Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2389/2021

30 Cdo 2389/2021-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Markem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 424 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020, č. j. -95, takto:

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 1 424 800 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhrady majetkové škody z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala v řízení vedeném pod sp. zn. 070 EX 1378/15 a Okresního soudu v Nymburce v řízení vedeném pod sp. zn. . Žalovaná částka byla tvořena škodou spočívající v ušlém zisku ve výši 312 400 Kč, nemajetkovou újmou z titulu vydaného nezákonného exekučního příkazu ze dne 14. 7. 2015, č. j. 070 EX 1378/15-17, ve výši 200 000 Kč, škodou ve výši 312 400 Kč a nemajetkovou újmou ve výši 200 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu soudního exekutora, který postupoval v rozporu s § 47 a § 58 exekučního řádu a zřejmě nevhodným způsobem prováděl exekuci, nemajetkovou újmou ve výši 200 000 Kč za dlouhodobou duševní újmu, útrapy, psychické potíže a stavy úzkosti, a škodou ve výši 200 000 Kč za jednání exekutora v rozporu s právními předpisy a judikaturou.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 2. 2019, č. j. -56, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 1 424 800 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem ( ), v celém rozsahu včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobce není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.

Dovolání není podle přípustné pro řešení otázky, zda je třeba z hlediska naplnění , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), aby bylo rozhodnutí (exekuční příkaz) zrušeno v exekučním řízení, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud shledal, že podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zrušení či změna rozhodnutí příslušným orgánem pro nezákonnost (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání ve smyslu nemůže založit ani otázka, zda je třeba ke konstatování nezákonného postupu exekutora v rámci exekuce ve smyslu , je-li namítána nepřiměřenost vydání exekučního příkazu na prodej nemovitosti, aby byl exekuční příkaz zrušen, neboť se při jejím řešení odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, 1/2000, pod č. 5, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1000). Tento závěr ustálené judikatury přitom není zpochybňován ani v dovolatelem odkazovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. . V daném případě je zřejmé, že námitka dovolatele týkající se nepřiměřenosti vydání exekučního příkazu na prodej nemovitosti našla odraz právě v obsahu vydaného exekučního příkazu. Nejedná se přitom o případ, kdy by se poškozený nemohl domoci zrušení exekučního příkazu, typicky návrhem na (částečné) zastavení exekuce, což ostatně žalobce dle skutkových zjištění činil, avšak neúspěšně. Závěry nálezu sp. zn. tedy na projednávanou věc nedopadají a napadené rozhodnutí tak s nimi není v rozporu.

Dovolání není ve smyslu přípustné ani pro řešení otázky, zda je nesprávným úředním postupem podle , pokud soud posuzuje otázku přiměřenosti vydání exekučního příkazu nikoliv ke dni jeho vydání, nýbrž ke dni rozhodnutí, neboť na takovém řešení právní otázky napadené rozhodnutí nezáviselo.

Pokud dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že se odvolací soud dopustil tzv. souborného či souhrnného zjištění, uplatňuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vada řízení nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k tvrzeným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle věty druhé jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Jelikož však tvrzená vada řízení může mít vzhledem ke svému charakteru povahu porušení základního práva dovolatele na spravedlivý proces, považuje dovolací soud za vhodné se k ní na tomto místě vyjádřit.

Dovolací soud již ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013, vysvětlil, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele. Měřítkem toho, zda rozhodnutí je či není přezkoumatelné, totiž nejsou požadavky dovolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ( , ), ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v dovolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uvést dovolací důvody. V poměrech projednávané věci je zřejmé, na čem odvolací soud své rozhodnutí založil, a stručné a jasné odůvodnění napadeného rozhodnutí nikterak neznemožnilo dovolateli uplatnit jeho dovolací námitky.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 5. 2022

Mgr. Vít Bičák předseda senátu