Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1133/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Čížkové, zastoupené JUDr. Pavlou Boučkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Kořenského 15, Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2015 sp. zn. a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 28. 11. 2014 č. j. 2 VZV 1/2012-4136, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, protože jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva, konkrétně právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3, článku 38 odst. 1 a odst. 2 d (dále jen " ") a článku 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále právo na zachování lidské důstojnosti a ochranu soukromého a rodinného života dle článku 10 odst. 1 a odst. 2 y a článku 8 Úmluvy. Dále se stěžovatelka domnívá, že ve vztahu k ní jako k právní nástupkyni a sestře zesnulého bylo porušeno rovněž právo na respektování presumpce neviny dle článku 40 odst. 2 y a článku 6 odst. 2 Úmluvy.

2. Stěžovatelka je právní nástupkyní zesnulého pana Luboše Měkoty. Proti tomu bylo za jeho života zahájeno a posléze rozšířeno trestní stíhání s obviněním pro skutky posouzené jako zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle , 4 , spáchané ve spolupachatelství. Věc se nacházela a k datu podání ústavní stížnosti se stále nachází ve stadiu přípravného řízení.

3. Za života obviněného bylo v souvislosti s trestním stíháním orgány činnými v trestním řízení rozhodnuto o zajištění náhradních hodnot, a to peněžních prostředků na účtech u bank, na účtech jiných subjektů, zaknihovaných cenných papírů, nemovitostí a obchodních podílů. Po jeho smrti se stěžovatelka jako právní nástupkyně žádostí domáhala zrušení zajištění náhradních hodnot. Této žádosti bylo částečně vyhověno a zajištění některých majetkových hodnot bylo zrušeno. Proti nevyhovujícím výrokům podala stěžovatelka stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci a následně ústavní stížnost, která byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Státní zástupce následně usneseními č. j. 2 VZV 1/2012-2510 a č. j. 2 VZV 1/2012-2552 zrušil zajištění dalších majetkových hodnot. Usnesením č. j. 2 VZV 1/2012-3082 pak zrušil zajištění náhradní hodnoty - peněžních prostředků na účtech u bank a zaknihovaných cenných papírů pro účely trestního řízení, a současně rozhodl o zajištění týchž peněžních prostředků a zaknihovaných cenných papírů jako výnosů z trestné činnosti. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci a následně ústavní stížnost, která byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Ústavní soud také odmítl ústavní stížnost stěžovatelky proti usnesením státního zástupce a Vrchního soudu v Olomouci, kterými bylo zrušeno zajištění zaknihovaných hypotečních zástavních listů z důvodu jejich konečné splatnosti, a jejich peněžní ekvivalent byl vyplacen na zajištěný bankovní účet.

4. Napadeným usnesením rozhodl státní zástupce VSZ v Olomouci o zajištění pohledávek za různými společnostmi, jejichž majitelkou se stala jako právní nástupkyně stěžovatelka, jako výnosu z trestné činnosti. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala stížnost, kterou odůvodnila tím, že nebyly splněny podmínky pro jejich zajištění jako výnosu z trestné činnosti, zejména proto, že vyšetřovací úkony orgánů činných v trestním řízení po smrti Luboše Měkoty a samotné zajištění pohledávek systematicky porušuje princip presumpce neviny zesnulého, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno. Podle stěžovatelky je nepřípustné, aby orgány činné v trestním řízení vedly dokazování zaměřené na prokazování "viny" zesnulého a usvědčovaly jej, aby mohly zabavit majetkové hodnoty, které mu kdysi patřily. Ve vztahu k některým pohledávkám stěžovatelka dodala, že nejsou k dispozici dostatečné podklady k závěru, že tyto pohledávky skutečně existovaly.

5. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením stížnost zamítl. V odůvodnění uvedl, že stížnostní důvody vyjadřují konzistentní nesouhlasné stanovisko stěžovatelky k postupu státního zástupce při rozhodování o zajištění majetku v této trestní věci, a že stanoviska státního zástupce i soudu byla aprobována Ústavním soudem. Nejedná se tedy o nové výhrady, které by nebyly dosud řešeny. Soud dále uvedl, že není rozhodná povaha právního vztahu mezi Lubošem Měkotou a osobami, přes jejichž účty nebo na jejichž účty byly peníze považované za výnos z trestné činnosti prováděny. Pokud jsou například ze zdrojového účtu peníze považované za výnos z trestné činnosti poukázány ve stejné výši na další účet, a pak v řádu dnů na účet další, nelze o průběhu peněžního toku pochybovat. Stejně tak to platí u rozdělování a skládání různých částek v blízké časové souvislosti.

II. Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatelka napadá usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ústavní stížností.

7. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že nejsou dány podmínky vyžadované trestním řádem pro postup, kdy orgány činné v trestním řízení nadále řeší, zda zesnulý je pachatelem trestné činnosti. Není tak respektován účel trestního řízení, je porušována zásada kontradiktornosti trestního procesu a porušován princip presumpce neviny. Stěžovatelka považuje za protiústavní stav, kdy orgány činné v trestním řízení činí vyšetřovací úkony vůči zesnulému obviněnému, který nikdy nebude postaven před soud, s cílem aby bylo později v řízení soudem řečeno, zda je pachatelem trestné činnosti, jejíž výnosy mají být zabaveny. Zesnulý se v trestním řízení nemá možnost bránit, proto trestní řád ukládá, aby bylo trestní stíhání proti němu zastaveno. Postup, kdy státní zástupce dále shromažďuje důkazy o vině zesnulého, je nesprávný, svévolný, protiústavní a v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Princip presumpce neviny neumožňuje, aby soud rozhodoval o pachatelství, ani o výnosu údajné trestné činnosti obviněného, který je mrtev.

8. Stěžovatelka dále tvrdí, že napadená usnesení představují protiústavní zásah do práva stěžovatelky na ochranu osobnosti a soukromého a rodinného života. Stejně tak jde o zásah do lidské důstojnosti, protože byla postavena orgány činnými v trestním řízení do postavení právního nástupce zemřelého, který ale nemá prostředky a možnosti jak obhájit jeho čest. Zásah orgánů činných v trestním řízení postrádá zákonný základ a orgány se pohybují zcela mimo možnost aplikace trestních procesních předpisů a zasahují do práva stěžovatelky na spravedlivý proces mimořádným způsobem. Ústavní soud tedy na základě své vlastní judikatury může intervenovat.

III. Hodnocení Ústavního soudu

9. Posuzovaná ústavní stížnost, respektive v ní uplatněné argumenty, jsou obdobné námitkám již řešeným Ústavním soudem v rámci předchozích ústavních stížností stěžovatelky, které byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 6. 2014, usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 11. 2014 a usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 1. 2015). Ústavní soud neshledal důvody pro to, aby se od dříve vyslovených závěrů odchýlil.

10. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval požadavky kladené na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot dle § 79a a násl. trestního řádu [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 2. 12. 2013 (N 206/71 SbNU 429)]. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad ( y), musí být vydáno příslušným orgánem ( , y) a nemůže být projevem svévole ( y, a 3 Litiny). Mezi základní podmínky spravedlivého procesu patří rovněž požadavek řádného odůvodnění, který dopadá jak na řízení před soudy, tak na řízení před jinými státními orgány, kterým byla svěřena rozhodovací pravomoc [srov. nález

sp. zn.

ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565)].

11. Pokud stěžovatelka na základě zásady presumpce neviny vyplývající z y dovozuje, že ve vztahu k její osobě jako právní nástupkyni zemřelého Luboše Měkoty, dříve obviněného v kauze Mostecká uhelná, a. s., je postupováno nezákonně, neboť nelze rozhodnout o zabrání majetkové hodnoty, pokud nedojde k odsouzení pachatele, a to ani v případě, je-li trestní stíhání obviněného zastaveno v důsledku jeho smrti, s touto problematikou se dostatečně a ústavně konformně vypořádal stížnostní soud nejen v napadeném usnesení, ale i ve svých předchozích rozhodnutích sp. zn. a sp. zn. , v nichž s ohledem na účel řízení o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty vyslovil, že i v případech, kdy obviněný zemřel, lze rozhodnout o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty ve smyslu . Toto jeho stanovisko aproboval Ústavní soud i v poukazovaných usneseních

sp. zn.

a

.

12. Ústavní soud se tak konkrétně neztotožňuje s názorem stěžovatelky, že není možné rozhodnout o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, není-li pachatel příslušné trestné činnosti odsouzen, a naopak se přiklání k názoru vrchního státního zastupitelství, že ustanovení dopadá mimo jiné právě na situace, kdy pachatel trestné činnosti není z různých důvodů odsouzen, neboť pro uložení takového opatření je rozhodný pouze vztah mezi zabíranou věcí nebo jinou majetkovou hodnotou na straně jedné a trestným činem na straně druhé. Toto ochranné opatření se ukládá ve vztahu k věci (majetkové hodnotě), a není proto podstatný vztah osoby, které věc nebo majetková hodnota náleží, k trestné činnosti, z níž má jako výnos pocházet. Takový postup dle Ústavního soudu nelze považovat za svévolný či jinak se příčící ústavním principům spravedlivého procesu, jež nachází mimo jiné odraz i v zásadách ovládajících trestní řízení, mezi které patří i stěžovatelkou zmíněné zásady presumpce neviny či kontradiktornosti řízení.

13. Závěry Ústavního soudu jsou v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Samotné zajištění majetku osoby, která nebyla ani nebude odsouzena, nelze považovat za rozporné s Úmluvou, pokud je takovéto osobě umožněno se efektivně bránit v rámci vnitrostátního práva a pokud nedošlo ze strany státních orgánů k porušení práva na spravedlivý proces (srov. např. rozhodnutí ve věci Silickiene proti Litvě ze dne 10. dubna 2012 č. 20496/02, § 47). Důraz na procesní záruky zajištění nebo zabrání věci v rámci trestního řízení ESLP klade i v rámci práva na ochranu majetku (srov. např. rozhodnutí ve věci Gogitidze a další proti Gruzii ze dne 12. května 2015 č. 36862/05, § 107 a odkazy tam uvedené). K porušení práv podle Úmluvy by tak došlo například za situace, kdy by bylo rozhodnuto o zajištění majetku bez dostatečných důkazů a či s nedostatečným odůvodněním, proč je právě tento majetek považován za výnos z trestné činnosti (srov. např. rozhodnutí ve věci Rummi proti Estonsku ze dne 15. ledna 2015 č. 63362/09, § 83-86).

14. V případě nyní řešeném Ústavním soudem měla stěžovatelka k dispozici procesní prostředky, kterými rozhodnutí o zajištění majetku bylo přezkoumáno. K žádným procesním pochybením ze strany státních orgánů nedošlo. Navíc napadenými rozhodnutími byl majetek zajištěn a nikoliv zabrán, což by si vyžadovalo důkladnější odůvodnění a opodstatnění. Práva stěžovatelky dle článku 6 Úmluvy ani čl. 1 Protokolu č. 1 tak nebylo porušeno.

15. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu