Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1660/2022

21 Cdo 1660/2022-253

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce S. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Manhartem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh č. 1294/52, proti žalované TECHNIK PARTNER a.s., se sídlem v Praze 8, Brandýská č. 103/30, IČO 26690713, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2021 č.j. -228, takto:

I. Dovolání žalobce seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( - dále jen „ “) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení věty první , není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení ( ).

Podle ustanovení věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

V ustálené soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Vymezení dovolacího důvodu podle ustanovení pak předpokládá, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (srov. ). Pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty dovolacího důvodu samo o sobě nestačí. Chybí-li totiž náležité vymezení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. věta první ). Obligatorní náležitostí dovolání je konečně i požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání – tak jako v posuzovaném případě – přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2013 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2014).

Neobsahuje-li dovolání údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání (srov. věta první ). Marným uplynutím této prekluzívní (propadné) lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (srov. ), se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, a proto dovolací soud k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení věty první odmítnout (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2009 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2006 sp. zn. .

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl žalobci (jeho zástupci) doručen dne 27.12.2021 a že proti tomuto rozsudku podal žalobce (řádně zastoupen advokátem) u soudu prvního stupně dne 25.2.2022 včasné dovolání, ve kterém však nikterak nevymezil, v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení (toliko ocitoval text zákona), ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Takto vadné (neúplné) dovolání mohl žalobce o tyto náležitosti doplnit (a vady dovolání tak odstranit) pouze ve dvouměsíční lhůtě k podání dovolání, tedy do 28.2.2022. Učinil-li tak žalobce až podáním (které bylo označeno jako „odůvodnění dovolání žalobce“) došlým soudu prvního stupně dne 4.4.2022, bylo dovolání doplněno opožděně a nebylo již možno k tomuto doplnění přihlédnout.

Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení nelze pro výše uvedené obsahové nedostatky dovolání pokračovat, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle stanovení a první věty odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 7. 2022

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu