Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 106/2020-145

KSBR 45 INS XY45 ICm XY29 ICdo 106/2020-145

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. F., narozeného XY, bytem XY,zastoupeného JUDr. Tomášem Tintěrou, Ph. D., advokátem, se sídlem ve Svitavách, Olomoucká 1097/26, PSČ 568 02, protižalované Mgr. Haně Hřebenářové, se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, PSČ 602 00, jako insolvenční správkyni dlužnice J. F., zastoupené Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, PSČ 602 00,o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice,vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 45 ICm XY,jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice J. F., narozené XY, bytem XY,vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 45 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), t a k t o:

O d ů v o d n ě n í:

1. Rozsudkem ze dne 14. března 2019, č. j. (72) 45 ICm XY, rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) o vylučovací žalobě žalobce J. F. směřující proti žalované Mgr. Haně Hřebenářové, jako insolvenční správkyni dlužnice J. F. tak, že:

[1] Z majetkové podstaty dlužnice se vylučuje ideální polovina označené bytové jednotky č. XY, se specifikovaným ideálním podílem na společných částech domu a pozemku nacházející se v katastrálním území XY v obci XY (dále též jen „bytová jednotka“) [bod I. výroku].

[2] Vylučovací žaloba se zamítá ohledně požadavku na vyloučení druhé ideální poloviny téže bytové jednotky (bod II. výroku).

[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), z ustanovení , (dále též jen „o. z.“), a z ustanovení a , (dále též jen „obč. zák.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:

3. Pro výsledek řízení je zásadní posouzení běhu lhůty dané ustanovením § 150 odst. 4 obč. zák. (po jejímž uplynutí nastane fikce vypořádání společného jmění manželů) za trvání insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice.

4. V situaci, kdy manželství dlužnice a žalobce bylo pravomocně rozvedeno 1. listopadu 2013 a konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen dne 21. března 2016, se lhůta dle § 150 obč. zák.  k vypořádání společného jmění manželů nestaví.

5. Konec této lhůty měl nastat 1. listopadu 2016 a lhůta se stavěla až 25. října 2016, kdy žalovaná podala žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Řízení o této žalobě však bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby ještě před prvním jednáním a usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci 10. července 2018. Od právní moci usnesení o zastavení řízení o vypořádání společného jmění manželů pokračoval běh lhůty dle § 150 obč. zák. a její konec tak připadl na 17. července 2018.

6. Ustanovení o soupisu majetkové podstaty ani ustanovení výslovně neupravují vliv soupisu na běh lhůty pro vypořádání společného jmění manželů zakotvené v zákoně č. , . výslovně upravuje dopad prohlášení konkursu na běh lhůty k vypořádání společného jmění manželů v ustanoveních a násl.; tato úprava však nedopadá na danou věc.  Z toho, že zákon pro některé případy výslovně upravuje stavení běhu lhůty, plyne, že v ostatních (neupravených) případech se běh lhůty nestaví.

7. Insolvenční soud si je vědom judikatury Nejvyššího soudu, podle které se druhý z manželů má bránit zahrnutí majetku ve společném jmění manželů do majetkové podstaty podle ustanovení podáním žaloby o vypořádání společného jmění manželů [„R 65/2018“ (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 65/2018 Sb. rozh. obč. – dále jen „R 65/2018“)], v této věci však „konečné“ rozhodnutí o „nevypořádání“ společného jmění manželů pro naplnění nebylo přijato (když žalobu o vypořádání společného jmění manželů vzala žalovaná zpět). Ustanovení věta druhá sice zahrnuje do majetkové podstaty majetek ve společném jmění dlužnice a žalobce, vzhledem k ustanovení však insolvenční soud má za to, že běh této lhůty pokračoval i poté, co majetek ve společném jmění manželů byl sepsán do majetkové podstaty podle . To platí zejména v situaci, kdy zákon výslovně neuvádí, že sepis majetku do majetkové podstaty nebo jeho zahrnutí dle má nějaký dopad na stavení běhu lhůty dle .

8. Insolvenční soud se neztotožňuje s názorem, že žalované nesvědčí právo na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů [ostatně, žalovaná takové řízení (nejprve) sama zahájila], ani s výkladem, že ustanovení upravuje tzv. širší vypořádání společného jmění manželů. Bez výslovné úpravy se lhůta pro vypořádání společného jmění manželů nestaví tím, že majetek ve společném jmění manželů se zahrne do majetkové podstaty podle .

