Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1996/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele P. P., t. č. ve Věznici Příbram, zastoupeného JUDr. Martinou Pasekovou, advokátkou se sídlem Zahradnická 74, Příbram III, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. ze dne 15. 7. 2014, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 9. 9. 2014 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 2. 2015, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 6. 7. 2015, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle , , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z přiloženého listinného materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. ze dne 15. 7. 2014 byl stěžovatel uznán vinným jednak zločinem krádeže podle , odst. 2, odst. 4 písm. c) , , ve znění pozdějších předpisů, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu dle , a dále přečinem porušování domovní svobody podle , 2 , za což byl odsouzen k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 9. 9. 2014 jako nedůvodné zamítl.

O podaném dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. ze dne 25. 2. 2015 tak, že je dle § 265i odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V projednávaném případě rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelova práva představuje napadené usnesení Nejvyššího soudu, které bylo stěžovateli doručeno dne 15. 4. 2015 a jeho obhájci JUDr. Trnkovi dne 13. 4. 2015, jak Ústavní soud zjistil z vyžádaných kopií doručenek. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak v daném případě marně uplynula dne 15. 6. 2015, zatímco ústavní stížnost byla podána až dne 6. 7. 2015, a tudíž opožděně.

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti dovozuje včasnost jejího podání s ohledem na skutečnost, že si v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě podal žádost o určení advokáta, potom nelze než odkázat na shora citované ustanovení , z něhož jasně vyplývá, že v dané lhůtě je nutno podat samotnou ústavní stížnost. Lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní, což znamená, že je třeba nejpozději poslední den jejího trvání podání odevzdat orgánu, který má povinnost je doručit, nebo učinit úkon u soudu (srov. , , ve znění pozdějších předpisů). Zmeškání zákonné dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti nelze prominout.

Ústavní soud v této souvislosti zastává názor, že lhůta dvou měsíců stanovená je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, včetně zajištění zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem. Odhlédnuto od uvedeného, existuje samozřejmě i možnost podání nekvalifikované ústavní stížnosti, trpící vadou absence povinného právního zastoupení, což má za následek zachování lhůty. Záleželo tedy jen na stěžovateli, aby svá práva, v souladu se zásadou "vigilantibus iura scripta sunt" ("bdělým náležejí práva"), uplatnil řádně a včas.

Z výše vyložených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. září 2015

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj