Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1265/2022

25 Cdo 1265/2022-288

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, IČO: 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, Praha 8, zastoupená JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: T. Š., narozený XY, bytem XY, o 75 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, č. j. -260, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, č. j. -243, zamítl žalobu o zaplacení 75 600 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V projednávané věci měl za prokázané, že žalobkyně dne 20. 1. 2019 provedla na příkaz strážníka městské policie odtah vozidla, jehož provozovatelem zapsaným v registru silničních vozidel byl žalovaný. Na to vynaložila náklady za odtah a střežení vozidla ve výši žalované částky. Žalobkyně byla současně hlavním městem Prahou na základě své zřizovací y oprávněna k odtahům vozidel, včetně jejich hlídání, jakož i ke správě a vymáhání souvisejících pohledávek. Žalovaný delší dobu před odtahem vozidlo prodal a poté, co se mu nepodařilo zajistit součinnost nového vlastníka k přepisu v zákonné lhůtě, situaci řešil oznámením na Policii ČR. Skutečnou totožnost kupujícího se však nepodařilo zjistit. Za těchto specifických okolností by bylo podle okresního soudu formalistické lpět na výkladu pojmu provozovatel vozidla jako osoby, která je zapsána v registru silničních vozidel, neboť by to vedlo ke krajně nespravedlivým důsledkům pro žalovaného, který vozidlo nevlastní ani neprovozuje a současně nemůže docílit změny zápisu v registru silničních vozidel, neboť jej nový vlastník

de facto

podvedl (vydáváním se za neexistující osobu). Takový výklad a použití , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „ “)

by byl v rozporu s dobrými mravy ( , , dále jen „o. z.“). Okresní soud proto uzavřel, že žalovaný, který není vlastníkem vozidla a vozidlo ani fakticky neprovozuje, není ve věci pasivně věcně legitimován.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, č. j. -260, potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že za daných (konkrétních) okolností projednávané věci se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že důsledná aplikace ustanovení § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu by byla vůči žalovanému nespravedlivá a ve svém důsledku by odporovala dobrým mravům ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Zamítnutí žaloby přitom v zásadě nepředstavuje pro žalobkyni jako ekonomicky silnější subjekt, horší dopad, než jaký by mělo opačné rozhodnutí pro žalovaného.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a to, zda za náklady na odstranění vozidla podle ust. § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, odpovídá provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel i tehdy, pokud je prokázáno, že v okamžiku odstranění vozidla zapsaný provozovatel jeho faktickým provozovatelem nebyl, a zda za liberační důvod pro zapsaného provozovatele vozidla lze považovat okolnost, že se mu kupující jeho vozidla představil pod falešným jménem a příjmením a zapsaný provozovatel ho následně již nedokázal dohledat. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude zcela vyhověno, případně zrušení rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky jeho zastoupení osobou, jež má právnické vzdělání [ a 4 ], shledal, že z důvodu vymezeného v dovolání není podle přípustné.

Otázkou, kdo odpovídá za náklady na odstranění vozidla podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, se Nejvyšší soud zabýval naposledy v rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. , a uzavřel, že primárně je subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel. Zjistí-li však, že skutečným vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak by odepření možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem a především by bylo v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru. S tímto závěrem dovoláním napadený rozsudek není v rozporu.

Za situace, kdy dovolatelka uplatnila nárok vůči žalovanému zapsanému dosud jako vlastník a provozovatel odtaženého vozu, odvolací soud uzavřel, že za daných (konkrétních) okolností projednávané věci důsledná aplikace ustanovení § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu by byla vůči žalovanému nespravedlivá a ve svém důsledku by odporovala dobrým mravům (§ 2 odst. 3 o. z.). Odvolací soud se ztotožnil se zjištěním okresního soudu, že žalovaný ještě před odtahem vozidla uzavřel kupní smlouvu s neznámou osobou a že ihned poté, co se mu nepodařilo zajistit součinnost nového vlastníka k přepisu v zákonné lhůtě, situaci řešil oznámením na Policii ČR; zjistit skutečnou totožnost kupujícího bylo nemožné a nepodařilo se to ani soudu prvního stupně. Zohlednil i to, že žalovaný hradil pokuty, které mu byly uloženy za to, že vozidlo nemělo platnou technickou kontrolu, ačkoliv ho již v té době několik let provozoval někdo jiný. Dovodil, že za těchto specifických okolností, kdy žalovaný vozidlo nevlastní a fakticky neprovozuje a současně nemůže docílit změny zápisu v registru silničních vozidel, neboť jej nový vlastník de facto podvedl (vydáváním se za neexistující osobu), by bylo v rozporu s dobrými mravy po žalovaném požadovat náklady za odtah a střežení vozidla. Sám ještě poukázal na rozdílné ekonomické postavení účastníků řízení. Odvolací soud tedy nepostavil své závěry na tom, že byl naplněn liberační důvod, jak uvádí dovolatelka, ale odepřel jí právo pro rozpor s dobrými mravy (ostatně žádné liberační důvody neupravuje).

Otázkou aplikace dobrých mravů se opakovaně zabýval Ústavní soud. Uvedl, že soud musí vždy vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité, přičemž v rovině jednoduchého práva je nutné za účelem dodržení shora uvedených principů posuzovat individuální okolnosti daného případu též prizmatem kogentního ustanovení (nyní o. z.), které je v rovině jednoduchého - podústavního práva odrazem shora vymezeného ústavního požadavku nalezení spravedlivého řešení (viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. ). Uvedený přístup převzala i judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. ). Dobré mravy jako princip umožňují soudci zmírňovat tvrdost zákona a rozhodovat v souladu se spravedlností (ekvitou) a slušností. Představují tak promítnutí ústavního požadavku nalezení spravedlivého řešení do podústavního práva (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. , , či ).

Závěry, na kterých odvolací soud vystavěl své rozhodnutí, nejsou v rozporu s citovanou judikaturou, odvolací soud vycházel z individuálních okolností tohoto případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních, jejichž správnost dovolací soud není oprávněn přezkoumávat ( a ).

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle věty první jako nepřípustné odmítl, neboť odvolací soud se v otázkách vymezených dovolatelkou neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 7. 2022

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu