Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 34/2021-B-33

KSBR 29 INS XY29 NSČR 34/2021-B-33

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka P. S., narozeného XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, se sídlem v Přešticích, Rebcova 555, PSČ 334 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2020, č. j. XY, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2021, č. j. XY, 3 VSOL XY, takto:

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 26. listopadu 2020, č. j. XY, Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) mimo jiné neschválil oddlužení dlužníka (bod II. výroku) a na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude veden jako nepatrný (body III. a IV. výroku).

2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku.

3. Odvolací soud přisvědčil závěru insolvenčního soudu, že dlužník svým jednáním naplnil podmínky pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), což je důvodem pro neschválení oddlužení v souladu s .

4. Přitom zdůraznil, že klade na dlužníka, který se domáhá řešení úpadku oddlužením, v jehož důsledku může dosáhnout prominutí zbytku svých dluhů, přísné požadavky co do poctivosti jeho záměrů a sankcionuje též lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. K námitce dlužníka, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledoval nepoctivý úmysl, odvolací soud uvedl, že insolvenční soud jeho oddlužení neschválil nikoli proto, že by sledoval podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, nýbrž proto, že konal lehkomyslně a nedbale.

5. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že dlužník neuhradil všechny platby stanovené k úhradě zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, neposkytl insolvenčnímu správci, potažmo ani insolvenčnímu soudu, součinnost při vyjasnění otázky dlužného výživného na děti, nevyjádřil se k přihlášeným pohledávkám a odmítl zpřístupnit znalci jím spoluvlastněnou nemovitost za účelem zpracování aktuálního znaleckého posudku.

6. Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení insolvenčního soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), argumentem, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Tvrdí, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí spolu s usnesením insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku vymezení kritérií rozhodných pro neschválení oddlužení z důvodu nedbalého a lehkomyslného přístupu dlužníka. Má za to, že je třeba zkoumat pouze podstatná porušení povinností dlužníka, přičemž za podstatné porušení povinnosti nepovažuje skutečnost, že nezaplatil pouze část záloh na odměnu insolvenčního správce.

8. Dále dovolatel zpochybňuje procesní postup insolvenčního soudu a odvolacího soudu, namítaje, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, když svá rozhodnutí vydaly bez nařízení jednání. Polemizuje rovněž se skutkovými závěry soudů.

9. Řízení o dovolání proti usnesení insolvenčního soudu Nejvyšší soud zastavil podle věty před středníkem a , když k projednání takového dovolání není dána funkční příslušnost soudu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

10. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , uvedených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

11. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož dovolatel plnil své povinnosti v insolvenčním řízení lehkomyslně a nedbale, je v souladu s ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu formulovanými zejména v usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), v usnesení ze dne 17. června 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 24/2016“), v usnesení ze dne 29. února 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/2017“), a v usnesení ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. .

12. Z této judikatury Nejvyššího soudu plyne, že dlužníku se cestou sanačního způsobu řešení úpadku (oddlužení) otevírá možnost prominutí zbytku dluhů i na úkor těch věřitelů, kteří jsou ve stejném nebo dokonce horším sociálním a majetkovém postavení než sám dlužník. Mimo jiné i proto klade na dlužníka přísné požadavky co do poctivosti jeho záměru ( ) a sankcionuje též lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení ( ; R 86/2013, R 24/2016 a R 39/2017). Jinak řečeno, dlužník, jenž koná lehkomyslně, nedbale nebo dokonce nepoctivě, oddlužen být nemá.

13. Dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Tomu odpovídá povinnost insolvenčního soudu po dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni ( ) [R 86/2013].

14. Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“ (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

15. Ustanovení , stejně jako , patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník plní své povinnosti v insolvenčním řízení lehkomyslně či nedbale, tak bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Srov. k tomu mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

16. Za stavu, kdy dlužník nereaguje na výzvu insolvenčního soudu za účelem vyjasnění existence jeho vyživovací povinnosti, neposkytuje insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci potřebnou součinnost a řádně neplatí zálohy na odměnu insolvenčního správce a na náhradu jeho hotových výdajů, nemá Nejvyšší soud žádných pochyb o tom, že úvaha odvolacího soudu, podle níž je přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení lehkomyslný a nedbalý, není zjevně nepřiměřená.

17. Pro účely posouzení, zda v dané věci byl důvod přeměnit oddlužení v konkurs, je pak právně bezvýznamná argumentace dovolatele spočívající v poukazu na skutečnost, že konkurs má být až krajním řešením úpadku dlužníka. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody R 86/2013.

18. Na téma skutkové polemiky dovolatele s napadeným rozhodnutím Nejvyšší soud dodává, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů případně zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (a činí skutkové námitky dovolatele pro tento účel nezpůsobilými).

19. Námitkou, že napadené rozhodnutí nemělo být vydáno bez nařízení jednání, vymezuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu podle Taková vada ale podle věty druhé není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost), a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2022

Mgr. Milan Polášek předseda senátu