9. Jelikož lhůta dle ustanovení § 150 obč. zák. doběhla 17. července 2018, svědčí žalobci vzhledem k výše uvedenému vlastnické právo k ideální polovině bytové jednotky.

10. O odvolání žalované rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 45 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), tak, že:

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a III. výroku [v upřesněném znění bodu I. výroku (co do identifikace bytové jednotky)] (první výrok).

[2] Odmítl [podle , (dále též jen „ “)]  odvolání proti bodu II. výroku (druhý výrok).

[3] Uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.425 Kč (třetí výrok).

11. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , , , , a , jakož i z ustanovení a obč. zák. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:

12. Manželství žalobce a dlužnice bylo pravomocně rozvedeno 1. listopadu 2013 a k tomuto okamžiku také zaniklo společné jmění manželů. Účinky zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice nastaly 22. června 2015 a úpadek dlužnice byl zjištěn a konkurs na její majetek byl prohlášen s účinky k 21. březnu 2016. Jelikož do konce lhůty stanovené pro vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů podle § 150 obč. zák. chybělo v době účinků zahájení insolvenčního řízení i v době zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek více než 6 měsíců, insolvenční soud správně dovodil, že nedošlo ke stavení lhůty pro vypořádání společného jmění manželů podle ustanovení (ani k prodloužení této lhůty podle ustanovení ). Žalovaná, která sporný majetek zahrnula do majetkové podstaty dlužnice postupem podle , sice včas (25. října 2016) podala žalobu na vypořádání společného jmění manželů, toto řízení však bylo zastaveno (v době, kdy od zániku společného jmění manželů již uběhla lhůta tří let) pro zpětvzetí žaloby.

13. Námitkám žalované lze přitakat pouze potud, že ustanovení věty druhé brání tomu, aby se dlužníkův manžel úspěšně domohl vyloučení majetku náležejícího do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a tohoto manžela jen proto, že je ve společném jmění manželů (R 65/2018). O takový případ však nejde, neboť ke dni rozhodnutí insolvenčního soudu o vylučovací žalobě nastaly účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání podle ustanovení obč. zák.

14. Odvolací soud nesouhlasí s názorem, že ustanovení upravuje tzv. širší vypořádání společného jmění manželů.

15. Postup podle uvedeného ustanovení přichází v úvahu, nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší, než majetek, který náleží do společného jmění manželů. Nesouhlasí-li manžel (bývalý manžel) dlužníka s tím, že insolvenční správce zahrne celý majetek náležející do (nevypořádaného) společného jmění do soupisu majetkové podstaty dlužníka, je prostředkem řešení takového sporu žaloba na vypořádání společného jmění manželů. Okolnost, že žalobce sám nepodal žalobu o vypořádání společného jmění manželů, a že žalovaná tak učinila pouze z opatrnosti, nemá význam. Podstatné je, že řízení o vypořádání společného jmění manželů skončilo zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby, takže otázka aplikace ustanovení nebyla v onom řízení vyřešena pravomocným rozhodnutím soudu. Argumentace žalované, že běh lhůty pro „uplatnění fikce“ podle obč. zák. má význam pouze do okamžiku soupisu majetku náležejícího do (nevypořádaného) společného jmění manželů do majetkové podstaty dlužníka, nemá oporu v .

16. Jelikož u bytové jednotky nastaly účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák., pak ani podle odvolacího soudu žalobci nic nebránilo v tom, aby se domáhal vyloučení majetku, který mu náleží podle pravidel obsažených v označeném ustanovení, z majetkové podstaty.

17. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (co do použitelnosti vylučovací žaloby v případě nevypořádaného společného jmění manželů), jakož i na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (otázky vztahu ustanovení k ustanovení obč. zák.). Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

18. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka především uvádí, že ustanovení je zařazeno v dílu třetím, hlavy první, části druhé jako poslední varianta, jak se vypořádat s majetkem ve společném jmění manželů. Zahrnutím majetku ve společném jmění manželů do majetkové podstaty dlužníka postupem podle získává insolvenční správce oprávnění tento majetek zpeněžit. Jde o procesní vymezení rozsahu majetkové podstaty pro účely insolvenčního řízení.

19. Postup dle se označuje za tzv. širší majetkové vypořádání, případně za zvláštní způsob vypořádání společného jmění manželů pro účely insolvenčního řízení. Jde o jedno z plnohodnotných zákonných řešení, jak se vypořádat s majetkem ve společném jmění manželů v rámci insolvenčního řízení.

20. Pokud jde o účinky „fikce“ (míněny účinky uplynutí lhůty dle § 150 odst. 4 obč. zák.), pro účely insolvenčního řízení, tj. pro určení rozsahu majetkové podstaty a dispozičního oprávnění, je „její běh“ (míněn běh lhůty dle § 150 odst. 4 obč. zák.) nerozhodný za předpokladu, že účinky „fikce“ nenastaly před provedením soupisu majetkové podstaty. V daném případě došlo k soupisu bytové jednotky do majetkové podstaty dne 31. března 2016. Kdyby k soupisu nedošlo, účinky „fikce“ vypořádání dle § 150 odst. 4 obč. zák. by nastaly 1. listopadu 2016. Podle nesprávného názoru odvolacího soudu pokračoval běh lhůty po soupisu, stavěl se žalobou o vypořádání společného jmění manželů a lhůta doběhla 10. července 2018. Tato konstrukce je však nesprávná, jelikož soupisem do majetkové podstaty zanikla sama „právní konstrukce vypořádání společného jmění manželů fikcí“. Odtud plyne, že soupis majetku v nevypořádaném společném jmění manželů dle má účinky stavení lhůty. Jiný nástroj ke stavení této lhůty nemá insolvenční správce k dispozici.

21. Jedním ze základních tvrzení, jež musí žalobce uplatnit pro úspěšné vyloučení věci z majetkové podstaty, je označení (silnějšího) práva, které mu svědčí, nebo označení důvodu, pro který není možné soupis provést. Takové právo nesvědčilo žalobci ke dni podání žaloby ani později (nelze připustit, aby vzniklo až v průběhu řízení a bylo tak závislé pouze na době, kdy insolvenční soud rozhodne). Manžel dlužnice se nemůže domáhat vyloučení věci z majetkové podstaty jen proto, že jde o majetek ve společném jmění manželů. Je-li tento titul nedostatečný, pak je nedostatečný i odvozený nárok vzniklý na základě „fikce“ vypořádání dle § 150 odst. 4 obč. zák.

22. Dovolatelka nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že pro potvrzení správnosti postupu dle měla vést spor o vypořádání společného jmění manželů. Má za to, že sepíše-li věci do majetkové podstaty dle , pak nemá právo podat žalobu o vypořádání společného jmění manželů.

23. , o konkursu a vyrovnání, neznal ustanovení obdobné ; proto nelze použít v celém rozsahu judikaturu založenou na předchozí právní úpravě. Bylo by proti smyslu úpravy , aby insolvenční správce poté, co věci sepíše do majetkové podstaty, podal žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Postup podle by postrádal smysl a zamítnutí takové žaloby by s sebou neslo i hrazení nákladů řízení protistrany.

24. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout (jelikož odvolací soud se neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu), případně zamítnout (maje napadené rozhodnutí za správné). Dovozuje, že by mohl být výlučným vlastníkem celé bytové jednotky, takže tím spíše je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu na ní. Interpretaci dotčených ustanovení v dovolání má za účelovou, s tím, že postup dovolatelky dle nemůže mít vliv na běh lhůty k vypořádání „fikcí“ dle obč. zák.   K tomu se dovolává závěrů formulovaných v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2017, „sp. zn. 103 VSPH XY“ [správně č. j. 67 ICm XY, 103 VSPH XY ( XY)]. Přijetím dovolací argumentace by insolvenční správce získal nepřiměřeně silný nástroj; kdyby vypořádání „soupisem“ provedl (byť nedůvodně) několik dnů před uplynutím lhůty k vypořádání společného jmění manželů, fakticky by tím znemožnil bývalému manželu insolvenčního dlužníka jakkoli se bránit proti zjevnému bezpráví.

25. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

26. Dovolání je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde zčásti o věc dovolacím soudem neřešenou a zčásti o věc, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (níže označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

27. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

28. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

29. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná především následující skutková zjištění [jak z nich vyšly oba soudy a jak plynou i z insolvenčního spisu (z údajů zveřejněných v insolvenčním rejstříku)]:

30. Podle notářského zápisu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. NZ 2/2010, N 3/2010, uzavřela dlužnice s žalobcem smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů (dále jen „smlouva o zúžení společného jmění manželů“). Podle článku VIII této smlouvy tvořila společné jmění manželů (mimo jiné) i členská práva a povinnosti v družstvu Bytové družstvo XY, s nimiž bylo spojeno i právo nájmu družstevního bytu (pozdější bytové jednotky). Manželé prohlásili, že hodlají uzavřít s bytovým družstvem smlouvu o převodu vlastnictví k bytové jednotce a zavázali se uzavřít do 3 měsíců od vkladu vlastnického práva k bytové jednotce do katastru nemovitostí smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, na jejímž základě se bytová jednotka stane výlučným vlastnictvím žalobce.

31. Manželství dlužnice a žalobce bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. října 2013, č. j. -27, který nabyl právní moci dne 1. listopadu 2013.

32. Insolvenčním návrhem věřitele podaným 19. června 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužnice.

33. Bytová jednotka byla zapsána v katastru nemovitostí k 30. květnu 2016 jako majetek ve společném jmění manželů (dlužnice a žalobce).  

34. Vyhláškou že dne 22. června 2016 (zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne), č. j. XY, oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice.

35. Usnesením ze dne 21. března 2016 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), č. j. (které ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. června 2016, č. j. XY, 3 VSOL XY, nabylo právní  moci 20. července 2016), insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice, prohlásil konkurs na majetek dlužnice a insolvenční správkyní dlužnice ustanovil dovolatelku.

36. Dovolatelka sepsala 31. března 2016 do majetkové podstaty dlužnice i bytovou jednotku, s poznámkou, že jde o nevypořádané společné jmění manželů.

37. Pod sp. zn. (72) 45 ICm XY bylo u insolvenčního soudu od 25. října 2016 vedeno řízení žalobě, kterou se dovolatelka vůči žalobci (coby tamnímu žalovanému) domáhala vypořádání společného jmění dlužnice a žalobce. Usnesením ze dne 28. května 2018, č. j. (72) 45 ICm XY (které nabylo právní moci dne 10. července 2018), zastavil insolvenční soud řízení o této žalobě pro její zpětvzetí.

38. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení , , , , a , o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně , o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení , ve znění pozdějších předpisů:

§ 3028 (o. z.)

(…)

(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

(…)

§ 3036 (o. z.)

Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 149 (obč. zák.)

(1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.

(…)

§ 150 (obč. zák.)

(…)

(4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

( )Pojem a rozsah majetkové podstaty

(…)

(2) Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí.  

(3) Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

(…)

( )Důvod soupisu

Vedle označení sepisovaného majetku, jeho ocenění a uvedení dne, kdy byla příslušná položka sepsána, musí být v soupisu vždy uveden i důvod soupisu, případně den a důvod vyloučení sepsaného majetku ze soupisu. V pochybnostech se má za to, že insolvenční správce příslušnou položku sepsal nebo ji ze soupisu vyloučil v den, kdy tuto skutečnost oznámil insolvenčnímu soudu.

( )

(1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

(2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

(…)

( )

(…)

(2) Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů, které

  (…)

b/ do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo

(…)

(3) V případech uvedených v odstavci 2 písm. b/ a c/ se prohlášením konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k vypořádání společného jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlášení konkursu.

( )

(…)

(2) Jestliže v době od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, do prohlášení konkursu již uplynula lhůta k vypořádání společného jmění manželů, aniž byla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů, nastanou účinky spojené podle zvláštního právního předpisu s uplynutím lhůty k vypořádání společného jmění manželů až po 6 měsících od prohlášení konkursu, do té doby lze uzavřít novou dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo podat návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu; práva třetích osob nabytá v dobré víře tím však nejsou dotčena.

(…)

( )

(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné.

(…)

( )

Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

( )Soupis majetkové podstaty

(1) Formulář soupisu majetkové podstaty obsahuje

 (…)

h/ údaje sloužící k identifikaci sepisovaného majetku, nejde-li o majetek nepatrné hodnoty; podnik nebo jiná hromadná věc a soubory věcí se zapisují jedinou položkou, ze které však musí být zřejmé, co do podniku nebo souboru věcí náleží v den zápisu,

(…)

k/ údaj o osobě, která k sepisovanému majetku uplatňuje své právo, údaj o osobě, které sepisovaný majetek náleží, nebo údaj o osobě, která tvrdí, že existuje jiný důvod, pro který by položka majetku neměla být zahrnuta do soupisu majetkové podstaty,

l/ důvod, pro který byl majetek zapsán nebo vyloučen z majetkové podstaty,

(…)

39. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platí ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. a o. z. beze změn od 1. ledna 2014. Ustanovení a obč. zák. v citované podobě (pro věc opět rozhodné) platila v době rozvodu manželství dlužnice a žalobce (1. listopadu 2013) a do 1. ledna 2014, kdy byl , , zrušen , , nedoznala změn. Ustanovení a v podobě citované výše, pro věc rozhodné, platí v nezměněné podobě (s dále uvedenou výjimkou u ) od rozhodnutí o úpadku dlužnice (21. března 2016).

40. S účinností od 1. června 2019, po novele provedené , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo ustanovení doplněno na konci o další větu, načež byl dosavadní text označen jako odstavec 1 a doplněn odstavec 2, takže od uvedeného data platilo v následující podobě:

( )

(1) Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. Výtěžek zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů se vypořádá přiměřeně podle pravidel pro vypořádání společného jmění manželů.

(2) Pokud jsou vedena insolvenční řízení dlužníka i insolvenční řízení jeho manžela nebo bývalého manžela, zpeněžuje se majetek náležející do jejich společného jmění manželů podle odstavce 1 v insolvenčním řízení, ve kterém dříve nastaly účinky prohlášení konkursu nebo ve kterém zajištěný věřitel dříve požádal o zpeněžení majetku, který slouží k zajištění; v tomto řízení se také vypořádá výtěžek zpeněžení.

41. Vzhledem k článku II (Přechodné ustanovení) části první , se však pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužnice nadále uplatní ve znění účinném do 31. května 2019.

42. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním předestřeným právním otázkám následující závěry:

43. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že s přihlédnutím ke dni právní moci rozvodu manželství dlužnice a žalobce (1. listopadu 2013), který je i dnem, od kterého začala běžet tříletá lhůta k vypořádání zaniklého společného jmění manželů (§ 149 odst. 1 obč. zák.) dohodou nebo k podání návrhu na vypořádání tohoto majetku rozhodnutím soudu ( obč. zák.), jsou pro vypořádání tohoto společného jmění manželů i pro další běh (a skončení) této lhůty i v době od 1. ledna 2014 nadále použitelná  ustanovení , (srov. o. z. a o. z.).

44. Dále Nejvyšší soud připomíná, že ustanovení věty druhé (jež předpokládá, že do majetkové podstaty dlužníka bude sepsán i majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho manžela) brání tomu, aby se dlužníkův manžel úspěšně domohl vyloučení majetku náležejícího do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a tohoto manžela jen proto, že jde o majetek ve společném jmění manželů (R 65/2018). Nejde-li o případ předjímaný ustanovením , předpokládá se, že dojde k vypořádání majetku ve společném jmění manželů. Do té doby (než dojde k vypořádání) opravňuje soupis takového majetku do majetkové podstaty dlužníka insolvenčního správce dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem, k  nakládání s tímto majetkem stejně, jako by s ním mohl nakládat (kdyby konkursu nebylo) samotný dlužník [tedy s omezením daným tím, že ve stejném rozsahu majetek vlastní (bývalý nebo současný) manžel dlužníka]. Srov. k tomu v obdobných souvislostech pro účely vypořádání společného jmění manželů při řešení dlužníkova úpadku konkursem prohlášeným podle zákona o konkursu  a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2009, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročníku 2010, pod pořadovým číslem 74, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v R 65/2018.

45. Při řešení úpadku jednoho z manželů konkursem se předpoklad vypořádání společného jmění manželů v průběhu insolvenčního řízení naplňuje:

[1]  dohodou o vypořádání společného jmění manželů uzavřenou mezi insolvenčním správcem dlužníka na straně jedné a (bývalým nebo současným) manželem dlužníka na straně druhé, schválenou insolvenčním soudem ( a ), nebo

[2] tam, kde v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka již probíhalo u obecného soudu řízení o vypořádání společného jmění manželů,  pravomocným rozhodnutím obecného soudu o takovém vypořádání ( a ), nebo

[3] tam, kde v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebylo zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu o takovém vypořádání v řízení zahájeném žalobou o takové vypořádání, podanou insolvenčním správcem dlužníka nebo (bývalým či současným) manželem dlužníka ( a ), anebo

[4] tam, kde v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebylo zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, marným uplynutím lhůty k vypořádání společného jmění manželů, plynoucí z ustanovení obč. zák. (s přihlédnutím k možnému posunutí jejího běhu v případech uvedených v a v ).

46. To, že v těchto případech (v případech soupisu majetku náležejícího do společného jmění dlužníka a jeho manžela s tím, že dojde k jeho vypořádání) nemá samotný soupis majetku ve společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela žádný vliv na běh lhůty k vypořádání tohoto majetku určený primárně úpravou obsaženou v obč. zák., potvrzuje i úprava  obsažená v a v (stavení a posunutí lhůty zákonné lhůty k vypořádání zaniklého společného jmění manželů). Kdyby účinky stavení lhůty vyvolával samotný soupis, pak by nebylo přiléhavé vázat pravidla formulovaná v posledně označených ustanoveních jen (či až) na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Srov. k tomu dále např. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2019, sen. zn. .

47. Zbývá určit, jak je tomu tehdy, je-li majetek nacházející se ve společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do majetkové podstaty dlužníka podle (jako majetek, který nelze vypořádat proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů).

48. K povaze postupu podle se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 31. října 2019, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 77/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 77/2020“). Tam s odkazem na závěry formulované v R 65/2018 vysvětlil, že nesouhlasí-li manžel dlužníka se zahrnutím celého majetku náležícího do společného jmění manželů do majetkové podstaty dlužníka postupem podle uvedeného ustanovení, neboť se domnívá, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, nejsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, může podat žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Přitom dodal, že závazky uspokojitelnými ze společného jmění manželů se rozumí dluhy převzaté za trvání manželství (s výjimkou uvedenou v o. z.), které věřitelé jako pohledávky v insolvenčním řízení řádně uplatnili (přihláškou nebo jiným způsobem předepsaným ). V důvodech usnesení ze dne 31. března 2021, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., pak Nejvyšší soud (výslovně vycházeje ze závěrů R 77/2020) doplnil (srov. odstavec 31. odůvodnění), že jsou-li splněny předpoklady formulované v a je-li proto celý majetek náležející do společného jmění manželů zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, společné jmění manželů se již nevypořádává, což plyne přímo z dikce [srov. slova „Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů (…)“].

49. Z řečeného plyne, že je-li majetek náležející do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do majetkové podstaty dlužníka postupem podle , tedy proto, že  vypořádání společného jmění manželů nelze provést pro jeho předlužení (v intencích R 77/2020), proces vypořádání společného jmění manželů tím končí (společné jmění manželů se má za vypořádané). Bez odklizení účinků takového soupisu nemá smysl  uvažovat o dalším běhu lhůty k vypořádání určené ustanovením obč. zák. (případně dotčené úpravou obsaženou v nebo v ).

50. Má-li (bývalý nebo současný) manžel dlužníka za to, že předpoklady soupisu majetku podle nebyly naplněny, jelikož společné jmění manželů není předluženo (a proto má být vypořádáno), je na něm, aby do skončení lhůty určené ustanovením obč. zák. sám podal žalobu na vypořádání společného jmění manželů. V rámci řízení o takové žalobě se soud bude zabývat předpoklady formulovanými v ustanovení jako otázkou předběžnou. Dospěje-li soud v takovém řízení k závěru, že insolvenční správce  sepsal majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela do majetkové podstaty podle  důvodně, pak žalobu o vypořádání společného jmění manželů zamítne (protože nebude co vypořádat). Dospěje-li soud naopak k závěru, že předpoklady formulované ustanovením nebyly naplněny, pak společné jmění manželů vypořádá a jeho pravomocný rozsudek takto vymezí rozsah majetkové podstaty dlužníka s účinky obdobnými těm, jež má pravomocné rozhodnutí o vylučovací žalobě (srov. opět R 65/2018).

51. Argument, že vypořádání „soupisem na poslední chvíli“ by bývalému manželu dlužníka  znemožnilo adekvátní reakci (podáním žaloby ve lhůtě plynoucí z obč. zák.) [srov. odstavec 24. in fine], je lichý již proto, že tam, kde došlo k prohlášení konkursu na majetek dlužníka (jež teprve umožňuje postup podle ) krátce před uplynutím určené lhůty, nabízí ustanovení ochranu osobám dbalým obecného právního principu „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva); obdobný účel plní (pro případ tam popsaný) ustanovení .

52. Má-li (bývalý nebo současný) manžel dlužníka za to, že předpoklady soupisu majetku podle nebyly naplněny proto, že sepsaný majetek vůbec nenáleží do společného jmění manželů (že je jeho výlučným vlastníkem), pak má (stejně jako každá jiná osoba odlišná od dlužníka, která uplatňuje k sepsanému majetku právo neslučitelné se soupisem) k dispozici vylučovací žalobu (a uplatnění takového práva vylučovací žalobou není omezeno lhůtou uvedenou v obč. zák., nýbrž lhůtou plynoucí z ustanovení ).

53. Je-li ovšem majetek náležející do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do majetkové podstaty dlužníka postupem podle a (bývalý nebo současný) manžel dlužníka nepodá žalobu na vypořádání společného jmění manželů před uplynutím lhůty uvedené v obč. zák. (případně dotčené úpravou obsaženou v nebo v ), pak okolnost, že tato lhůta za trvání účinků takového soupisu marně uplynula, má za následek pouze to, že předpoklady soupisu podle již nelze zpochybnit argumentem, že společné jmění manželů mělo být vypořádáno. Zákonná nevyvratitelná domněnka (nikoli „fikce“) vypořádání podle obč. zák. nenastane (společné jmění manželů bylo vypořádáno nezpochybněným soupisem podle ). Ostatně, to, že ustanovení je zvláštním ustanovením o způsobu vypořádání společného jmění manželů, potvrzují i jeho pozdější změny; srov. dikci uvedeného ustanovení ve znění účinném od 1. června 2019 jak citována výše a zvláštní část důvodové zprávy [„K bodům 4 a 5 (ust. )“] k vládnímu návrhu pozdějšího , který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 8. volebním období (2017-2021) jako tisk č. 71.

54. Z výše řečeného plyne, že pro účely posouzení vlivu soupisu majetku náležejícího do společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela na řešení otázky, zda jde o majetek, který má být dále vypořádán, je určující vlastní soupis tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka.

55. Majetek sepisovaný do majetkové podstaty dlužníka jako majetek ve společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela ( ) musí být v soupise (u každé položky, které se to týká) vždy identifikován jako majetek ve společném jmění manželů (nestačí údaj „vlastnictví dlužníka“), a to právě proto, že v těch případech, v nichž nepůjde o soupis podle , musí být ze soupisu také patrno, právy jaké (další) osoby je insolvenční správce při nakládání s takovým majetkem omezen před vypořádáním společného jmění manželů (srov. argumentaci obsaženou v odstavcích 44. až 46. výše a ustanovení ).

56. Půjde-li o soupis podle [tedy o soupis vyvolávající účinky vypořádání (jinak nevypořadatelného) majetku ve společného jmění manželů], pak tento důvod soupisu ( , )  musí být u příslušné položky soupisu také uveden; jinak bude mít soupis účinky prostého soupisu majetku ve společném jmění manželů  ve smyslu argumentace obsažené v odstavcích 44. až 46. a 55. výše, tedy účinky soupisu, který při následném marném doběhnutí  lhůty uvedené v obč. zák. nebrání vzniku nevyvratitelné domněnky vypořádání tímto ustanovením předjímané.

57. Poměřováno výše formulovanými závěry právní posouzení věci odvolacím soudem není správné. Odvolací soud, veden nesprávným názorem, že soupis podle  nemá účinky vypořádání majetku ve společném jmění manželů (a proto nebrání vzniku nevyvratitelné domněnky vypořádání předjímané ustanovením obč. zák.), nevěnoval ve skutkové rovině pozornost tomu, zda vlastní soupis  bytové jednotky do majetkové podstaty dlužnice dovoloval uzavřít, že šlo o soupis provedený podle (že tato okolnost z něj byla seznatelná před případným uplynutím lhůty podle obč. zák.). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí zrušil (vyjma dovoláním nenapadeného výroku o odmítnutí odvolání a včetně závislých výroků o nákladech řízení) a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 2 ).

P o u č e n í: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku;  účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2022

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu