Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2810/2021

33 Cdo 2810/2021-220

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně JURIS REAL, spol. s r.o., se sídlem v Praze 3, Šrobárova 2100/49, identifikační číslo 267 10 790, zastoupené Mgr. Janem Drobníkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Šrobárova 2100/49, proti žalované V. L., bytem v XY, zastoupené Mgr. Stanislavem Kutnarem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Pionýrská 495, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2021, č. j. -184, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 11. 2019, č. j. -152, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 100.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, představující smluvní pokutu za porušení smluvní povinnosti informovat žalobkyni bez zbytečného odkladu o všech skutečnostech majících význam pro uzavření kupní smlouvy (žalovaná neinformovala žalobkyni, že sama bez její součinnosti uzavřela 15. 4. 2019 kupní smlouvu s třetí osobou), zamítl žalobu o zaplacení částky 580.037,- Kč (představující tvrzenou provizi žalobkyně) s individualizovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Odstoupení od smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitosti ze dne 17. 12. 2018 soud prvního stupně nepovažoval za důvodné, neboť žalobkyně smlouvu z důvodů vytýkaných žalovanou neporušila podstatným způsobem. Argumentuje-li nyní žalovaná, že dalším důvodem odstoupení od smlouvy bylo snížení kupní ceny nemovitosti bez jejího souhlasu, tento důvod ve svém odstoupení neuvedla a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. , soud prvního stupně dodal, že nelze důvody odstoupení měnit či doplňovat. Na základě podrobné argumentace soud prvního stupně dospěl k závěru o přiměřenosti výše sjednané smluvní pokuty a nepřistoupil k její moderaci.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, č. j. -184, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o částce 100.000,- Kč, jakož i ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně shledal požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím po právu, neboť žalovaná v rozporu se čl. V. smlouvy o zprostředkování žalobkyni neinformovala o prodeji nabízené nemovitosti třetí osobě. Uzavřením kupní smlouvy s třetí osobou dne 15. 4. 2019 žalovaná žalobkyni znemožnila naplnit účel smlouvy o výhradním zastoupení, tzn. zajistit jí kupce předmětného bytu za požadovanou kupní cenu. Odvolací soud blíže vysvětlil své úvahy o přiměřenosti smluvní pokuty a o tom, že nejsou dány důvody pro její moderaci (body 67, 68, 69 a 70 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) zároveň zdůvodnil, proč žalovaná nebyla oprávněna od smlouvy odstoupit (body 51, 53, 54, 55, 58, 59 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť má za to, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, popř. se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za takové považuje otázky, zda:

- smluvní pokuta za porušení smluvních povinností spotřebitelem sjednaná v nepřiměřené výši zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech v jeho neprospěch, a jde tak o zakázané ujednání ve smyslu , , (dále jen „o. z.“) k němuž se podle o. z. nepřihlíží, - obstojí úvaha o přiměřenosti smluvní pokuty, není-li podložena důkazy,- důvod odstoupení od smlouvy musí být vyjádřen jednoznačně, či zda stačí jeho širší vymezení, zahrnující více prokázaných porušení smluvních povinností.

Žalobkyně navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “

Podle , dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, a zda je dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Již v nálezu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. (a tento závěr zopakoval ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ) Ústavní soud zdůraznil, že „jednou z povinných náležitostí dovolání podle je, že v něm musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účel tohoto požadavku spočívá v tom, aby se advokát dovolatele ještě před podáním dovolání seznámil s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu, a aby po seznámení se s ní zvážil, zda takovéto dovolání má šanci na úspěch, a tento názor sdělil dovolateli. Zákonodárce tímto způsobem reagoval na vysoký počet problematicky formulovaných dovolání. K jeho snížení by mělo přispět právě to, že se advokáti při zpracování dovolání budou muset odpovídajícím způsobem zabývat otázkou jejich přípustnosti (například usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ).“

Dovolání může být podle přípustné jen tehdy, kdy dovolatel (v dovolání) vymezí, který z tam uvedených předpokladů přípustnosti považuje za splněný, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu (konkrétní) právní otázku, jak to učinila dovolatelka, když na jednu stranu uvádí, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, avšak následně konstatuje, že při řešení těchto otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Svým dovoláním dává žalovaná Nejvyššímu soudu na výběr, aby při posuzování předpokladů přípustnosti dovolání vyšel buď z toho, že otázky hmotného práva, na jejichž řešení má být rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, nebo se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s , a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Navíc žalovaná, uvádí-li, že smluvní pokuta za porušení její informační povinnosti je sjednána v nepřiměřené výši a zakládá tak významnou nerovnováhu v právech a povinnostech v její neprospěch, nevymezuje řádně důvod dovolání ve smyslu , neboť neuvádí právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a nepopisuje, v čem tato nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem spočívá. Ve vztahu k této otázce tak dovolatelka nedostála požadavku ustanovení

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. , platí, že „[Ú]daj o důvodu odstoupení je imanentní součástí každého jednostranného odstoupení od právního úkonu. Bez uvedení tohoto údaje nelze pokládat jednostranné odstoupení od právního úkonu za perfektní a nemůže mít za následek sledované právní účinky.“ Tvrdí-li dovolatelka, že při posuzování y o odstoupení od smlouvy se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neuvádí, od kterého řešení právní otázky se při řešení konkrétní individualizované právní otázky odchýlil od jejího řešení v rozhodování dovolacího soudu.

Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, aniž by vyplývala z provedených důkazů, že řádně neodůvodnil úvahu o přiměřenosti smluvní pokuty, že nesprávně zjistil obsah odstoupení od smlouvy, neformuluje žádnou právní otázku, na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno a jejíhož posouzení (přezkumu) se domáhá. Uvedenými námitkami dovolatelka nezpochybnila právní posouzení věci, nýbrž namítá vady řízení; ty nemohou samy o sobě založit přípustnost dovolání podle K vadám řízení – pokud by jimi řízení skutečně trpělo – dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; tak tomu v posuzované věci není ( ).

Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud její dovolání odmítl ( ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 31. 8. 2022

JUDr. Václav Duda předseda senátu