Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 405/2021

29 Cdo 405/2021-466

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ – ARES, v. o. s., se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 41/73, PSČ 360 04, identifikační číslo osoby 26330351, jako insolvenčního správce dlužníka IDS distributor, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 26408864, zastoupeného Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 816/4, PSČ 326 00, proti žalovanému Pěkný - Unimex s. r. o., se sídlem v Praze 2, Rubešova 72/9, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 45271038, zastoupenému Mgr. Danielem Siwym, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, o nahrazení újmy vzniklé zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu ve výši 43.925.808,20 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2020, č. j. -449, takto:

III. Věc se ve zrušeném rozsahu postupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu věcně příslušnému v prvním stupni k jejímu projednání a rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 30. prosince 2008 (ve znění změn připuštěných usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. října 2010, č. j. -172) se žalobce [IDS distributor, spol. s r. o. (dále též jen „dlužník“)] domáhal vůči žalovanému (Pěkný - Unimex s. r. o.) zaplacení částky 43.925.808,20 Kč, jako újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení na jeho majetek (šikanózním insolvenčním návrhem žalovaného) a opatřeními přijatými v průběhu insolvenčního řízení.

2. Podáním došlým soudu prvního stupně 19. dubna 2012 (č. l. 218 až 221) pak žalobce soudu sdělil, že jelikož za dobu od června 2008 do dubna 2010 přišel o „celkový hrubý zisk“ ve výši 35.830.741 Kč, bere žalobu zpět ve zbývající části, tedy ohledně částky „8.095.067 Kč“ (rozdíl částek 43.925.808,20 Kč a 35.830.741 Kč však činí 8.095.067,20 Kč).

3. Rozsudkem ze dne 29. června 2012, č. j. -303, soud prvního stupně:

[1] Zamítl žalobu o zaplacení částky 35.830.734 Kč (bod I. výroku).

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 344.760 Kč (bod II. výroku).

[3] Zastavil řízení (pro částečné zpětvzetí žaloby) ohledně požadavku na zaplacení částky 8.095.064, 20 Kč (bod III. výroku).

4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. srpna 2017, č. j. -350, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I. a II. výroku a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jelikož usnesením ze dne 4. února 2013, č. j. -136, Krajský soud v Plzni (dále též jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zjistil úpadek původního žalobce, prohlásil konkurs na jeho majetek a jeho insolvenčním správcem ustanovil AGENTURU PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ – ARES, v. o. s., odvolací soud již jako s novým žalobcem jednal (a o věci rozhodl) s onou veřejnou obchodní společností, která (až) podáním z 11. dubna 2017 navrhla pokračování v řízení (č. l. 346).

5. Žalobce následně podáním datovaným 1. března 2018 (č. l. 363-364) upřesnil žalobní tvrzení tak, že požaduje:

[1] Zaplacení částky 276.167 Kč z titulu dlužného příspěvku na podporu prodeje zboží, propagaci a marketingu podle článku 6 Obchodních podmínek pro dodávky zboží sjednaných mezi původním žalobcem a žalovaným dne 6. října 2006 (dále jen „Obchodní podmínky“) [5 % z částky 5.523.346,10 Kč (z objemu fakturačních cen po slevě za období od ledna 2007 do března 2008)].

[2] Zaplacení částky 55.233 Kč z titulu nedodaných vzorků výrobků podle článku 6 Obchodních podmínek [1 % z částky 5.523.346,10 Kč (objem fakturačních cen po slevě za období od ledna 2007 do března 2008)].

[3] Zaplacení částky 35.400.251 Kč představující ušlý zisk za červen 2008 až květen 2010 (z titulu náhrady škody způsobené šikanózním návrhem žalovaného).

6. Tamtéž žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že takto požaduje celkem 35.731.651 Kč, bere žalobu zpět co do částky 99.093 Kč „s příslušenstvím“ (příslušenství jistiny však není žalováno).

7. Rozsudkem ze dne 15. února 2019, č. j. -404, soud prvního stupně:

[1] Zamítl žalobu o zaplacení částky 35.830.734 Kč (bod I. výroku).

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 755.959,60 Kč (bod II. výroku).

8. Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:

9. Závěry soudu prvního stupně ohledně nedůvodnosti požadavku na zaplacení částek 276.167 Kč a 55.233 Kč opírajícího se o porušení Obchodních podmínek formulované v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29. června 2012 měl odvolací soud ve zrušujícím usnesení za správné, proto ohledně těchto částek soud prvního stupně jiný (než dříve přijatý) závěr nečiní.

10. K požadavku na úhradu ušlého zisku soud prvního stupně poukazuje na to, že podle žalobních tvrzení podáním insolvenčního návrhu žalovaným přišel dlužník o své pravidelné obchodní partnery a též o své zaměstnance a smluvní obchodní zástupce, v důsledku čehož byl nucen pozastavit činnost a nemohl dále plnit své závazky. Přes poučení podle ustanovení a 3 , (dále též jen „ “), však žalobce nedoplnil (soud postrádá) skutková tvrzení k příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a protiprávním jednáním žalovaného. Nebylo prokázáno (z žalobních tvrzení neplyne), že dlužník utlumil činnost v důsledku podaného insolvenčního návrhu.

11. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 22. září 2020, č. j. -449:

[1] Zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. února 2019 v bodu I. výroku ohledně částky 99.083 Kč „s příslušenstvím“ a řízení v tomto rozsahu zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) [první výrok].

[2] Ve zbývající části bodu I. výroku rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. února 2019 potvrdil (první výrok).

[3] Uložil žalobci zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 621.226,10 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 150.279,58 Kč (druhý výrok).

12. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení a z ustanovení a 3 – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu potvrzujícího výroku o věci samé k následujícím závěrům:

13. Z článku 6 Obchodních podmínek povinnost k úhradě částky 276.167 Kč nevyplývá. Podle článku 6 Obchodních podmínek se smluvní strany nedohodly na peněžitém plnění, nýbrž na poskytování vzorků; proto není důvodný ani požadavek na úhradu částky 55.233 Kč.

14. Ustanovení koncipuje odpovědnost věřitele (insolvenčního navrhovatele) za škodu nebo jinou újmu vzniklou zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu pro případ, že řízení o insolvenčním návrhu bylo zastaveno nebo insolvenční návrh byl odmítnut jeho „vinou“. Týž předpoklad „viny“ věřitele (insolvenčního navrhovatele) plyne z ustanovení při zamítnutí insolvenčního návrhu (prostřednictvím odkazu na odstavec 1). V případech uvedených v a 2 jde [i bez výslovného zdůraznění „viny“ věřitele (insolvenčního navrhovatele) v ] o obecnou občanskoprávní odpovědnost za škodu založenou na presumpci zavinění (srov. , ). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.[usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu] a „R 10/2013“ (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.). Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže žalobce poučil podle a 3 o nutnosti tvrdit a prokazovat podmínky obecné odpovědnosti za škodu a „pro jejich neprokázání“ (zejména co do příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a podáním insolvenčního návrhu) žalobu zamítl. Příslušné poučení bylo žalobci řádně poskytnuto 30. ledna 2018 (a později připomínáno a konkretizováno), takže nemohl být na pochybách, jaké skutečnosti k unesení břemene tvrzení a břemene důkazního musí soudu tvrdit a jaké důkazy k jejich prokázání musí označit. Existenci dlužníkova úpadku dovodil ve svém usnesení z 16. července 2009 i insolvenční soud (byť nikoli k datu podání insolvenčního návrhu).

15. Odvolací soud [odkazuje na „rozhodnutí“ (jde o usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. , a na „rozhodnutí“ (jde o rozsudek) Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. ] má rovněž za správný závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno naplnění příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalovaného. Dlužník sám přitom (jak plyne z jeho vyjádření v insolvenčním řízení promítnutého i do rozhodnutí insolvenčních soudů) pokládal za příčinu ukončení své podnikatelské činnosti zablokování svých účtů bankou.

16. Vedle výše uvedeného má však odvolací soud za to, že nárok podle žalobci ani nenáleží. Z ustanovení totiž plyne, že právo na náhradu újmy z „neoprávněně podaného návrhu“ lze uplatnit jen tehdy, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno, byl-li insolvenční návrh odmítnut nebo (s výjimkou uvedenou v ) byl-li insolvenční návrh zamítnut.

17. O insolvenčním návrhu sice insolvenční soudy původně rozhodly zamítavě, Nejvyšší soud však jejich rozhodnutí zrušil, načež byl (na základě insolvenčního návrhu žalovaného a dalšího věřitele) zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek. Insolvenční řízení tak nebylo ukončeno žádným ze způsobů předjímaných ustanovením a žalobce tudíž nemá legitimaci k podání žaloby (pro údajně šikanózní insolvenční návrh).

18. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jakož i na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o následující otázky:

[1] Má „žalobce jako insolvenční dlužník“ právo na náhradu škody podle proti insolvenčnímu navrhovateli, který proti němu podal bezdůvodně (protiprávně) v době, kdy nebyl v úpadku (dostal se do něj až v důsledku podání insolvenčního návrhu, takže na jeho majetek byl posléze prohlášen konkurs)?

[2] V jakém rozsahu je žalobce „jako právní nástupce insolvenčního dlužníka“ povinen tvrdit a prokazovat v řízení o náhradě škody podle příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a protiprávním jednáním insolvenčního navrhovatele?

[3] Jaké důsledky má nesprávné a neúplné poučení žalobce dle a 3 ?

19. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

20. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám (z nichž první dvě má za dovolacím soudem neřešené a třetí za vyřešenou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu) následovně:

K otázce č. 1 (k předpokladům uplatnění nároku podle )

21. U otázky č. 1 argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že při posouzení jeho aktivní věcné legitimace by mělo být zohledněno nejen to, zda byly formálně splněny podmínky dle , nýbrž i to, zda tyto podmínky byly splněny ke dni zahájení insolvenčního řízení. Míní, že jeho aktivní věcná legitimace nemá být zkoumána ke dni konečného rozhodnutí (po zásahu dovolacího soudu).

K otázce č. 2 (k povinnosti tvrzení a k důkazní povinnosti ohledně příčinné souvislosti)

22. U otázky č. 2 argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že unesl povinnost tvrzení k otázce příčinné souvislosti, poukazuje současně na rozpornost rozhodnutí soudů nižších stupňů, jestliže soudy na jedné straně dovozují absenci skutkových tvrzení a na druhé straně dovozují, že je neprokázal.

K otázce č. 3 (k poučovací povinnosti soudu podle a 3 )

23. Potud dovolatel namítá (ve vazbě na obsah spisu), že se mu nedostalo řádného poučení dle a 3

24. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout jako nedůvodné, zdůrazňuje, že insolvenční návrh podal po právu.

25. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

26. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 v rozsahu týkajícím se potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé ohledně částky 341.000 Kč (sestávající z částek 276.167 Kč a 55.233 Kč). Potud totiž nejde o nárok podle , což dovolání nezohledňuje (na řešení žádné z dovoláním předestřených právních otázek dovolání ohledně těchto částek nespočívá). Ve zbývajícím rozsahu (ohledně nároku podle ) je dovolání přípustné podle , když v posouzení dovoláním předestřené právní otázky č. 1 jde o věc dovolacím soudem neřešenou.

27. Podle rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

28. Otázky č. 2 a 3 se pojí právě s oněmi „jinými vadami řízení“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud tudíž neshledává účelným zabývat se (poté, co dovolání připustil pro řešení otázky č. 1) samostatně přípustností dovolání k otázkám č. 2 a 3, jelikož zkoumání námitek vznesených v souvislosti s těmito otázkami bude možné v rámci dovolání připuštěného pro odpověď na otázku č. 1.

29. Jak plyne z ustanovení , u přípustného dovolání Nejvyšší soud nezkoumá „jen“ vady řízení dovolatelem namítané. Plyne-li přímo ze spisu některá z tzv. zmatečnostních vad řízení označených v uvedeném ustanovení, nebo některá z tzv. jiných vad řízení, které mohly mít (nebo rovnou měly) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží Nejvyšší soud k takovým vadám z úřední povinnosti.

30. Vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je přitom zjevně postiženo i řízení v této věci.

31. V době podání žaloby (30. prosince 2008) neobsahoval ani pravidlo, které by předurčovalo k projednání a rozhodnutí tohoto typu sporu v prvním stupni krajské soudy (mezi něž se řadí i Městský soud v Praze).

32. Již v usnesení ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč., Nejvyšší soud vysvětlil (pro poměry a ve znění rozhodném i pro posouzení věcné příslušnosti v této věci), že k projednání a rozhodnutí žaloby o náhradu škody (nebo jiné újmy) podle jsou věcně příslušné okresní soudy. Vztah insolvenčního navrhovatele na straně jedné a dlužníka na straně druhé založený podáním insolvenčního návrhu není obchodním závazkovým vztahem, a to bez zřetele k tomu, zda tyto osoby jsou podnikateli a zda podání insolvenčního návrhu mělo původ v (tvrzené) pohledávce vzešlé z obchodního závazkového vztahu účastníků. Důvod odchýlit se od závěrů tohoto rozhodnutí [jehož fotokopie tvoří součást procesního spisu v této věci od června 2012 (srov. č. l. 287-289)] Nejvyšší soud nemá.

33. Věcnou příslušnost přitom zkoumá soud kdykoli za řízení ( ) a pro její určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení ( věta druhá ). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle zrušil pro popsanou vadu řízení obě rozhodnutí. Učinil tak s výjimkou (srov. výraz „jinak“ ve druhém výroku) týkající se částky 341.000 Kč, ohledně které dovolání odmítl (srov. první výrok a odstavec 26. výše), jakož i s výjimkou jež se váže k částce 99.083 Kč, o které odvolací soud rozhodl tak, že co do požadavku na její úhradu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil) a věc postoupil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu věcně příslušnému soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni (k určení konkrétního soudu srov. i ).

34. S přihlédnutím k tomu, že je-li rozhodnutí zrušeno a věc postoupena věcně příslušnému soudu, lze při novém projednání věci vycházet co do výsledků dosavadního řízení pouze z uznání žalovaného, ze shodných skutkových tvrzení účastníků a se souhlasem účastníků také z některých nebo ze všech provedených důkazů (srov. ), shledává Nejvyšší soud nadbytečným vyjadřovat se k dalším právním otázkám (jejich řešení bude závislé na skutkovém stavu věci, z nějž vyjde věcně příslušný soud po novém projednání věci).

35. V novém rozhodnutí rozhodne soud též o všech dosud vzniklých nákladech řízení, včetně těch, jež se váží k nárokům (jejich částem), pro něž bylo řízení již dříve pravomocně skončeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2022

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu