Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2342/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jána Stančoka, právně zastoupeného Mgr. Kamilem Štěpánkem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jindřicha z Lipé 113, proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. června 2015 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2015 se stěžovatel s tvrzením o porušení svých ústavně zaručených práv domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu, kterým soud zastavil trestní stíhání stěžovatele podle ustanovení § 231 odst. 1, § 223 odst. 2 trestního řádu z důvodu uvedeného v ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu.

2. Stěžovatel svou vinu od počátku trestního řízení popírá. Podle jeho názoru věc nebyla náležitě objasněna a nelze proto trestní stíhání z uvedeného důvodu zastavit, neboť účelu trestního řízení zcela jistě dosaženo nebylo. Pokud takový závěr soud zaujal, vyhnul se meritornímu posouzení věci. Stěžovatel tak nedostal prostor obvinění proti němu vznesené u hlavního líčení vyvrátit. Stěžovatel namítá, že jej soud nepoučil o možnosti prohlásit, že na projednání věci trvá a o lhůtě k tomuto prohlášení. Stěžovatel přes tuto vadu prohlášení učinil. Vzhledem k tomu, že nedodržel třídenní zákonnou lhůtu ve smyslu ustanovení § 172 odst. 3 trestního řádu, spojil jej se žádostí o navrácení lhůty. O tomto jeho podání soud dosud nerozhodl. Stěžovatel dále rekapituluje průběh trestního řízení.

3. Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni , tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.

4. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.

5. V posuzované věci stěžovatel dne 9. 6. 2015 doručil Okresnímu soudu v České Lípě prohlášení podle § 172 odst. 4 trestního řádu, v němž uvedl, že nesouhlasí s usnesením o zastavení jeho trestního stíhání a na projednání věci trvá. V odůvodnění uvedl, že si je vědom toho, že prohlášení činí opožděně. Soudu nicméně vytkl, že jej řádně nepoučil o možnosti a lhůtě k učinění tohoto prohlášení. Z tohoto důvodu prohlášení spojil se žádostí o navrácení lhůty. Soud o jeho podání dosud nerozhodl.

6. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu musí být obviněný poučen o možnosti domáhat se projednání věci podle ustanovení § 172 odst. 4 trestního řádu, byť ustanovení § 223 trestního řádu samo odkaz na toto ustanovení neobsahuje (srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2207). Praxe dále mezi důležité důvody pro navrácení lhůty podle ustanovení § 61 trestního řádu považuje i nesprávné právní poučení obviněného o nepřípustnosti opravného prostředku, nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

).

7. Vzhledem k tomu, že stěžovatel dne 9. 6. 2015 učinil prohlášení, že na projednání věci trvá (spojené s návrhem na navrácení lhůty, o němž kupodivu soud dosud nerozhodl), je nutné návrh stěžovatele považovat ve smyslu citovaných ustanovení za návrh předčasný. Otázku, zda námitky stěžovatele splňují zákonné důvody pro meritorní projednání věci, musí nyní posoudit obecný soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do jeho činnosti.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2015

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj