Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2086/2022

25 Cdo 2086/2022-111

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, 180 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Š. K., narozený XY, bytem XY, o zaplacení 6 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. -60, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2022, č. j. -60, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 11. 2021, č. j. -47, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Příbrami jako soudu místně příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobkyně domáhá vůči žalovanému náhrady nákladů na odtah vozidla a neuhrazeného parkovného podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, (dále jen „ “). Uzavřely, že v předmětné věci se nejedná o příslušnost výlučnou ve smyslu a nelze aplikovat ani ustanovení o místní příslušnosti dané na výběr podle , neboť nejde o náhradu škody, ale o nárok sui generis plynoucí ze závazkového vztahu vzniklého na základě zákona ve smyslu o. z. ve spojení s zákona o silničním provozu. Proto je místně příslušným obecný soud žalovaného ( ), kterým je Okresní soud v Příbrami.

Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v rozhodování dovolacího soudu o dosud nevyřešené otázce, zda nárok na úhradu částek za nucený odtah a umístění vozidla na odtahovém parkovišti je nárokem na náhradu škody, který zakládá právo zvolit si při podání žaloby místní příslušnost soudu podle Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Závěry odvolacího soudu považuje za rozporné s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. , který uzavřel, že závazkový vztah podle zákona o silničním provozu je založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla. Náklady na provozování odtahových parkovišť a zaměstnance podle žalobkyně představují újmu spočívající ve zmenšení jejího majetku. Ke vzniku škody pak dochází v místě, kde vozidlo stojí v rozporu s právními předpisy, neboť na tomto místě dochází k jeho naložení na odtahový vůz. Zdůrazňuje, že svou činnost neprovozuje za účelem zisku. O odstranění vozidla rozhoduje policista nebo strážník obecní policie, a dovolatelka tak nemá v této otázce na výběr a nemůže se rozhodnout, že vozidlo na základě své úvahy neodstraní. Nesouhlasí s odvolacím soudem, který její nárok na jednu stranu nepovažuje za nárok na náhradu škody, na druhou stranu však připouští jeho moderaci. Navrhuje zrušení věci a její vrácení odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „ “) a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátem ve smyslu , shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Žalobkyně se v projednávané věci domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 850 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z této částky. Je zjevné, že tato částka [k příslušenství se při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska peněžního limitu podle nepřihlíží] nepřevyšuje limit stanovený v I když se dovoláním napadené rozhodnutí samotného plnění netýká, je podstatné, že rozhodnutí odvolacího soudu o místní příslušnosti bylo vydáno v řízení, které se vede o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, neboť celé řízení může skončit jen rozhodnutím o podlimitní částce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. ). Nejde přitom o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. , publikované pod C 14283 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), u nichž se uvedené omezení (tzv. majetkový census) neuplatní. Z těchto důvodů není dovolání podle přípustné.

Na uvedeném nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy (bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo) o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 8. 2022

JUDr. Hana Tichá

předsedkyně senátu