (Long Credit s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (1. správcovské a konkurzní v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužnice V. V.) určení, že dílčí pohledávky žalobce P1-1 ve výši 1.107.204,58 Kč a P1-2 ve výši 800.000 Kč, přihlášené v insolvenčním řízení dlužnice, vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. XY, jsou po právu co do pravosti, výše a pořadí (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) ve skutkové rovině zejména z toho, že:

[1] Na základě smlouvy o půjčce č. 2012270 uzavřené dne 28. června 2012 (dále jen „smlouva o půjčce“) poskytl žalobce dlužnici a jejímu manželovi J. V. půjčku ve výši 800.000 Kč s tím, že ji manželé XY vrátí (spolu s 19,9% úrokem) v celkem 84 měsíčních splátkách ve výši 17.717 Kč. K zajištění pohledávek ze smlouvy o půjčce uzavřely smluvní strany téhož dne smlouvu o zajišťovacím převodu práva, kterou manželé XY převedli vlastnické právo k nemovitým věcem specifikovaným ve smlouvě na žalobce.

[2] Za účasti žalobce a dlužníků ze smlouvy o půjčce byl dne 28. června 2012 notářkou JUDr. Hanou Kulhánkovou sepsán notářský zápis sp. zn. NZ 170/2012, NZ 186/2012 (dále též jen „notářský zápis“), ve kterém smluvní strany uzavřely dohodu se svolením k vykonatelnosti pro případ, že nebudou splněny závazky z výše uvedených smluv.

[3] Manželé XY a žalobce dne 28. června 2012 dále uzavřeli rozhodčí smlouvu, podle níž měly být veškeré majetkové spory ze smlouvy o půjčce a smlouvy o zajišťovacím převodu práva projednávány a rozhodovány u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „rozhodčí soud“).

[4] Rozhodčím nálezem ze dne 24. května 2018, sp. zn. , rozhodčí soud (pravomocně) zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 635.983 Kč, smluvních úroků ve výši 273.925,72 Kč (počítaných od 1. dubna 2015) a smluvní pokuty ve výši 800.000 Kč.

[5] Usnesením ze dne 3. června 2019, č. j. XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs a žalovaného ustanovil insolvenčním správcem.

[6] Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávky, jež jsou shodné s pohledávkami, které byly předmětem rozhodčího řízení (jistinu ve výši 635.983 Kč, smluvní úrok z této částky počítaný od 1. dubna 2015 do podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení a smluvní pokutu ve výši 800.000 Kč – dále též jen „sporné pohledávky“).

[7] Na přezkumném jednání konaném dne 2. září 2019 popřel žalovaný pohledávky žalobce co do pravosti, výše a pořadí z důvodu pravomocného zamítnutí nároku na zaplacení přihlášené pohledávky rozhodčím nálezem.

4. Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení a a 3 , (dále též jen „ “), a vycházeje ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 13. června 2000, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 94/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – přisvědčil insolvenčního soudu v závěru, že žaloba není důvodná.

5. Přitom zdůraznil, že za situace, kdy rozhodčím nálezem bylo – dříve, než byl zjištěn úpadek dlužnice – rozhodnuto, že žalobce nemá za dlužnicí sporné pohledávky, je rozhodčím nálezem žalobce vázán a nemůže pohledávky opětovně uplatnit v insolvenčním řízení dlužnice. Otázkou existence téhož nároku mezi týmiž účastníky se nemůže zabývat ani insolvenční soud v řízení o určení pravosti pohledávky, neboť tomu brání ustanovení věty druhé a

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2

7. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

8. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, totiž odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

[1] Pravomocné soudní rozhodnutí ve věci samé ve sporu o zaplacení příslušné pohledávky mezi dlužníkem a jeho věřitelem (sice) nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté ( ) pro spor o určení pravosti pohledávky v konkursu vedeném na majetek dlužníka, soud se (však) při zamítnutí žaloby o určení pravosti takové pohledávky v konkursu může omezit na konstatování výsledku sporu o její zaplacení pravomocně skončeného (zamítnutím žaloby) před prohlášením konkursu. Jinak řečeno, žalobu, kterou se věřitel domáhá určení pravosti pohledávky přihlášené poté, co soud jeho žalobu o zaplacení této pohledávky vůči dlužníku (pozdějšímu úpadci) pravomocně zamítl, lze zamítnout jen s poukazem na závazný výsledek předchozího sporu.

K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. .

[2] Výše uvedené závěry sice byly přijaty při výkladu , o konkursu a vyrovnání, plně se však uplatní též v poměrech ustavených , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 119/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[3] Pravomocný rozhodčí nález má účinky pravomocného soudního rozhodnutí (srov. výklad podaný v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. ).

9. Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu a důvod přikročit ke změně uvedených závěrů Nejvyšší soud nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

11. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2022

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu