Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1998/15

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti AULIX lighting spol. s r.o. se sídlem Dolní Břežany, U Náměstí 708, zastoupené JUDr. Zdeňkem Musilem, advokátem se sídlem Dlouhá 727/39, Praha, proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. -437 ze dne 22. 4. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení , a d (dále jen " ") a y, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku vrchního soudu, kterým byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013 č. j. -389 tak, že žalovaný (stěžovatelka) je povinen zaplatit žalobci 50 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, ohledně zamítnutí žaloby o zaplacení 350 000 Kč byl výrok soudu prvního stupně potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dovolání stěžovatelky směřující proti rozhodnutí vrchního soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015 č. j. -461 odmítnuto jako nepřípustné, neboť směřovalo proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.

Stěžovatelka ústavní stížností, jak je zřejmé z návětí podání a petitu ústavní stížnosti, napadá výhradně rozsudek vrchního soudu. Obsah ústavní stížnosti pak nasvědčuje tomu, že stěžovatelka lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjí od doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání, a proto ho odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle ustanovení a 4 lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Ústavní soud zákonem stanovenou lhůtu nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout, neboť je podle y vázán.

Z výše uvedeného vyplývá, že v projednávané věci nelze posuzovat zachování lhůty k podání ústavní stížnosti podle ustanovení , neboť Nejvyšší soud neodmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení, ale jako nepřípustné pro nesplnění podmínky uvedené v ustanovení

Ve smyslu uvedených ustanovení a 4 byl v projednávané věci rozhodnutím o posledním procesním prostředku právě napadený rozsudek vrchního soudu ze dne 22. 4. 2014. Ústavní soud podotýká, že účastníci řízení byli v tomto rozsudku poučeni, že dovolání je možné za zákonem stanovených podmínek podat jen proti potvrzujícímu výroku rozsudku. Okolnost, že stěžovatelka považuje výrok vrchního soudu týkající se částky 50 000 Kč za účelový, přípustnost dovolání založit nemohla. Pokud byla přesvědčena, že uvedeným výrokem odvolacího soudu, kterým byla zavázána k zaplacení částky 50 000 Kč, došlo k porušení jejích základních práv, měla včas, tj. ve lhůtě stanovené , podat proti rozsudku vrchního soudu ústavní stížnost.

Ústavní soud závěrem připomíná, že v občanském soudním řízení, podle kterého se přiměřeně postupuje i v řízení před Ústavním soudem ( ), se uplatňuje zásada vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva),

kterou lze pro daný případ vyložit tak, že je na stěžovatelce, aby svá práva uplatnila řádně a včas.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh podaný po lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2015

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj