Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3318/2021

30 Cdo 3318/2021-309

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně J. Ř., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem, se sídlem v Chebu, Májová 606/35, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2020, č. j. -201, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena tím, že dne 18. 7. 2015 příslušník Policie České republiky R. J. usmrtil při výkonu hlídkové služby na přehradní nádrži XY bratra žalobkyně, čímž došlo k zásahu do jejího práva na soukromí, ke ztrátě možnosti dalšího rozvoje dobrých sourozeneckých vztahů, k výraznému psychickému šoku ze ztráty jediného sourozence a rovněž ke vzniku obav a nejistoty spojených s možnostmi budoucího zajištění osobní péče o stárnoucí rodiče, zdrcené ztrátou jediného syna. Příslušník Policie České republiky J. byl pro uvedené jednání shledán vinným ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti.

Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2020, č. j. -149, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 101 444 Kč (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení ve výši 324 Kč (výrok III).

Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč (výrok I), zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 300 000 Kč od 16. 7. 2018 do zaplacení, a dále ve výrocích II a III, a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II) a zamítl návrh žalované na přerušení řízení (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále též „dovolatelka“), jednající pověřeným zaměstnancem s doloženým právnickým vzděláním [ ], v celém rozsahu včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není dle přípustné v rozsahu, jímž byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání v rozsahu, v němž byl napaden výrok III rozsudku odvolacího soudu (kterým byl zamítnut návrh žalované na přerušení řízení), není podle přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení, tj. jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ani o rozhodnutí uvedené v

Dovolání není ve smyslu přípustné pro řešení otázky, zda je hlídková činnost, kterou vykonával při předmětné události příslušník Policie České republiky, či jiná obdobná činnost prováděná příslušníkem Policie České republiky úředním postupem ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), ani otázky, zda dopadá na nároky na nemajetkovou újmu pozůstalých OdpŠk, ani otázky, jaký hmotněprávní předpis se použije, pokud se příslušník Policie České republiky při výkonu činností podle zákona o Policii České republiky dopustí protiprávního jednání, v důsledku čehož dojde na straně poškozených subjektů k újmě majetkového nebo nemajetkového charakteru, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uzavřel, že věc má být posouzena podle , o Policii České republiky (dále jen „ “), nikoli

V rozsudku ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. , jehož předmětem byla náhrada nemajetkové újmy způsobené otci žalobkyně v důsledku totožných skutečností, Nejvyšší soud uvedl, že , má ve vztahu k povahu speciálního právního předpisu, který se použije přednostně, je-li naplněna skutková podstata uvedená v zákona o Policii České republiky. Vzhledem k charakteru činnosti policie a důraznosti řady oprávnění, které má, lze očekávat vznik škody v souvislosti s její činností. Smyslem a účelem zákona o Policii České republiky je tuto škodu nahradit, k čemuž se zavázal stát. Ustanovení zákona o Policii České republiky stanoví jeden z případů předpokládaných v , (dále jen „o. z.“), kdy povinnost škůdce k náhradě škody vzniká bez ohledu na jeho zavinění (objektivní odpovědnost). Stát takto obecně odpovídá za škodu způsobenou policií, jestliže vznikla v souvislosti s plněním jejích úkolů, a to i když policie postupovala v souladu se zákonem. Mezi základní úkoly Policie České republiky definované v zákona o Policii České republiky patří i povinnost předcházet páchání trestné činnosti a přestupků, kam spadá i preventivní činnost, zahrnující provádění hlídkové a obchůzkové činnosti, popřípadě činnosti výjezdové. Z hypotézy zákona o Policii České republiky přitom nikterak neplyne dovolatelkou namítaný závěr, že by se toto ustanovení mělo aplikovat toliko v případě legálního postupu Policie České republiky. Naopak podstatné je zejména to, zda tvrzená újma vznikla v souvislosti s plněním úkolů Policie České republiky, nejednala-li Policie České republiky v postavení orgánu činného v trestním řízení. V tomto ohledu daná norma z hlediska věcného vymezení dopadá na užší okruh případů nežli norma obsažená v OdpŠk, jež se týká obecně úředního postupu. Aplikace přichází v úvahu pouze, pokud policie způsobila škodu nesprávným úředním postupem, který však není možné klasifikovat jako škodu (včetně újmy na zdraví či životě) způsobenou policií v souvislosti s plněním jejích úkolů (vyjma případů, kdy policie jednala v postavení orgánu činného v trestním řízení). Podle dovolacího soudu vyplývá specialita zákona o Policii České republiky rovněž ze skutečnosti, že se tento předpis vztahuje pouze na plnění úkolů policie, kdežto dopadá obecně na výkon veřejné moci.

Vzhledem k tomu, že zákona o Policii České republiky výslovně upravuje povinnost k náhradě škody, přičemž aktuální právní úprava po nabytí účinnosti současného důsledně rozlišuje mezi škodou jakožto újmou na jmění ( o. z.) a nemajetkovou újmou, jež se odčiňuje pouze v případech zvlášť stanovených zákonem, nebyla-li tato povinnost ujednána ( věta první o. z.), zabýval se v tomto rozsudku Nejvyšší soud taktéž otázkou, zda lze zákona o Policii České republiky vztáhnout též na újmy na zdraví či životě ve smyslu a o. z., jež svou povahou spadají mezi újmy nemajetkové a uzavřel, že bez ohledu na změnu pojetí nároků na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z poškození zdraví , který důsledně rozlišuje nároky na náhradu škody a na odčinění nemajetkové újmy, je namístě v režimu zákona o Policii České republiky i nadále chápat tyto nároky jako nároky na náhradu škody.

Na výše uvedených závěrech přitom nemůže nic změnit ani námitka dovolatelky, že neobsahuje ustanovení o regresu, a proto by se nemohla po policistovi domáhat nahrazené újmy, neboť právo na případný regres není předmětem tohoto řízení, tudíž Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby se danou otázkou zabýval. Lze však obecně uvést, že z pouhé absence úpravy regresního práva ve zvláštní úpravě nelze dovozovat, že toto právo státu nepřísluší.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ve spojení s a 2, a a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, a to ve výši sazby odměny za jeden úkon právní služby podle , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 3 100 Kč, paušální náhrady hotových výdajů podle vyhlášky 300 Kč a 21% sazby daně z přidané hodnoty [ ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 8. 2022

Mgr. Vít Bičák předseda senátu