Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 101/2020-92

KSOS 31 INS 24746/201644 ICm 1364/201929 ICdo 101/2020-92

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště ve Vsetíně, se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1110, PSČ 755 01, identifikační číslo osoby 72080043, proti žalovanému Mgr. Martinu Fuchsigovi, se sídlem v Oticích, Hlavní 25, PSČ 747 81, jako insolvenčnímu správci dlužníka POZ-DŘEVO s. r. o., o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka POZ-DŘEVO s. r. o., se sídlem v Pozděchově 128, PSČ 756 11, identifikační číslo osoby 28637461, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2020, č. j. , -82 ( ), t a k t o:

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 11. září 2019, č. j. -63, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“):

[1] Určil, že pohledávka žalobce ve výši 7.500.000 Kč, vzniklá z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně, stanovená platebním výměrem ze dne 27. června 2018 (dále též jen „platební výměr“), uplatněná v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka POZ-DŘEVO s. r. o. u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. , je pohledávkou za majetkovou podstatou (bod I. výroku).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Krajský soud – vycházeje z ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), z ustanovení a , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a z ustanovení a , daňového řádu–dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:

3. Podle toho, jak je koncipováno ustanovení daňového řádu, je zřejmé, že pojmu daň je podřaditelný jak odvod za porušení rozpočtové kázně, tak penále za porušení rozpočtové kázně. Nejde o mimosmluvní sankci dle (jde o vrácení dotace, na kterou nevznikl nárok, nikoli o potrestání příjemce dotace), nýbrž o peněžité plnění obdobné dani dle .

4. Daňové řízení bylo zahájeno po doručení oznámení z 1. června 2018, tj. až po zahájení insolvenčního řízení a po zjištění úpadku příjemce dotace (dlužníka). Žalobce jako správce daně proto nemohl využít lhůtu 2 měsíců stanovenou v usnesení (rozuměj v rozhodnutí o úpadku) pro přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení. Daňový řád pak v ustanovení § 242 odst. 1 určuje, že daňové pohledávky, které vznikly v důsledku daňových povinností, které vznikly ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

5. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. dubna 2020, č. j. , -82 ( ):

[1] Potvrdil rozsudek krajského soudu (první výrok).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , odst. 3 a a odkazuje na „rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. “ [správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, sen. zn. , které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu] a na „rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. “ [správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 69/2019“)] – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:

7. Jde-li o pohledávku, která vznikla po rozhodnutí o úpadku, je odvod za porušení rozpočtové kázně, jehož prostřednictvím má být poskytovateli dotace vrácena dotace (nebo její část) proto, že příjemce dotace nedodržel podmínky, při jejichž splnění by se poskytnutá dotace (nebo její část) stala nenávratnou, ve smyslu ustanovení peněžitým plněním „obdobným dani“; nejde o mimosmluvní sankci ve smyslu ustanovení . Platební výměr je formou konstitutivního rozhodnutí; dlužníku uložil povinnost (vrátit neoprávněně užité finanční prostředky), která tu dříve nebyla. Předmětná pohledávka vznikla vydáním platebního výměru, tedy až po zjištění úpadku dlužníka a po prohlášení konkursu na majetek dlužníka, takže jde o pohledávku za majetkovou podstatou.

8. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:

[1] Je v souladu s hmotným právem, aby v insolvenčním řízení nemělo právní význam určení, kdy vzniká daňová pohledávka jako pohledávka za majetkovou podstatou?

[2] Je pohledávkou za majetkovou podstatou pohledávka z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně, která nesouvisí s provozem, správou a udržováním majetkové podstaty, nýbrž s pouhým prohlášením konkursu na majetek příjemce dotace?

[3] Je právně významné, zda příjemce dotace porušil povinnost prohlášením konkursu, ukončením podnikatelské činnosti nebo jinak?

[4] Je v souladu se základními zásadami insolvenčního řízení, aby pasivitu věřitele, který nepřihlásí pohledávku (vázanou na podmínku) v zákonné lhůtě, ač tak měl učinit, jen proto, že jde o daňovou pohledávku, soudy odměnily tím, pohledávka bude uspokojena ve výhodnějším pořadí (jako pohledávka za majetkovou podstatou)?

9. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že se žaloba zamítá.

10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel především uvádí, že předmětná pohledávka nevzniká (až) vydáním platebního výměru, nýbrž (v intencích § 3 daňového řádu) již dnem, kdy nastalo porušení rozpočtové kázně; k tomuto dni je i splatná. I kdyby skutečně šlo o pohledávku, která má charakter daně nebo obdobného peněžitého plnění, pak nesplňuje podmínku, aby šlo o pohledávku vzniklou po rozhodnutí o úpadku (vznikla současně s tímto rozhodnutím).

11. Dovolatel rovněž míní, že pohledávka neodpovídá požadavkům kladeným judikaturou na daňovou pohledávku za majetkovou podstatou, akcentuje, že Nejvyšší soud již v „rozhodnutí “ [jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sen. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 11/2019“)] judikoval, žepohledávkami za majetkovou podstatou jsou jen takové pohledávky, které „doprovázejí správu a udržovánímajetkové podstaty dlužníka, a jde tedy o pohledávky, s nimiž je nutno počítat právě proto, ževznikají za trvání insolvenčního řízení pravidelně a jejich přednostní hrazení je svým způsobemnutné (nezbytné) k naplnění účelu a cíle insolvenčního řízení“.

12. Podle dovolatele šlo v R 69/2019 o jiný případ (povinnost k vrácení dotace vyplynula z opatření přijatého při správě dlužníkova podniku) a napadené rozhodnutí odporuje i závěrům formulovaným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. V něm Nejvyšší soud dovodil, že pro pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníku podáním přihlášky, platí, že musí existovat (byť dosud nejsou splatné nebo jsou vázány na podmínku, k jejímuž splnění může dojít později) zpravidla ke dni rozhodnutí o úpadku, nejpozději však (není-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o prohlášení konkursu) ke dni přihlášení provedeného v propadné lhůtě vymezené rozhodnutím o úpadku.

13. Dovolatel usuzuje, že ujednání obsažené v hlavě I., obecné části, článku IV., odst. 6 Podmínek poskytnutí dotace, jež byly nedílnou součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace, představuje právě takovou podmínku, se kterou počítá . Žalobce měl proto přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení v propadné přihlašovací lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku dlužníka jako pohledávku podmíněnou.

14. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

15. Dovolání je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení otázky, zda předmětná pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou, jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou.

16. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

18. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou rozhodná následující skutková zjištění (jak z nich vyšly oba soudy a jak se podávají z insolvenčního rejstříku):

19. Rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 15. května 2014 poskytlo Ministerstvo průmyslu a obchodu dlužníku dotaci ve výši 7.500.000 Kč. Součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace byly „Podmínky poskytnutí dotace“, které v hlavě I., obecné části, článku IV., odst. 6 určovaly, že:

„Pokud již byla příjemci proplacena dotace nebo její část, nesmí příjemce dotace v období 5 let, 3 let v případě malých a středních podniků, od skutečného data ukončení realizace projektu vstoupit do likvidace ani nesmí být rozhodnuto o prohlášení konkursu na jeho majetek. Pokud tyto skutečnosti nastanou, je příjemce dotace povinen informovat o nich poskytovatele.“

Článek VIII. odst. 1 Podmínek poskytnutí dotace pak stanovil, že porušení rozpočtové kázně bude postiženo odvodem ve výši celkové částky dosud vyplacené dotace za každý jednotlivý případ.

20. Usnesením ze dne 10. února 2017, č. j. (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 7.47 hodin), insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek.

21. Podáním datovaným 1. června 2018 oznámil Finanční úřad pro Zlínský kraj dlužníku zahájení daňového řízení dle § 91 odst. 1 daňového řádu, jehož předmětem bude vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně u peněžních prostředků poskytnutých mu ve výši 7.500.000 Kč.

22. Platebním výměrem ze dne 27. června 2018 vyměřil Finanční úřad pro Zlínský kraj dlužníku odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 7.500.000 Kč. Odvolání žalovaného proti platebnímu výměru odvolací finanční ředitelství zamítlo a platební výměr potvrdilo rozhodnutím ze dne 15. března 2019, které nabylo právní moci dne 18. března 2019.

23. Žalobce uplatnil předmětnou pohledávku u žalovaného dne 10. dubna 2019 jako pohledávku za majetkovou podstatou.

24. Usnesením ze dne 15. dubna 2019, č. j. -38, uložil insolvenční soud žalobci, aby do 30 dnů od doručení usnesení podal žalobu o určení pořadí pohledávky; žalobce podal žalobu včas (14. května 2019).

25. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení , daňového řádu a rozpočtových pravidel:

( )

(1) Insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

(…)

( )Pohledávky za majetkovou podstatou

(…)

(2) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou

(…)

e/ daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty,

(…)

(3) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

( )

(1) V pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno.

(2) Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a/; ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.

§ 2 (daňového řádu)

(…)

(3) Daní se pro účely tohoto zákona rozumí

a/ peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek,

b/ peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona,

c/ peněžité plnění v rámci dělené správy.

(…)

§ 242 (daňového řádu)Pohledávky za majetkovou podstatou a majetek dlužníka

(1) Daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou.

(…)

§ 3 (rozpočtových pravidel)Pojmy

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a/ dotací peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel,

(…)

e/ neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty, porušení účelu nebo podmínek, za kterých byly prostředky zařazeny do státního rozpočtu nebo přesunuty rozpočtovým opatřením a v rozporu se stanoveným účelem nebo podmínkami vydány; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity,

(…)

§ 14 (rozpočtových pravidel)

(1) Na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(…)

§ 44 (rozpočtových pravidel)

(1) Porušením rozpočtové kázně je

(…)

j/ porušení povinnosti stanovené právním předpisem, rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, které přímo souvisí s účelem, na který byla dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta a ke kterému došlo před přijetím peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv a které trvá v okamžiku přijetí prostředků na účet příjemce; prvním dnem porušení rozpočtové kázně je den jejich přijetí příjemcem; penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru odvod uhradit.

(…)

§ 44a (rozpočtových pravidel)

(…)

(3) Fyzická osoba nebo právnická osoba jiná než stát, která porušila rozpočtovou kázeň, je povinna provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně do

(…)

d/ Národního fondu, jestliže porušila rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. b/ tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky poskytnuté z Národního fondu, nebo tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky podle § 44 odst. 2 písm. d/ nebo f/ nebo jestliže porušila rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. i/ nebo j/,

(…)

(4) Odvod za porušení rozpočtové kázně činí

(…)

c/ v ostatních případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.

(…)

(9) Správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají finanční úřady podle daňového řádu. Porušitel rozpočtové kázně má při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně postavení daňového subjektu. Finanční úřad poskytuje na vyžádání informace získané při správě odvodů správnímu orgánu, který rozhodl o poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, a orgánu oprávněnému ke kontrole těchto poskytnutých prostředků, jakož i ke kontrole použití prostředků státního rozpočtu nebo jiných peněžních prostředků státu, jde-li o informace týkající se správy odvodu za porušení rozpočtové kázně; to platí i pro příslušný orgán Evropské unie a správní orgán, který se podílí na správě těchto prostředků poskytnutých ze zahraničí. Penále, které vzniklo v důsledku porušení rozpočtové kázně před vyměřením, je splatné do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru. Odvod a penále lze vyměřit do 10 let od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně.

(…)

26. Ustanovení doznalo od zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (od 31. října 2016) změny jen potud, že s účinností od 1. dubna 2019, po novele provedené , kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, z něj byla vypuštěna (byla v něm zrušena) slova „pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty,“ (srov. bod 1., článek XVII, části desáté ). Vzhledem k přechodnému ustanovení obsaženému v článku XVIII, části desáté však označené ustanovení platí pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka ve znění touto novelou nedotčeném. Ustanovení , a a ustanovení a daňového řádu v podobě citované výše nedoznala změn od zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Citovaná ustanovení rozpočtových pravidel nedoznala změn (s výjimkou dále uvedenou) od vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace (15. května 2014) do vydání napadeného rozhodnutí. V ustanovení rozpočtových pravidel byla sice s účinností od 20. února 2015 [po novele provedené , kterým se mění , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů] v odstavci 3 písm. d/ za slova „nebo f/“ vložena slova „nebo prostředky poskytnuté ze státního fondu na programy nebo projekty spolufinancované z rozpočtu Evropské unie, které jsou státním fondem označeny jako prostředky odpovídající spolufinancování z rozpočtu Evropské unie“ (srov. bod 41., článku I, ) a odstavec 9 se ve struktuře ustanovení posunul (stal se z něj odstavec 11) [srov. bod 44., článku I, ], vzhledem k přechodnému ustanovení obsaženému v článku II zákona č se však tato změna neuplatní pro právní vztahy vzniklé z rozhodnutí o poskytnutí dotace vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (což je i tento případ).

27. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry:

28. Platí, že v incidenčním sporu o určení, zda pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení způsobem uvedeným v je co do svého pořadí pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení , se insolvenční soud zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí pohledávky, bez zřetele k tomu, zda spornou je i existence nebo výše této pohledávky. Skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodu vzniku pohledávky, nebo důvodu jejího možného zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně nevymahatelnou, případně pro posouzení (určení) správné výše pohledávky, jsou vyhrazeny sporu o splnění povinnosti (o zaplacení peněžité pohledávky) vedenému u obecného soudu (nebo u jiného k tomu příslušného orgánu); srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 109/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 109/2020“).

29. Povahou odvodu za porušení rozpočtové kázně, jehož prostřednictvím má být poskytovateli dotace (nebo místo něj jinému rozpočtovými pravidly určenému subjektu) vrácena dotace (nebo její část) proto, že příjemce dotace nedodržel podmínky, při jejichž splnění by se poskytnutá dotace (nebo její část) stala nenávratnou, se Nejvyšší soud zabýval v R 69/2019. V tomto rozhodnutí (na jehož závěrech nemá důvod cokoli měnit ani na základě dovolací argumentace uplatněné v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje) Nejvyšší soud uzavřel, že takový odvod není „mimosmluvní sankcí“ ve smyslu . Tamtéž dodal, že jde-li o pohledávku, která vznikla po rozhodnutí o úpadku, pak odvod za porušení rozpočtové kázně, jehož prostřednictvím má být poskytovateli dotace (nebo místo něj jinému rozpočtovými pravidly určenému subjektu) vrácena dotace (nebo její část) proto, že příjemce dotace nedodržel podmínky, při jejichž splnění by se poskytnutá dotace (nebo její část) stala nenávratnou, je pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení (coby peněžité plnění obdobné dani). Současně Nejvyšší soud připomněl, že má ve vztahu k daňovému řádu, povahu zákona speciálního (jehož uplatnění má v případě dlužníkova úpadku přednost) ve vztahu k plnění těch funkcí daňového řádu, které se týkají vymáhání daňových pohledávek.

30. K otázce, zda pohledávka z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně je pohledávkou, jejíž vznik je vázán na splnění odkládací podmínky (na porušení rozpočtové kázně) existující v této podobě (vzhledem k vymezení podmínek poskytnutí dotace v rozhodnutí o poskytnutí dotace) již od poskytnutí dotace, Nejvyšší soud uvádí, že ve srovnatelných skutkových poměrech [poskytnutí dotace před zahájením insolvenčního řízení na majetek příjemce dotace, s podmínkou, že do 3 let od skutečného ukončení projektu neukončí podnikatelskou činnost a následné ukončení podnikání příjemcem dotace v oné tříleté lhůtě usnesením, jímž insolvenční soud ukončil provoz podniku (dnes závodu) příjemce dotace] v R 69/2019 rovněž neměl pohledávku uplatněnou (proto) z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně za pohledávku, jejíž vznik je vázán na splnění odkládací podmínky, jež by měla být přihlášena do insolvenčního řízení v propadné přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku. K tomu budiž dodáno, že pohledávkami vázanými na splnění odkládací podmínky jsou jen takové pohledávky, u nichž podmínka má oporu v textu zákona nebo ve smluvním ujednání; nejde o „podmínku“, kterou v přihlášce zformuluje (poprvé) její přihlašovatel (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.). Řešení otázky, zda šlo o pohledávku, která jako vázaná na splnění odkládací podmínky mohla být přihlášena již v přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku, ač vznikla až po rozhodnutí o úpadku, však v poměrech této věci žádný význam nemá. U pohledávky, která je obsažena v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou obsaženém v , nebrání okolnost, že šlo o pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky, tomu, aby ji věřitel v okamžiku vzniku (po rozhodnutí o úpadku) uplatnil v insolvenčním řízení vůči osobě s dispozičními oprávněními postupem podle .

31. K době vzniku pohledávky z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně se ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud. Ten již v rozsudku ze dne 25. června 2009, č. j. -152, uveřejněném pod číslem 2309/2011 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, uzavřel, že z konstrukce penále z odvodu za porušení rozpočtové kázně, které se dle § 44 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech počítá ode dne, kdy k porušení rozpočtové kázně došlo, do dne, kdy byl prostředky odvedeny, vyplývá, že samotný odvod za porušení rozpočtové kázně je splatný již ode dne porušení, nikoliv až ode dne vydání platebního výměru na tento odvod, či ode dne uplynutí lhůty v tomto platebním výměru uvedené. K závěrům tohoto rozsudku se Nejvyšší správní soud dále přihlásil např. v rozsudku ze dne 18. července 2013, č. j. -33, uzavíraje, že penále je sankcí za neprovedení odvodu v zákonem předpokládané době a je splatné (již) dnem porušení rozpočtové kázně. Závěr, že odvod za porušení rozpočtové kázně je (již) právním důsledkem porušení rozpočtové kázně, zformuloval Nejvyšší správní soud např. též v usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 30. října 2018, čj. -33, uveřejněném pod číslem 3854/2019 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

32. Jinak řečeno, pohledávka z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně vzniká (a stává se splatnou) již dnem porušení rozpočtové kázně, nikoli až vydáním (nebo právní mocí) platebního výměru, jímž příslušný finanční úřad (správce daně) uloží příjemci dotace provést odvod za porušení rozpočtové kázně. Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž co do úsudku, že předmětná pohledávka vznikla „vydáním platebního výměru“, není správné.

33. V poměrech dané věci došlo k porušení rozpočtové kázně a tedy i ke vzniku pohledávky z titulu odvodu za toto porušení (již) prohlášením konkursu na majetek dlužníka (10. února 2017). Otázkou k řešení tudíž zůstává, zda pohledávka takto vznikla „po rozhodnutí o úpadku“ (srov. uvozovací větu ), jestliže rozhodnutí (usnesení) o prohlášení konkursu bylo rozhodnutím (usnesením), které insolvenční soud spojil s rozhodnutím o úpadku (srov. ).

34. Rozhodnutí o úpadku je rozhodnutím, jímž insolvenční soud osvědčuje nebo zjišťuje, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí ( ), kdežto rozhodnutí o prohlášení konkursu je rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení (zjištěného) úpadku dlužníka ( ). Konkurs na majetek dlužníka tedy nelze prohlásit před vydáním rozhodnutí o úpadku dlužníka. Bez zřetele k tomu, že v případě uvedeném v nastávají účinky rozhodnutí o úpadku i účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu ve stejný okamžik (zveřejněním usnesení, jež obsahuje oba tyto výroky, v insolvenčním rejstříku; srov. , věta první a ), povahou věci je dáno, že rozhodnutí o prohlášení konkursu je rozhodnutím závislým na rozhodnutí o úpadku (k tomu srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.), jež vždy následuje (až) po rozhodnutí o úpadku (při souběžném vydání obou rozhodnutí může obstát rozhodnutí o úpadku, i když bude zrušeno rozhodnutí o prohlášení konkursu, kdežto obráceně to neplatí).

35. Je-li tedy podle rozhodnutí o poskytnutí dotace porušením rozpočtové kázně skutečnost, že ve vymezené době byl prohlášen konkurs na majetek příjemce dotace, pak pohledávka z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně, která vznikla prohlášením konkursu na majetek příjemce dotace, je i tam, kde insolvenční soud spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu s rozhodnutím o úpadku dlužníka ( ), pohledávkou vzniklou ve smyslu „po rozhodnutí o úpadku“ dlužníka.

36. Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto ve výsledku správné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl ( ).

37. V rámci přímých odpovědí na otázky položené dovolatelem zbývá dodat, že:

[1] Odpovídat na otázku č. 1 smysl nemá (závěr, že určení, kdy vzniká daňová pohledávka, jako pohledávka za majetkovou podstatou, nemá právní význam, napadené rozhodnutí neobsahuje).

[2] Odpověď na otázku č. 2 plyne již z R 69/2019 a Nejvyšší soud ji podal v odstavci 29. a 30. výše; závěry formulované v R 11/2019 úsudku, že předmětná pohledávka je peněžitým plněním obdobným dani ve smyslu , samy o sobě nebrání (srov. i odstavec 28. výše).

[3] Otázka č. 3 směřuje ke zkoumání „pravosti“ pohledávky, nikoli jejího pořadí (srov. R 109/2020 a odstavec 28. výše).

[4] Odpověď na otázku č. 4 podal Nejvyšší soud v odstavci 30. výše.

38. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání žalovaného (insolvenčního správce dlužníka) bylo zamítnuto, přičemž pravidlo, podle kterého ve sporu o pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci ( věta první ), se obdobně uplatní též ve sporu o pořadí pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ( ); srov. R 109/2020.

P o u č e n í: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. června 2022

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu