Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1525/2022

-158

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Česká asociace satelitních operátorů z.s., se sídlem v Praze 1, Štěpánská 1742/27, Nové Město, identifikační číslo osoby 05273323, zastoupeného Mgr. Monikou Marekovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 1059/41, proti žalovanému INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z.s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, Nové Město, identifikační číslo osoby 00537772, zastoupenému JUDr. Mgr. Rudolfem Leškou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, o určení sazby odměny, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, č. j. -135, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Napadeným usnesením odvolací soud změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2021, č. j. -92, tak, že se řízení nepřerušuje.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že probíhající řízení vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , , , , a nejsou důvodem pro přerušení řízení v projednávané věci, neboť tato řízení se týkají rozsahu oprávnění jiných kolektivních správců a žalovaný v nich není účastníkem řízení ani osobou zúčastněnou. Odvolací soud dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. , ve věci ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem ministerstva. Dospěl tak k závěru, že výsledek uvedených řízení nemůže mít význam pro rozhodnutí v projednávané věci ve smyslu , (dále jen „“).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, popř. ji odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to konkrétně otázky, zda ustanovení má být vykládáno tak, že v případě, kdy otázku, která může mít podstatný význam pro rozhodnutí v projednávané věci, lze vyřešit i soudem prvního stupně, tak navzdory tomu nemůže být řízení z důvodu hospodárnosti přerušeno.

Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení Navrhl, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, popř. aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání žalobce vyjádřil tak, že považuje dovolání žalobce za nepřípustné, a navrhl, aby dovolací soudu dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( a ), posoudil, zda je dovolání přípustné.

Dle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání není přípustné.

Dovolací soud ve své rozhodovací praxi formulovat závěr, podle kterého skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ). K nutnosti vymezení relevantní právní otázky (tj. otázky, která byla podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci) jakožto obsahové náležitosti dovolání srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. , či ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. .

Rozhodnutí odvolacího soudu přitom nezávisí ve smyslu na vyřešení takové otázky, u níž je odpověď současně závislá na vlastním závěru dovolatele, jenž odvolací soud neučinil a jenž dovolatel činí součástí této otázky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná). Takto nastolená otázka proto nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání.

Dovolatel v projednávané věci považuje dovolání za přípustné pro řešení otázky, zda je namístě přerušit řízení podle z důvodu hospodárnosti za situace, kdy je v jiném řízení řešena otázka, která může mít podstatný význam pro rozhodnutí v projednávané věci. Tuto předběžnou otázku spatřuje dovolatel v tom, zda žalovaný je oprávněn (resp. v jakém rozsahu) k výkonu povinné kolektivní správy podle , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění účinném od 20. 4. 2017.

Jak však uvedeno shora, odvolací soud dospěl k závěru, že výsledek shora citovaných řízení nemůže mít pro rozhodnutí v projednávané věci význam. Dovolatel tedy předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku, jejíž odpověď je závislá na vlastním závěru dovolatele o tom, že ve shora uvedených řízeních je řešena otázka, jež může mít význam v projednávané věci, který však dovolací soud neučinil. Již z tohoto důvodu nemůže být dovolání žalobce přípustné.

Pro úplnost pak lze doplnit, že dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k závěru (jak ostatně uvádí sám dovolatel ve svém dovolání), že k důvodům, pro které dovolací soud může úvahu soudu o (ne)přerušení řízení dle revidovat, dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi vyjadřuje zdrženlivost s tím, že toto ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná).

Jinými slovy postup podle záleží vždy na individuálních okolnostech a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená, zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně nevýznamné. Není věcí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech přezkoumával úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná).

Proto dospěl-li odvolací soud k závěru, že rozhodnutí ve shora uvedených řízeních nejsou důvodem pro přerušení řízení v projednávané věci proto, že žalovaný není v těchto řízeních účastníkem ani zúčastněnou osobou a tato řízení se týkají rozsahu oprávnění jiných kolektivních správců, nelze úvahu odvolacího soudu považovat za zjevně nepřiměřenou a rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 6. 2022

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu