Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 313/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele H. L. T., státní příslušnosti Vietnamská socialistická republika, zastoupeného JUDr. Pavlem Brachem, advokátem se sídlem Klapálkova 3132/4, Praha - Chodov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2015 č. j. -26 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2014 č. j. -71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces podle d (dále jen " "). Dále bez další argumentace uvedl, že riziko jeho vyhoštění může být potenciálně i v rozporu s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y pro možný zásah do jeho vlastnického práva, svobody projevu a práva na výkon povolání či podnikání.

Napadeným rozsudkem krajského soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen "správní orgán") č. j. OAM-253/LE-LE05-ZA04-2012 ze dne 17. 12. 2012, kterým byla stěžovateli zamítnuta žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu byla kasační stížnost stěžovatele odmítnuta pro nepřijatelnost. Ve svém usnesení Nejvyšší správní soud uvedl, že kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ustanovení , . Správní orgán ve svém zamítavém rozhodnutí vycházel z toho, že v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel neuváděl žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle , 13, 14, 14a a 14b zákona o azylu, v platném znění, a proto stěžovatelovu žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou.

3. Stěžovatel se domnívá, že měl Nejvyššího správní soud shledat jeho ústavní stížnost přijatelnou, neboť v napadeném rozhodnutí krajského soudu došlo k zásadnímu pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud v Praze se podle něj dostatečně nevypořádal s jeho tvrzeními, že správní orgán dostatečně nezjistil stav věcí, a proto porušil a 3 . Stěžovatel uvedl jako důvod pro udělení své mezinárodní ochrany to, že nemůže vyvíjet ve Vietnamu hospodářskou činnosti a svobodně nabývat majetek, což vnímá jako své pronásledování. Nesouhlasí pak s tím, jak se Krajský soud v Praze v napadeném rozsudku s touto jeho námitkou vypořádal.

4. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn.

ze dne 20. 1. 2000 či

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2000).

5. Stěžovatel brojí proti právním závěrům obecných soudů, které v řízení o jeho žalobě a kasační stížnosti vykládaly podústavní právo. V ústavní stížnosti Ústavní soud však neshledal nic, co by věc posunulo do ústavněprávní roviny. Napadená rozhodnutí (zejména napadené rozhodnutí krajského soudu) jsou pečlivě a přiléhavě odůvodněna a Ústavní soud neshledává, že by byla projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Do závěrů obecných soudů tedy nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. Pokud pak stěžovatel tvrdí, že může potenciálně v budoucnu v důsledku napadených soudních rozhodnutí (či spíše správního rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany) dojít k zásahu do jeho dalších práv, pak tato situace nebyla předmětem posuzování Ústavního soudu, neboť jeho tvrzení nebyla nijak odůvodněna a ochrana před případným vyhoštěním do Vietnamu je předmětem jiných správních řízení, než byla posuzována v napadených soudních rozhodnutích.

6. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu