Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Nd 393/2022

23 Nd 393/2022-153

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně BRISK Tábor a.s., se sídlem v Táboře, Vožická 2068, PSČ 390 02, identifikační číslo osoby 47252090, zastoupené JUDr. Martinem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti žalované XL Insurance Company SE, Zweigniederlassung für Österreich, se sídlem ve Vídni, Tuchlauben 3, 1010, Rakouská republika, zastoupené Mgr. Martinem Sztefkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1 111 023,35 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti soudu, takto:Věc vedenou u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. projedná a rozhodne Okresní soud v Táboře.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Táboře domáhá zaplacení částky 1 111 023,35 EUR s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná dosud neuhradila pojistné plnění z pojistné smlouvy pro pojištění odpovědnosti č. CZ00001023LI20A uzavřené dne 24. 4. 2020 mezi žalovanou jako pojistitelem a pojistníkem Sdružením automobilového průmyslu, IČ 17048826. Pojištěným a oprávněnou osobou z pojistné smlouvy je pojistník a osoby uvedené na seznamu pojištěných osob, tj. také žalobkyně, která je řádným členem pojistníka.

Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 10. 6. 2022, č. j. -150, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po právní moci usnesení předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení , (dále jen „ “), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud předesílá, že není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení totiž odkazem na splnění podmínek předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze spisu se podává, že se v projednávané věci jedná o spor z pojištění odpovědnosti s mezinárodním prvkem, který je dán sídlem žalované v Rakouské republice. Účastníci si v dané věci sjednali prorogační doložkou (obsaženou ve všeobecných pojistných podmínkách žalované) ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“, mezinárodní příslušnost soudů České republiky bez toho, aby též označili konkrétní soud, u něhož má být řízení zahájeno. Okresní soud dospěl k závěru, že je ve věci dána pravomoc českých soudů založená dohodou účastníků o příslušnosti českých soudů. Co se týče místní příslušnosti soudu, okresní soud uzavřel, že tuto nelze určit, neboť žalovaná sídlí v zahraničí a v České republice nemá pobočku a nevlastní zde majetek.

Nejvyšší soud ve svém rozhodování dovodil, že bez ohledu na to, zda se soud prvního stupně dostatečně zabýval otázkou, lze-li s ohledem na obsah spisu zjistit i místní příslušnost konkrétního soudu pro dané řízení na základě nařízení Brusel I bis, jelikož toto nařízení upravuje nejen příslušnost soudu mezinárodní (resp. jeho pravomoc), ale rovněž příslušnost místní (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod č. 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. , popř. též rozsudek Soudního dvora ze dne 3. 5. 2007, ve věci Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C-386/05), je Nejvyšší soud i za takové situace povinen určit podle soud, který věc projedná a rozhodne (srov. obdobně zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. , a tam podrobně formulované odůvodnění této problematiky).

Při určení soudu, který věc projedná a rozhodne, podle lze v poměrech projednávané vyjít podpůrně z úpravy obsažené v písm. b) nařízení Brusel I bis, podle něhož pojistitel, který má bydliště v některém členském státě, může být žalován v jiném členském státě v případě žaloby podané pojistníkem, pojištěným nebo oprávněnou osobou u soudu místa bydliště žalobce, a zároveň v nařízení Brusel I bis, podle kterého ve věcech pojištění odpovědnosti může být pojistitel kromě toho žalován u soudu místa, v němž nastala škodná událost.

Za dané situace je proto namístě, aby věc projednal a rozhodl soud, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně a zároveň tvrzené místo škodní události a jenž je navíc (s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení) soudem, u něhož bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony.

S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Táboře.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2022

JUDr. Zdeněk Des předseda senátu