Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1543/2022

23 Cdo 1543/2022-88

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně FullDent s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Sázavská 791/11, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 08279055, zastoupené Mgr. Tomášem Kintrem LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Pobřežní 667/78, proti žalované DMG stav a. s., se sídlem v Praze 9, Hloubětín, Nademlejnská 600/1, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 08004013, zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze, Korunní 1302/88, o zaplacení částky 512 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022, č. j. -52, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „ “), Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelce nelze přisvědčit, že odvolací soud se při posouzení, zda byly v poměrech zde souzené věci splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu. Je tomu právě naopak, úvahy odvolacího soudu jsou v souladu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu, z níž ve své navazující rozhodovací praxi vychází též Nejvyšší soud.

Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že judikatorní závěry, o něž se napadené rozhodnutí opírá, jsou zcela obecné a vzhledem ke kontextu, v němž byly přijaty, nepřiléhavé. V tom jí přisvědčit nelze; jde o závěry obecně platné a posouzení, s jakým výsledkem se v konkrétní případě uplatní, se odvíjí od posouzení individuálních okolností té které věci. Z nich odvolací soud vycházel. Je to naopak dovolatelka, která vytrhuje závěry jí odkazovaných rozhodnutí z kontextu jejich odůvodnění, v němž je třeba vnímat jejich smysl.

Tak v usnesení ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. (které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná, k dispozici na jeho webových stránkách), se Ústavní soud vyjadřoval k situaci, z níž, jak výslovně zdůraznil, jednoznačně plynul obstrukční postoj žalovaného, který deklaroval své rozhodnutí řízení bojkotovat.

Co se týče citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak ve věci, v níž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. (které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, k dispozici na jeho webových stránkách), žalovaná předložila listinné důkazy, které měly prokazovat opak skutkových tvrzení žalobkyně, den před konáním jednání a prosazovala názor, že bylo povinností soudu organizačně zajistit, aby se písemné podání dostalo k rukám soudce včas.

Ve sporu, v němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. , pak šlo o situaci obdobnou té, kterou řešil Ústavní soud v usnesení sp. zn. ; procesní aktivita žalovaného se omezila na podání stručného odporu proti platebnímu rozkazu, na zcela formální vyjádření, v němž pouze popřel existenci pohledávky žalobce, a především i přes poskytnuté poučení oznámil, že se nehodlá účastnit nařízeného jednání.

V uvedených rozhodnutích tak šlo o okolnosti podstatně odlišné od těch, na nichž je založeno dovoláním napadené rozhodnutí.

V rozsudku ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud toliko vyložil, že zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání jsou zcela rozdílné od předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání. Vysvětlil, že z hlediska podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání lze vyjádření žalovaného posuzovat nikoliv podle požadavků na kvalifikovanou obranu, nýbrž z hlediska jeho předchozího postupu v řízení, tzv. procesní aktivity. Tento závěr v dané věci význam má, leč jiný, než mu přisuzuje dovolatelka. Dává totiž odpověď na tu část dovolacích námitek, v nichž dovolatelka zpochybňuje kvalitu argumentace žalované obsažené v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu.

Poukazuje-li pak dovolatelka na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. , pak argumentuje judikatorními závěry staršími více než dvacet let, které byly následnou judikaturou Ústavního soudu a navazující rozhodovací praxí Nejvyššího soudu překonány; v recentní judikatuře takovéto závěry nalézt nelze.

Nelze přisvědčit námitce, že odvolací soud vyvozuje procesní aktivitu žalované výhradně z podání odporu. Dovolatelka přehlíží, že v daném stádiu řízení bylo věcné vyjádření k uplatněnému požadavku adekvátním, postačujícím procesním postupem. Podání, v němž se k tomuto vyjádření podrobně vymezila dovolatelka, bylo žalované doručeno až dne 21. 10. 2021, tedy pět dní před nařízeným jednáním, stěží lze tedy žalované přičítat, že se k němu v době před zmeškaným jednáním nevyjádřila.

Lze k tomu uzavřít, že úvahy odvolacího soudu, v nichž spočívá těžiště jeho právního posouzení, jsou založeny na respektu obecného požadavku subsidiarity kontumačního rozsudku, akcentovaném v nálezové judikatuře Ústavního soudu (srovnej např. již nález ze dne 15. 1. 2009, sp. zn., , uveřejněný pod č. 10/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), a odpovídá tamtéž formulovaným požadavkům na uvážlivost a zdrženlivost v postupu soudu.

Argumentace odvolacího soudu procesní aktivitou žalované je sama o sobě postačujícím důvodem pro to, aby rozsudek pro zmeškání vydán nebyl. Na podpůrných úvahách odvolacího soudu vztažených k předmětu řízení a k okolnostem, za nichž došlo ke zmeškání, které dovolatelka rovněž zpochybňuje, tedy jeho rozhodnutí ve skutečnosti nezávisí.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2022

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu