Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1028/2022

23 Cdo 1028/2022-258

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce I. S., narozeného XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Martinem Chludem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Palackého třída 801/0, proti žalovanému Z. G., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, o zaplacení 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2021, č. j. -150, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení na žalovaném domáhal zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím podle kupní smlouvy ze dne 16. 6. 2015, kterou žalobce převedl na žalovaného nemovité věci v k. ú. XY, obec XY.

Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, č. j. -70, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 800 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku), změnil výrok II co do výše náhrady nákladů řízení (výrok II napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III napadeného rozsudku).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v celém rozsahu dovoláním, v němž nesouhlasil s hodnocením odvolacího soudu, podle kterého dohodu účastníků ze dne 10. 8. 2015 nelze hodnotit jako platné odstoupení od kupní smlouvy, neboť podmínky předvídané v bodu V. kupní smlouvy nenastaly. Podle žalovaného lze z uvedeného závěru odvolacího soudu „implicitně dovodit“, že strany kupní smlouvy nebyly oprávněny uzavřít dohodu o oboustranném odstoupení od smlouvy o převodu nemovitostí po provedení vkladu vlastnického práva. Tento závěr odvolacího soudu je podle žalobce v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v rozsudku ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. . Žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud změnil napadený rozsudek soudu druhého stupně tak, že se mění rozsudek soudu prvního stupně, že se žaloba zamítá, a zároveň rozhodl o povinnosti žalobce uhradit žalovanému náklady řízení před soudy nižších stupňů i soudem dovolacím.

Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným rozsudkem odvolacího soudu. Podle něj v průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že mezi účastníky nedošlo k platnému odstoupení od kupní smlouvy. Odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu pak žalobce považoval za nepřiléhavý. Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII ), dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Námitka žalobce, podle které se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, jestliže „implicitně uzavřel“, že dohodou ze dne 10. 8. 2015 nebyly smluvní strany oprávněny od kupní smlouvy platně odstoupit, se míjí s vlastním právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. ). Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že k odstoupení od kupní smlouvy nedošlo, neboť nebyly naplněny předpoklady uvedené v bodu V. kupní smlouvy (srov. bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku), a nikoliv z toho důvodu, že by nebylo možné od smlouvy odstoupit na základě oboustranné dohody stran, jak v dovolání nesprávně předstírá žalovaný.

K tomu dovolací soud doplňuje, že odvolací soud při v rámci hodnocení dohody stran o odstoupení od smlouvy ze dne 10. 8. 2015 vycházel z výkladových pravidel právních jednání v obsažených v ustanoveních § 555 až § 556 o. z., přičemž přikládal význam nejen tomu, co uvedenému právnímu jednání předcházelo, ale i následnému jednání stran, kterým strany daly najevo, jaký obsah a význam přikládají učiněnému právnímu jednání, což je zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. ). Výsledné hodnocení odvolacího soudu, podle kterého strany po rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 22. 9. 2015 se nadále cítily být vázány závazky obsaženými v kupní smlouvě ze dne 16. 6. 2015 (srov. rovněž bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku), tak ve světle uvedené judikatury zcela obstojí.

Na tom nemůže ničeho změnit ani odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. , který není přiléhavý, neboť v projednávané věci, jak uvedeno již výše, nebyla předmětem posouzení otázka, zda lze odstoupit od smlouvy na základě dohody stran, nýbrž to, zda v uvedeném konkrétním případě k odstoupení od smlouvy skutečně došlo.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

V projednávané věci žalovaný dovoláním napadl rovněž nákladové výroky II a III rozsudku odvolacího soudu. Takové dovolání je však podle nepřípustné, proto je také v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. 5. 2022

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu