Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 257/2022

30 Cdo 257/2022-420

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce L. P., nar. XY, bytem ve XY, Slovenská republika, zastoupeného JUDr. Mgr. Štěpánkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 990 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2021, č. j. -347, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 197,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou dne 7. 3. 2017 domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 990 000 Kč, nemajetkové újmy v důsledku nezákonně vydaného rozhodnutí ve výši 250 000 Kč a současně nemajetkové újmy v důsledku neposkytnutí práv oběti trestného činu, to vše v řízení vedeném u Policie České republiky pod sp. zn. ORI-17630-55/č.j.-2010-001193-DŠ, posléze pod sp. zn. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ. Ve věci samé rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26. 11. 2018, č. j. -153, který byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. -228, potvrzen. Nejvyšší soud pak v dovoláním napadeném rozsahu ohledně nároku na zaplacení částky 990 000 Kč z titulu nepřiměřené délky trestního řízení rozsudkem ze dne 24. 9. 2020, č. j. -274, zrušil rozsudky soudu prvního i druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 1. 2021, č. j. -293, uložil žalované zaplatit žalobci částku 84 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 906 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 103 000 Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 22 808,50 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že k podání dovolání je oprávněn (subjektivně legitimován) jen ten z účastníků řízení, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma na právech a tuto újmu lze napravit tím, že Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. ). Žalovaná takovou osobou není v rozsahu výroku II rozsudku odvolacího soudu a to ohledně potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba do výše 803 000 Kč. V tomu odpovídajícím rozsahu byla žalovaná ve věci úspěšná a v této části je dovolání podáno neoprávněnou osobou, a tedy subjektivně nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém žalovaná napadla nákladový výrok III rozsudku odvolacího soudu, není její dovolání objektivně přípustné podle

Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání podle nemůže založit ani další námitka žalované, že není obecně důvodné, aby přiznané zadostiučinění svou výši (několikanásobně) přesahovalo částku, která byla předmětem posuzovaného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. ). Žalovaná totiž pomíjí, že byť v poměrech dané věci přiznané zadostiučinění skutečně převyšuje částku, o níž v posuzovaném řízení jde, odvolací soud k přiznané částce zadostiučinění dospěl modifikováním jednotlivými kritérii uvedenými v až d) OdpŠk, jejichž závažnost použití závěrů z dříve uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu vylučuje, což citované judikatuře odpovídá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

Námitka žalované, že v souvislosti se studiem předmětného rozhodnutí zjistila značné nesrovnalosti a možné nekalé praktiky právních zástupců poškozených v souvislosti s uplatněním nároků na náhradu nemajetkové újmy dle , neobsahuje žádnou právní otázku, která by mohla být způsobilým dovolacím důvodem ( ) a na jejímž zodpovězení by napadené rozhodnutí stálo ve smyslu

Táže-li se žalovaná, jakým způsobem se má protistrana ve sporu bránit stran pochybností o udělení plné moci, neuplatňuje způsobilý dovolací důvod ( ). Účelem dovolacího řízení není poskytovat právní poradenství účastníkům řízení stran toho, jak mají v řízení postupovat, aby obhájili svá práva.

S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady tohoto řízení vzniklé mu v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalované (srov. věta první, , část věty před středníkem a ), jež sestávají z odměny advokáta v částce 12 260 Kč [ , , a a odst. 3 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 2 637,60 Kč [ ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 9. 2022

JUDr. Pavel Simon předseda senátu