Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2618/15

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jarmily Samkové, zastoupené Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem za Humny 1299/13, Opava, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 10. 2013, č. j. -82, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2014, č. j. -101, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, č. j. -134, spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Okresního soudu v Opavě, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 27. 8. 2015 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ") a domáhá se proto jejich zrušení. Citovaným usnesením Okresního soudu v Opavě byl zamítnut návrh stěžovatelky na zastavení výkonu rozhodnutí, což bylo k odvolání stěžovatelky napadeným rozhodnutím krajského soudu potvrzeno a následné dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto Nejvyšším soudem.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá (bez jakékoliv podrobnější argumentace, natožpak ústavněprávní), že jí byl rozhodnutím Městského úřadu v Opavě ze dne 17. 5. 1991 přidělen byt číslo 3 v O. a nikoliv, jak bylo nesprávně uvedeno, byt číslo 2. Rozhodnuto však bylo o vyklizení bytu číslo 2, takže povinná (stěžovatelka) nemůže být vyklizena ze svého bytu číslo 3 a podle ní tak existuje důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí. Nad tento rámec v závěru ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla odložit vykonatelnost ústavní stížností napadených rozhodnutí.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení nicméně Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

4. Ústavní soud se totiž ztotožňuje s názorem obecných soudů, že exekuční titul ve věci stěžovatelky nepostrádá znaky materiální vykonatelnosti, neboť byt je - i přes chybné číselné označení - identifikován tak, že jej nelze zaměnit s jiným bytem. Navíc, i z ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatelce je dobře známo, kterého bytu se rozhodnutí týkají, neboť sama uvádí, že v přízemí vpravo se nachází toliko dva byty - byt užívaný stěžovatelkou a byt sloužící podle jejího vlastního tvrzení jako skladiště pro majitele domu (k dané problematice srov. přiměřeně i usnesení Ústavního soudu z 5. 1. 2010,

sp. zn.

, všechna rozhodnutí jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz).

5. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na výše uvedené nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatelky. Z těchto důvodů bylo podle ustanovení rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

6. Za situace, kdy Ústavní soud rozhodl neprodleně o ústavní stížnosti samé, již z důvodu zjevné neúčelnosti samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2015

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu