Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 788/2022

7 Tdo 788/2022-819

USNESENÍ

A. M.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. M.

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, č. j. -689, byl obviněný A. M. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věci postihující věci specifikované ve výroku, resp. podle § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku bylo uloženo pozměnění těchto věcí.

2. O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. -730. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušen ve výroku o vině zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, ve výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, odsouzen podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku byla uložena povinnost pozměnit věci specifikované ve výroku ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku s tím, že jinak soud podle § 101 odst. 5 tr. zákoníku rozhodne o zabrání věci.

3. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž ho spojil s námitkami proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního posouzení skutku podle § 145 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle kterých jeho jednání směřovalo proti dvěma osobám. Vytkl, že v uvažovaném ohledu jsou skutková zjištění soudů v rozporu se zásadou

in dubio pro reo

a v extrémním rozporu s důkazy a že provedené důkazy umožňují pouze takový závěr, že jeho jednání směřovalo proti jedné osobě. Dále obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který specifikoval tak, že v napadeném rozsudku chybí výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o jeho odvolání, pokud bylo podáno proti výroku o vině pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, aby zrušil také rozsudek Krajského soudu v Plzni ve výroku o vině pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ve výroku o trestu a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby ho sám uznal vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu mírnější trest.

4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání (které bylo předloženo obhájci k případné replice) uvedl, že porušení zásady

in dubio pro reo

není samo o sobě dovolacím důvodem a že v dané věci namítané porušení této zásady nenabylo závažnosti porušení ústavního práva obviněného na spravedlivý proces, takže ani z tohoto hlediska nemá povahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., státní zástupce konstatoval, že v napadeném rozsudku žádný výrok nechybí a že výroková část napadeného rozsudku je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a vyhovuje i požadavkům vyplývajícím z judikatury Ústavního soudu. V tomto ohledu označil dovolání za zjevně neopodstatněné. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

7. Jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Plzni, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 21. 8. 2017 do konce února 2018 vykonal opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů nechráněné vaginální a orální pohlavní styky s poškozenou V. I. (bod 3 výroku o vině) a s poškozenou G. L. (bod 4 výroku o vině), přestože věděl, že je nakažen virem imunodeficitu HIV a byl poučen o pravidlech bezpečného sexu a způsobu chování pro zamezení šíření nemoci způsobené tímto virem včetně nutnosti používat při souloži kondom, přičemž virová nálož v období od srpna do října 2017 byla u něho tak vysoká, že významným způsobem hrozil přenos nemoci, a svým jednáním vystavil obě poškozené riziku nákazy virem HIV, tj. nakažlivé lidské nemoci uvedené v příloze č. 1 , která je nevyléčitelná, a tedy riziku delší dobu trvající vážné poruchy zdraví, avšak k nákaze poškozených nedošlo.

8. Obviněný v dovolání namítl nesprávnost zjištění, že s poškozenou G. L. měl pohlavní styk v době od srpna do října 2017, kdy u něho byla vysoká virová nálož, ze které hrozil přenos nákazy. Nesprávnost uvedeného zjištění obviněný vyvozoval z toho, že na nahrávkách jeho pohlavních styků s poškozenými, které si pořizoval mobilním telefonem, není zachycen žádný případ pohlavního styku s poškozenou G. L. v době od srpna do října 2017, a to na rozdíl od pohlavních styků s poškozenou V. I.

9. Zjištění, že obviněný měl v rozhodnou dobu pohlavní styk také s poškozenou G. L., je zjištěním, které je určující pro naplnění znaků trestného činu těžkého ublížení na zdraví kvalifikovaného podle § 145 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, resp. jeho pokusu. Podle tohoto ustanovení se trestný čin posoudí, spáchá-li pachatel čin na dvou nebo více osobách.

10. Uvedené zjištění nejenže není v rozporu se zásadou

in dubio pro reo

(v pochybnostech ve prospěch obviněného), ale především není v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Namítané nahrávky nejsou jediným důkazem prokazujícím pohlavní styky obviněného s poškozenou G. L. Zároveň z ničeho nevyplývá, že by si obviněný nahrával všechny pohlavní styky s poškozenou, takže tu je také okruh případů, kdy si obviněný pohlavní styky s poškozenou nenahrával. Podstatným důkazem tu je svědecká výpověď poškozené G. L., která se sice obecně vyznačuje určitou neorientovaností poškozené v časových souvislostech, avšak přesto z ní lze jednoznačně a přesvědčivě dovodit, že obviněný s ní měl pohlavní styky i v rozhodnou dobu. V tomto směru se svědecká výpověď poškozené odvíjela od okolnosti, že v prosinci 2016 se jí narodila dcera. Přitom z výpovědi poškozené je zřejmé, že pravidelné pohlavní styky s obviněným udržovala již delší dobu před porodem a že v nich pokračovala jeden a půl roku po porodu. Z toho je patrno, že k ukončení pohlavních styků mezi nimi došlo v polovině roku 2018. Poškozená popsala frekvenci pohlavních styků s obviněným tak, že je měli jednou za 14 dnů. Současně poškozená potvrdila, že obviněný používal kondom pouze na počátku jejich pohlavních styků, avšak dále již nikoli. Evidentně tedy není důvod k tomu, aby zjištění soudů, že obviněný měl nechráněné pohlavní styky s poškozenou G. L. také v době od srpna do října 2017, bylo považováno za zjištění, které je „ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“ ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro úplnost lze dodat, že uvedené zjištění není založeno na procesně nepoužitelných důkazech a že se nejedná ani o to, že by ve vztahu k uvedenému zjištění nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, což obviněný ani nenamítal.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

11. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

12. V napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího žádný výrok nechybí ani není neúplný. Konstrukce výrokové části napadeného rozsudku je v souladu se zákonem.

13. V posuzované věci Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že odvolání obviněného je důvodné, pokud směřovalo proti výroku o vině zločinem znásilnění a zločinem pohlavního zneužití, a že není důvodné, pokud směřovalo proti výroku o vině pokusem těžkého ublížení na zdraví a přečinem šíření nakažlivé lidské nemoci. Tento závěr Vrchní soud v Praze správně vyjádřil výrokem, jímž z podnětu částečně důvodného odvolání obviněného zrušil vadnou část rozsudku Krajského soudu v Plzni, přičemž nedůvodnost části odvolání obviněného byla vyjádřena tím, že výrok o vině pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinem šíření nakažlivé lidské nemoci zůstal v rozsudku Krajského soudu v Plzni nedotčen. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč považuje odvolání obviněného za nedůvodné v části směřující proti výroku o vině pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinem šíření nakažlivé lidské nemoci. Za popsaného stavu nepřicházelo v úvahu, aby závěr, že uvedená část odvolání je nedůvodná, Vrchní soud v Praze vyjadřoval nějakým zvláštním výrokem, zejména ne výrokem o zamítnutí uvedené části odvolání podle § 256 tr. ř. Podle tohoto ustanovení odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Při aplikaci tohoto ustanovení je významné, že odvolací soud může zamítnout odvolání výlučně jen jako celek, a nikoli pouze zčásti. Není proto vadou napadeného rozsudku, pokud v jeho výrokové části není výslovně vyjádřen závěr Vrchního soudu v Praze o částečné nedůvodnosti odvolání obviněného. Tento závěr je v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. .

Závěrem k podanému dovolání

14. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 9. 2022

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu