Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1710/2021

33 Cdo 1710/2021-235

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Seidler s.r.o., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, U Malého lesa 2521/24, identifikační číslo osoby 29300908, zastoupené Mgr. Martinem Zobačem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 527/1, proti žalovanému Z. E., bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veselá 237/37, o zaplacení 50.005,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 1. 2021, č. j. -217, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.162,40

Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Zobače, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 1. 6. 2020, č. j. -187, Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) vyhověl žalobě o zaplacení částky 50.005,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, představující doplatek ceny za dodávku a montáž venkovních žaluzií, a rozhodl o nákladech řízení.

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně dne 28. 6. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu, podle níž měla do 30. 8. 2017 nebo podle stavební situace dodat a namontovat na stavbu žalovaného venkovní žaluzie a krycí plechy v rozsahu a kvalitě podle objednávky za cenu 88.506,30 Kč. Téhož dne žalovaný v souladu se smlouvou zaplatil žalobkyni zálohu ve výši 38.500 Kč, přičemž po dodání předmětu prodeje a provedení souvisejících prací měla žalobkyně vystavit konečnou fakturu. Účastníci si sjednali, že při předání předmětu prodeje podepíší předávací protokol, a žalobkyně se zavázala předat žalovanému návod k obsluze, záruční a montážní list. Dne 18. 9. 2017 pracovníci žalobkyně žaluzie dodali, namontovali a ověřili jejich funkčnost. Na základě jejich telefonické domluvy s manželkou žalovaného zanechali podepsaný předávací protokol spolu s montážním a záručním listem na místě s tím, že návod k obsluze není zapotřebí. Dne 20. 9. 2017 žalobkyně vyúčtovala žalovanému zbývající část ceny žaluzií fakturou na 50.005,- Kč s datem splatnosti 4. 10. 2017. Žalovaný však částku 50 005 Kč neuhradil; její zaplacení podmiňoval montáží sítí do oken, která byla ovšem předmětem jiné smlouvy.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ač byla smlouva ze dne 28. 6. 2017 označena jako kupní smlouva, je třeba ji posoudit jako smlouvu o dílo podle a násl. , (dále též jen „o. z.“). Na rozdíl od soudu prvního stupně však neaplikoval o. z., neboť účastníci si ve smlouvě sjednali vznik práva na zaplacení ceny díla tak, že první část ceny ve výši 38 500 Kč bude zaplacena na základě zálohové faktury do 5. 7. 2017 a zbývající část „po dodání předmětu prodeje a provedení s ním souvisejících prací“ na základě konečné faktury s vyúčtováním zálohy a DPH. Naproti tomu přechod nebezpečí škody na věci, závazek podepsat předávací protokol, závazek žalobkyně předat žalovanému návod k obsluze, záruční a montážní list a rovněž počátek běhu záruční doby strany vázaly na „předání“ či „převzetí“ žaluzií. Účastníci smluvně oddělili vznik práva na doplacení ceny díla od práv vázaných na předání a převzetí díla. Předání díla ani podpis předávacího protokolu nebyly podmínkou pro vznik práva na zaplacení ceny díla. Jelikož žalobkyně žaluzie na stavbu domu žalovaného dodala, namontovala a jejich funkčnost vyzkoušela, podmínky pro vznik práva na doplatek ceny díla podle předmětné smlouvy byly splněny. Není rozhodné, zda žalovaný obdržel a podepsal předávací protokol, neboť ten měl podle smlouvy jen důkazní funkci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též jen „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle , , spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , dovolatel namítá, že odvolací soud smlouvu ze dne 28. 6. 2017 nesprávně vyložil. Podpis předávacího protokolu je podmínkou vystavení konečné faktury a vzniku nároku na doplatek ceny díla – k tomu dovolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. . Odvolací soud se nijak nevypořádal s tím, že předávací protokol nebyl podepsán oběma účastníky, ale pouze zanechán na místě (navíc bez montážního a záručního listu) a dílo tedy nebylo předáno postupem předvídaným ve smlouvě. Výklad odvolacího soudu, podle něhož si účastníci ujednali oddělení splatnosti ceny díla a předání díla, nijak nechrání dovolatele jako slabší smluvní stranu bez právního vzdělání, navíc za situace, kdy sporný text smlouvy připravovala žalobkyně, která vystupovala jako podnikatelka. S tímto odůvodněním dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla dovolání zamítnout.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelem formulovaná otázka, zda obsažená ujednání ve smlouvě ze dne 28. 6. 2017 je třeba vyložit tak, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání podle

V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019, Nejvyšší soud zdůraznil, že výkladu podle § 555 až 558 o. z. podléhá zásadně každé vícestranné či jednostranné právní jednání bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné); jinak řečeno, závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho interpretace (v právní teorii srov. např. Tichý, L. in Švetska, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. . Komentář. Svazek I. ( až 654). Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 1368, anebo Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., - velký komentář, Svazek III, -654, Praha: Leges, 2014, s. 574 a 575, a literaturu tam citovanou). Ustanovení o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování. Pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla nebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v větě druhé o. z. Ustanovení o. z. přitom uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Shodné zásady vyplývají z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. , ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. , a ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. .

Odvolací soud smlouvu ze dne 28. 6. 2017 vyložil v souladu s tím, co je uvedeno shora, přičemž vůli smluvních stran zjistil nikoliv jen z jazykového vyjádření v ní obsažených ujednání, ale též z úmyslu stran daného účelem, k němuž smlouva směřovala, a z chování stran. Dospěl ke správnému závěru, že ujednáními obsaženými v čl. III. smlouvy, podle něhož bude konečná faktura vystavena „po dodání předmětu prodeje a provedení s ním souvisejících prací“, a v čl. V. smlouvy, podle něhož „při předání předmětu prodeje se účastníci této smlouvy zavazují podepsat předávací protokol“, si účastníci nesjednali sepsání předávacího protokolu jako hmotněprávní podmínku předání díla a že předávací protokol měl být jen důkazem o předání a převzetí díla. Tento závěr odvolacího soudu není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž nebylo-li ve smlouvě o dílo sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, má zhotovitel právo na zaplacení (doplacení) ceny díla, i když nebyl sepsán předávací protokol (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. ). Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , není případný, jelikož v tehdy souzené věci byla řešena jiná skutková situace, neboť ve smlouvě bylo dohodnuto, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla. K námitce dovolatele, že výklad, k němuž dospěl odvolacího soudu, jej nechrání jako spotřebitele dostatečně, Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že nezavdává-li způsob smluvního vyjádření žádnou pochybnost ohledně srozumitelnosti projevené vůle, tj. vůle, kterou účastníci právním jednáním projevili, tzn. je-li jednoznačně formulována, nejsou naplněny podmínky pro aplikaci § 1812 odst. 1 o. z., a jiná interpretace projevené vůle nepřichází v úvahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. , rozsudek ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. , rozsudek ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. , rozsudek ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , a usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. ).

Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl ( ).

Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části směřující proti výroku o nákladech řízení není vzhledem k přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání i v této části podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 22. 6. 2022

JUDr. Václav Duda předseda senátu